Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Sci-Fi

Obľúbené seriály (9)

Sherlock

Sherlock (2010)

Geniálně vpasovaný Holmes do moderní doby se všemi těmi vychytávkami, co k dnešnímu životu patří ("Vygoogli si to!"). Děj má ve většině epizod spád, hlavní dvojice má šmrnc a hlavně obrovský nadhled a důvtip, který čaruje úsměv od ucha k uchu. Cumberbatch s Freemanem jsou až neobyčejně sehraní a konečně jsem si mohl zahojit tu pachuť z Ritchieho Moriartyho, protože tento Moriarty mě neskonale bavil. Vyzdvihnout musím i zběsilý a geniální střih. 1. a 3. díly obou sérií jsou výtečné. Klobouk dolů před tvůrcema. P.S.: Proč tohle nevyšlo jako několik filmů do kin?

Steins;Gate

Steins;Gate (2011)

Tutuduu, já tomu dám i plnou palbu. Proč ne? Příběh je sice kapánek nudný zpočátku a divák se úplně neorientuje, ale vše je postupně vysvětleno, linie se spojí a zábavně pokračují až do konce. Postavy jsou sympatické, vtipné, poměrně různorodé a velmi logicky uvažující, takže mi kupodivu nevadí, že na jevišti je až neuvěřitelně mnoho ženských protagonistek. A hlavně téme cestování času je zde pojato dosti citlivě; hlavní hrdinové bojují proti nezvratnému osudu s potřebným optimismem, tak i pesimismem v rámci přijatelných fyzikálních zákonů, takže nevznikají logické díry o velikosti kráterů a dokonce se dočkáváme smyslupného vysvětlení, což se podobným tématickým subjektům zdaleka nedařilo. Animace je super, konec je velmi potěšující. Nemám výtky.

Firefly

Firefly (2002)

Můj vnitřní seriálový skeptik byl opět přemožen a přes mnoha doporučení podpořené velmi nadprůměrným hodnocením jsem Firefly zkoukl. V 95% převládalo nadšení , které může být dokumentováno chutí, se kterou jsem si pouštěl další a další díly. Neobvyklý mix westernu a sci-fi funguje skvěle a dává Firefly takovou tu nekonvenčnost a možnost vymýšlet neobvyklé situace. Posádce v čele s "han-solovským" kapitánem nejde nefandit, postavy jsou poměrně dobře vykreslené a téměř u každé z nich se děj vrací i do minulosti, aby byly lépe posány. Seriál se ale překvapivě nezaměřuje na vypracování okolního světa; evidentně autoři nechtěli vytvářet žádnou ságu: exteriéry slouží jako rozbuška s tím, že to nejdpostatnější se děje na palubě Serenity. Příběh plyne velmi konstantní rychlostí, nespěchá, ale před unuděním udžuje skvělou atmosféru a napětí díky nevyzpytatelnosti postav kapitána Reynoldse a tajemné River. Musím zmínit výborné herecké výkony celé posádky, bez níž by toto nebylo možné. Fillion jako Reynolds si postavu sám vytvořil, moc se mi líbí Jewel Staite jako mechanička Kaylee a Summer Glau. Co nejde přehlídnout je typická westernovská hudba, která pro mnohé může být otravná, ale podle mě dopomáha k bezstarstnosti, uklidnění a podtrhnutí děje. Celkově je Firefly skvělý počin a až na pár hluchých výpadků, jako například předposlední epizoda a dle mého osobního názoru i zbytečnost postavy kněze, se náramně povedl. O to větší škoda, že seriál byl poměrně drsně utnut, protože potenciál pro víc dílů tam byl. "[Jayne, shocked to the verge of tears]: You guys had a riot? On account o' me? My very own riot?"

