Posledná adresa

Zvláštní, moc nevím, co napsat, protože se mi nechce rozpitvávat, co přesně se mi v tomto filmu líbilo. Takže snad jen - tenhle film má NĚCO, co asi nedokážu pojmenovat, ale zcela mě to uchvátilo. Pro mě osobně nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2. Úžasný film, kterému nemám co vytknout a který chci vidět znovu - nejlépe hned teď, bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků. UPDATE 7. 10. 2014 - I na druhé zhlédnutí jsem se ujistil, že mě tato výtečná kriminálka strašně baví. A to hned z několika důvodů. Jednak je to díky výtečnému obsazení - vyjma jednoho mizerného filmu, který ani nestojí za řeč, jsem žádný jiný film s Lino Venturou nikdy neviděl, ale nebrání mi to prohlásit, že je v roli inspektora Leonettiho zcela excelentní - v očích je mu doslova vidět ten smutek z našeho světa, který mu vzal to nejdražší, co měl. Ona vůbec je ta jeho postava strašně zajímavá, a celý film působí dojmem, jako by byl vytržen z celé série filmů, které spojuje postava jednoho detektiva (jsem aktuálně líný to zjišťovat, ale pokud skutečně zůstalo jen u tohoto jednoho filmu, je to bezesporu škoda). Velmi se mi líbila i Marlène Jobert v roli jeho asistentky, byť je to postava dosti podružná, a její hlavní funkcí je především poskytnout kontrast inspektorově mužnému charismatu - kdyby tu pihovatou zrzku z filmu vyškrtli, ochotně bych to snesl, ale jsem srozuměn s tím, že žánr si odnepaměti žádá, aby byli vyšetřovatelé zločinu v páru. Výtečnou jsem shledal i hudbu a střih, jakož i napínavý scénář - coby milovníka citroënu DS mě v tomto filmu potěšil i hojný výskyt tohoto vozu. V momentě, kdy dobíhá poslední záběr a v obraze se objeví Eminescův citát „Život je promarněný dar, pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil.“ (který s filmem v podstatě nemá lautr nic společného, ale co na tom), v člověku se rozleje až jakási příjemná melancholie, podpořená smutným závěrem filmu. Na plný počet to sice není - 5 hvězd mám přece jenom vyhrazeno pro zásadní filmové počiny historie nebo naprosté srdcovky - ale 4 hvězdy to myslím snese zcela bez uzardění. (23.05.2012)

Velmi slušná kriminálka režiséra DVA MUŽI VE MĚSTĚ, José Giovanniho. V paměti zůstane zejména výborná pointa, zmlácení Lino Ventury a právě tento herec s Marléne Jobert... Lino Ventura a režisér - scénárista José Giovanni nespolupracovali pouze na POSLEDNÍ ADRESE. Mimo ní společně natočili ještě dva dobrodružné filmy - DRAVEC (1968) a DRSNÝ CHLAPÍK (1983). (30.07.2007)

Kupodivu zde nebyl pro mě magnetem ani tak Lino Ventura (ač byl samozřejmě opět skvělý), ale půvab a kouzlo Marlène Jobert zde zářily jak supernova. Závěr smutný a dojemný, ale zejména ten hudební motiv François de Roubaixe - to byla ta nejsladší třešnička na dortu. (Jediné co působilo nechtěně komicky byl začátek s těmi vraždami kdy oběti padaly jako když si děti hrají na policajty a zloděje). (01.09.2014)

Čtyřicet let uplynulo od uvedení tohoto filmu, a přesto se na to pořád dobře kouká i navzdory pozvolnému tempu. Nepochybným magnetem filmu jsou ladné křivky půvabné Marlèn Jobert na kterých si lze jen smlsnout, a samozřejmě představitel správných chlapíků Lino Ventura, který zde hraje drsnějšího neúplatného policistu. Pátrání po korunním svědkovi ani chvilku nenudí. Lino Ventura byl vlastně jeden z mála herců, který vždy upřednostňoval kvalitu scénáře před výší honoráře. Takže s klidným svědomím mohu napsat, že jde o velmi dobré kumštýřské filmové řemeslo (28.08.2011)

"Má ruce od krve. Měl je vždycky od krve. Jestli ho nezavřou tentokrát, tak už nikdy." Co nedokázali jiní za pět let, zvládne komisař Leonetti bez problémů za týden. Je totiž zarputilý, nárazuvzdorný a za zády mu snaživě cupitá policejní novicka Jeanne. S tou se divák může ponořit do svinstva, které už Leonetti snad ani nevnímá. Není to sice žádné velké drama, spíše se jedná o hru otázek a odpovědí, ale drsně aktuální závěr je přesně tím důvodem, proč dnes lidé tak často nic neviděli, nic neslyšeli, nic necítili a možná tam ani nebyli. (01.03.2016)