Šinsekai jori

Podobně jako Casshern Sins k nedoceněnosti předurčený klenot, který pod tíhou konvenčních anime snadno zapadl. A pravdou je, že bych si jej možná ani já nevšiml, kdyby mě coby Čecha přirozeně nezaujal jeho název, jenž je přímým odkazem na Dvořákovo opus magnum (které v seriálu hned několikrát působivě zazní). Právě s již zmiňovaným Casshernem má Šinsekai jori mnohem víc společného než jen režiséra – v obou případech se jedná o postapokalyptické dílo, v němž je mistrovsky budována atmosféra za pomoci vynikající audiovizuální stránky a které nejednou podněcuje diváka k zamyšlení. Zároveň však ani jedno nepředstavuje nějaký smrtelně vážně se tvářící pseudoart, pod jehož nakrášlenou vizuální schránkou by se skrývaly vlastně jen vyprázdněné věty; obojí je bez problémů přístupné obyčejnému divákovi, jemuž jen stačí se naladit na tu správnou notu. Já se na ni naladil velmi rychle a na konci si z nedokonalé ukojenosti přál, aby seriál byl býval delší a dostalo se mu někdy pokračování, což jsem si naposledy přál u… hm, možná právě onoho Cassherna. Anime, které místy mrazí, místy nechává diváka v neskutečném napětí, místy v úžasu, místy diváka uvolňuje…, ale nikdy jej nenechává úplně klidným a netečným vůči dění na obrazovce. Fůra zajímavých nápadů, nejedno překvapení, sympatické, propracované postavy, potenciál, který nejen že byl plně využit, ba dokonce jej ještě trochu zbylo na pokračování, které se – žel bohu – asi již neuskuteční. Leč kdoví, možná je to tak lepší. Každopádně nejlepší práce z dílny s názvem A-1 Pictures, jež jindy tvoří díla poskytující zcela konvenční zážitek, ale která nyní poskytla zážitek nezapomenutelný na všech frontách a v mé top 10 seriálu zaručené místo. (29.11.2014)

K tomuhle se mi bude psát komentář asi těžko, je to dosti složité. V značné míře to člověka nutí zamýšlet se nad vlastní nicotností a smyslu bytí jako takového až si začnete připadat jako krysoběs. xDD Mno..animace byla velice pěkná, svět do níž byl příběh zasazen byl taky velice zajímavý. Příběh sám o sobě byl ale hrozně složitý a pro plné jeho pochopení by byla třeba asi obsáhlejší série. Takovéto vhození do vody a plav. Už jsem se s tím setkala u několika anime. Z počátku je dost nepříjemný pocit, hledíte na to, nechápete co se děje, proč se to děje a v hlavě vyskakují otázky. Díl po dílu se prokoušete k jistému pochopení situace, ale pořád to není ono. Jste udržováni v neustálém napětí a zmatku. Závěrem je vám darován zdánlivý šťastný konec. V půlce série jsem si říkala, že to bude tak na tři * ale po shlédnutí dávám 4*. Pro filozoficky založené povahy je to vcelku pastva. ;p (30.09.2013)

Kdysi dávno, když jsem ještě chodil na gymnázium, nám v hodině biologie paní profesorka vysvětlovala, jak je to s tou evolucí. Podle jejího výkladu je člověk nejblíže svojí DNA šimpanzům, shoda s nejbližším druhem je kolem 98%. Díky této podobnosti máme stejně jako některé druhy těchto primátů prý v DNA zakódované sklony k majetnictví a násilí. Aby svá slova doložila, pustila nám tehdy dokument o šimpanzích, kde byly krásně vidět jejich teritoriální boje, souboje samců o samici a různé další půtky. Jako zajímavý fakt nám však zmínila, že existují také šimpanzi Bonobo, kteří ale vůbec agresivní nejsou. Tyto opice mezi sebou prakticky o nic nebojují a své vzájemné neshody řeší sexem. Stejným způsobem utužují i vztahy v rámci tlupy i rodiny a toto chování mají spojené i se strachem a dalšími podněty. Paní profesorka tehdy pronesla zajímavou tezi, že kdybychom byli geneticky blíže šimpanzům Bonono, než jiným zástupcům tohoto druhu, tak by lidstvo žilo mnohem zdravější a klidnější život bez válek a napětí. Už tehdy jsem si tak nějak říkal, že takováto myšlenka je zajímavá, ale z praktického hlediska není příliš moudrá a takovéto společnosti by se dle mého nemohlo úspěšně dařit a získat si výsadní postavení v rámci ostatních živočišných druhů. Přesně na tyto okamžiky ze svých studií jsem si vzpomněl při sledování tohoto anime a musím říct, že jsem si zápletku a to jak je nám zde podává téma "ideální společnosti" opravdu náramně užil, stejně tak jako další zajímavé otázky, které toto dílo přineslo. Místy to bylo lehce znepokojivé a obzvláště tu šílenou a pro mě nepochopitelnou změnu, díky časovému skoku, která přišla v 8. episodě, kdy jsem nestačil valit oči, co vše se mimo záběr změnilo, si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Právě proto, že jsem měl často dost velký problém s chováním postav a i když jsem chápal, že oni jsou jiní, než normální děcka, nemohu dát tomuto dílu plný počet, protože i když je toto dílko opravdu hodně bohaté a v podstatě hodně chytré a povedené, občas jsem na něj koukal s obrovskou dávkou překvapení, šoku a sebezapření nad logikou postav a tak celkový zážitek pro mě nemohl být dokonalý. Kvalitou myšlenek to podle mě na těch 5* určitě má, ale protože má hodnocení jsou především subjektivní tak jenom 8/10. (23.02.2015)