Šinsekai jori

Šinsekai jori (2012)

Když jsem se zpočátku mrknul na vystavený plakát s několika šťastnými dětičkami, tak jsem předpokládal úplně něco jiného. A ono se nám z toho vyklubalo existencionální drama/sci-fi plný velmi nepohodlných morálních a filosofických křižovatek. Jenže ono se to i po 1/3 epizod stále tváří na něco úplně jiného (i když mírné hinty nám jsou naznačovány v momentech, kdy dáváme nejmenší pozor), takže jsem zpětně překvapen, mile, kam až jsme došli. Zpočátku jsem byl díky hodně hutné astmosféře a solidnímu napětí přikován očima k monitoru, snažil se rozluštit a dopídit oné záhady..najednou střih, přepneme již do sekvence, kdy již trochu tušíme jádro pudla a postavičky se nám začnou rychle hemžit. Připomíná mi to, jako kdybych viděl komorního Vetřelce a jeho akčního následníka Vetřelci hned po sobě; takový je to skok. A pak přijde konec ve formě posledních dílků do skládačky, vymaluje Vám na obličej již spoustu známých fakt a vy stejně v mírném úžasu a hlavně znepokojení si budete promítat, co jste to viděli. Nebudu zde hodnotit pár zvláštnějších věcí typu sexuální přitažlivost, místama skutečně mocná lidská naivita (nelogická rozhodování a chování) a až nepřirozená dětská zvědavost (drobný SPOILER: rodiče se strachují jak blázen o své dítko a stejně ho nechají odejít kam si zamane a na jak dlouho chce? konec SPOILERU), trochu přetažená předfinální tunelová sekvence a ankonec i místama trošilinku divnější počítačová animace. Nicméně! Příběh má v sobě tolik poselství, krtiky naší společnosti a zárověň i jisté moudrosti a ponaučení, že půjdu téměř jen kvůli tomu k maximálnímu hodnocení. Časté znění Dvořákova mistrovského díla též zahřeje. Závěrem musím umocnit, že to není dílo dokonalé; každopádně se jedná v rámci anime tvorby o počin velmi neobvyklý. Doporučuju.

Made in Abyss

Made in Abyss (2017)

[1. série] První věci první: Ani náhodou se nenechte zmást plakátem! Přestože jsou hlavními postavami děti, tak k dětské show to má daleko jak Vetřelec k romantice. Přirovnal bych v tomto ohledu nejlépe k Madoce nebo Shinsekai yori. Zajdu nicméně odvážně dál a suše okonstatuju holý fakt, že koho to neodradí, tak bude svědkem jedné z nejlepších anime podívaných za několik poslední let. Nebudu chodit kolem horké kaše, ale fantastický svět Abyssu mě okouzlil hlavně svou výpravou a dechberoucím vykreslením. Cesta Riko a Rega do neznáma lemována překrásnými výjevy mi dává částečně vzpomenout na pocity, které jsem měl z Pána Prstenů: Divák by se neustále otáčel pohledem po obrazovce, užíval si všechny ty kouzelné scénerie, podpořené na píď přesně nalajnovanou pohádkovou hudbou a naprosto dokonalým zvukem, kterým jsem doposud v anime neměl možnost poznat. Básnil bych nad tímto uměleckým úkazem studia Kinema Citrus až do zítřka a být postavama, vynalezl bych alespoň nějakou provizorní kameru, i kdyby měla být ze dřeva a orgánů místních monster. Na to ale není čas. Na každém kroku výpravy číhá možné smrtelné nebezpečí a pravidla tohoto světa se s žádnou bytostí rozhodně nemažou. Atmosféricky je to hlavně v pozdější fázi naprostá darda; syrovost a neúprosnost některých scén je drtivá, ždímá emoce na nejvyšší otáčky, až člověk zapomene na chvíli dýchat. Pomalejší tempo stíhá mixovat odlehčenější momentky anebo nám donese melancholicky slzotvorné rozlučky; je to hotový all inclusive. Pravděpodobně nejslabší (pokud můžu vůbec toto slovo použít) část Abyssu jsou postavy, ale rozhodně to není bráno jako výtka. Chibi dětičky se chovají jako dětičky s plnou dávkou potřebné naivity, ale i vítané zarputilosti, odvahy a inteligence. A taková tetička Ozen si to namířila nekompromisně do mé pomyslné topky anime postav. Proto žádám jediné: Dejte Made in Abyss šanci. Zažijete plnohodnotnou horskou dráhu nejpříjemnějších nepříjemných pocitů v nebývale živém a velmi obtížně replikovatelném světě. Takové nádherné anime dobrodružství, to se nevidí každý den, za to ručím. Impozantních 5*. How irredeemable!