Dokud to mám čerstvě v paměti, zkusím si vybavit, co mi trochu kazilo dojem. Nevím, jak moc překvapivej měl bejt závěr, ale osobně jsem tu slavnou pointu už dlouho uvažovala jako jednu z pravděpodobnějších variant. Pak hlavní postavy. Chápu, že děcka vyrostly v jinym světě, s jinejma společenskejma zákonitostma a tak, ale pořád to jsou lidi a v okamžicích, kdy podle mě na některou situaci zareagovali jinak, než jak to dělají lidi, jsem jenom zarejvala nehty do dlaní, skřípala zubama a v duchu přemílala: Proč?Proč??Proč?!! Takže asi posledních deset dílů jsem div nevyletěla z kůže. Možná, že to ale tak tvůrci chtěli (v tom případě bod pro ně). Celkově je to seriál, co rozhodně stojí za zkouknutí a divák si může vybrat spoustu témat i na lehce depresivní úvahy. Na čtvrtou stranu bych se nebránila rozvedení některejch nakousnutejch myšlenek. (06.05.2013)

Když jsem se zpočátku mrknul na vystavený plakát s několika šťastnými dětičkami, tak jsem předpokládal úplně něco jiného. A ono se nám z toho vyklubalo existencionální drama/sci-fi plný velmi nepohodlných morálních a filosofických křižovatek. Jenže ono se to i po 1/3 epizod stále tváří na něco úplně jiného (i když mírné hinty nám jsou naznačovány v momentech, kdy dáváme nejmenší pozor), takže jsem zpětně překvapen, mile, kam až jsme došli. Zpočátku jsem byl díky hodně hutné astmosféře a solidnímu napětí přikován očima k monitoru, snažil se rozluštit a dopídit oné záhady..najednou střih, přepneme již do sekvence, kdy již trochu tušíme jádro pudla a postavičky se nám začnou rychle hemžit. Připomíná mi to, jako kdybych viděl komorního Vetřelce a jeho akčního následníka Vetřelci hned po sobě; takový je to skok. A pak přijde konec ve formě posledních dílků do skládačky, vymaluje Vám na obličej již spoustu známých fakt a vy stejně v mírném úžasu a hlavně znepokojení si budete promítat, co jste to viděli. Nebudu zde hodnotit pár zvláštnějších věcí typu sexuální přitažlivost, místama skutečně mocná lidská naivita (nelogická rozhodování a chování) a až nepřirozená dětská zvědavost (drobný SPOILER: rodiče se strachují jak blázen o své dítko a stejně ho nechají odejít kam si zamane a na jak dlouho chce? konec SPOILERU), trochu přetažená předfinální tunelová sekvence a ankonec i místama trošilinku divnější počítačová animace. Nicméně! Příběh má v sobě tolik poselství, krtiky naší společnosti a zárověň i jisté moudrosti a ponaučení, že půjdu téměř jen kvůli tomu k maximálnímu hodnocení. Časté znění Dvořákova mistrovského díla též zahřeje. Závěrem musím umocnit, že to není dílo dokonalé; každopádně se jedná v rámci anime tvorby o počin velmi neobvyklý. Doporučuju. (18.05.2015)