Usagi Drop

Usagi Drop (2011)

Netradiční anime, ale panečku jaký! Čtu komentáře a názory o tom, že na studii z reálného života vztahu otec - dcera je to až přehnaně bezproblémový. Ptám se proč? Jistě, je tu mnoho zákonistostí, to hlavně ze sekce povinnosti a vzdělání, které se objevují v našem životě zřídka. A proč ne? Proč by někdo nemohl si dát za prioritu strávit svůj život péči o své dítko i za cenu toho, že půjde profesně dolů? Potřebovali ke spokojenosti Ferrari? Ne. Vůbec, proč se o tom bavím? Usagi Drop je tu od toho, aby probudil ty nejhřejivější pocity v nás uvnitř, nechal nás zamyslet a možná zazpytovat svědomí, proč jsme přeci jen se neobětovali víc pro úsměv druhých. Jistě, zlatíčko jako Rin by rozmrazilo srdce i tomu největšímu protivovi, ale i postava Daikichiho atmosféře zdatně napomáhá a tak jste nesnesitelně milým násilím nuceni natáhnout koutky úst nadoraz. Dočkáme se trochu klišoidních, přesto stále kouzelných vtípků; přiznačně malebná je doslova vodovková či temperová kresba, která velmi výjimečně sáhne k temnější barvě. Pro jednou jsem ušetřen typických japonských výkřiků, není třeba žádnýho karaoke, nevidím obnažené dámské nárazníky; na oplátku jsem zaplaven slušným civilním chováním, hledáním hlubších lidských hodnot - vše načrtnuto jemně citlivou linkou. Podobné Arie? Jak vůbec jde porovnávat totálně fiktivní svět, který sice je podobně sladký, ale duševně poměrně vyprahlý, osobně hodně vzdálený a hlavně místama ukrutně nudný? Aria má své nezpochybnitelné kouzlo, ale není pocit jako pocit. Zde jsem dosáhl opravdu čistého naplnění a doslova totální spokojenosti.

Fate/Zero

Fate/Zero (2011)

[1. série] Wow. Takovýhle obrat po Fate/ Stay Night jsem vskutku nečekal. Vykolejený jsem z toho důvodu, že všechny výtky, které jsem vůči Stay Night měl, byly naprosto zahlazeny a já byl drsným způsobem umlčen. Plytký příběh s nedospělýma dětma a divnýma rozhodnutíma? Ne zde. Jen 2 zajímavé postavy? Ani náhodou, tady má každý svůj čas, svou racionální motivaci bytí a boje o nejvzácnější trofej. Bezzubé hrdinské kecy a dialogy lvl ukrajinský dělník? Vedle jak ta jedle! Jistě, člověk čeká (a nakonec se i dočká) hlavně velký souboje, překvapivé twisty, ale já osobně jsem i přivítal pár "ukecaných" dílů, které mě svou hloubkou a předneseným posláním nechali zamyslet. Celkově inteligence se Fate/Zero nedá upřít, i když mě malinko štvou různé výmluvné situace, když už musí dojít na nejhorší, jenže z nějakého poťouchlého důvodu se to odloží na později. Atmosféricky je vše na jedničku: Brilantní kresba, dobrá hudba, epické momenty a vůbec potemnění scény vás snadno vtáhne k neobvyklému zážitku. Abych pravdu řekl, nevím, co chybí k tomu, abych Fate/Zero dal maximální hodnocení. Asi jsem zdrženlivý a zkusím se vymluvit na ne tak silný konec či mou ne velkou oblibu k přehnanosti. Trapné co? Moc si to tento seriál nezaslouží, uznávám. Velmi silné 4*