Deset dní, které otřásly světem
Oktyabr
October: Ten Days That Shook the World
Kamera:
Eduard TisseObsahy(2)
Klasický film velikána svetovej kinematogerafie Sergeja Ejzenštejna. Jeden z najvýznamnejších filmov sovietskej montážnej školy vznikol pri príležitosti desiateho výročia VOSR. Napriek tomu, že zábery z neho sú známejšie ako autentické archívne záznamy revolučných udalostí, film sa nesnaží o vernú historickú rekonštrukciu, ale o maximálne a vskutku revolučné využitie montáže a ďalších prvkov filmovej reči. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (87)
Ejzenštejn je mezi světovými režiséry pojem. Dokázal, že i agitka může být dost dobrý film (Křižník Potěmkin), leč já mám s takovými filmy pořád trochu problém a nedokážu se od vědomí, že je to propagandistický film, úplně oprostit. Tento film je horší než Potěmkin, ale lepší než Stávka. Co se upřít nedá, je technická dokonalost a pro mě taky mají jeho filmy šťávu a spád. Nevím, jak je na tom historická realističnost (v tomto filmu), já sama to do detailu nastudováno nemám, film sice na začátku hlásal, že je realistický, ale když je to agitka, může to být vůbec realistické?... Každopádně, docela dobrý film, ale jsou v něm prostě věci, které mi vadí. ()
Formálně geniální a z politického hlediska notně problematické dílo, které se může pochlubit jedním z nejlepších nástupů v dějinách kinematografie, protože úvodních dvacet minut bude v celé historii pohyblivých obrázků hledat konkurenci skutečně velmi těžko. Teprve po tomhle si člověk uvědomí, jak obrovská síla z tehdy nového umění prýštila a proč jej Lenin označil za nejdůležitější pro budování socialismu. Skvost na který se nezapomíná a montáž dotažená k dokonalosti. ()
Už jen za svržení sochy cara Alexandra III. bych dal 5 hvězdiček. Zbytek filmu mi to jen potvrdil. Ejznštejn byl bůh! Stokrát lepší, než jeho mnohem slavnější Křižník Potěmkin... "Alexandr Kerenský v pracovně Alexandra III.... Chce být Alexandr IV?" ()
...Ten padajúci kôň, nebola žiadna umelá atrakcia..." :-) ()
Stále strhující a působivý snímek, který se může chlubit neskutečným množstvím dokonalých kompozic a montáží. Skrývá v sobě spoustu uměleckého a propagandistického potenciálu a za to musí být oceněn, ačkoliv pochopitelně zcela nepokrytě oslavuje jen tu jednu verzi průběhu i důsledků těchto deseti dní. Útoky na buržoazii, zaprodanectví, třídní nepřátele, náboženství a hlavně tak roztomilého Kerenského se vydařily opravdu na výbornou. ()
"Hrdinové vedou masy": U režiséra S. M. Ejzenštejna jsou na rozdíl od jeho krajana Vsevoloda Pudovkina (Konec Petrohradu), vylíčeny a vykresleny politické události z pohledu dvou vůdců, F. Kerenského (V. Popov) a Vladimíra Iljiče Lenina (Vasilij Nikandrov). Některé historické události byly vylíčeny a rekonstruovány s takovou precizností a přesností, že jej tehdy museli mnozí diváci pokládat za téměř autentické záběry. Film přišel do kin až v roce 1928 poté co napřed musel být přepracován kvůli postavě Lva Trockého, který mezitím upadl v nemilost strany. Slavná propagandistická rekonstrukce“ bolševického převratu v Rusku sice opěvuje tento dějinný zvrat, ale činí tak po formální stránce průkopnickými prostředky. Ohromují nejen výtečně zvládnuté davové scény (později se právě dokonce používaly jako autentické dokumentární záběry!), ale především princip asociativní montáže, snažící se abstrahovat jednotlivé události k jakýmsi zevšeobecňujícím odkazům (na téma náboženství, moci atd.). Film byl za Stalinovy éry dlouhou dobu v nemilosti, obviněn z formalismu. Spíše však vadilo, že byla zcela eliminována Stalinova úloha v převratu. To byla ta pravá příčina! Revolučně nás zde doprovodí Filip Topol na klavír. Film byl vlastně vytvořen k 10. výročí VŘSR, na státní zakázku, podobnou dostal ale i jeho souputník V. Pudovkin který natočil film Konec Petrohradu a který byl vlastně druhou částí jeho revoluční trilogie. Viz. ještě snímky Matka a Bouře nad Asií. Ačkoli film "Deset dní, které otřásly světem" zpracovává vesměs stejná témata, oba autoři využívají zcela odlišných výrazových prostředků i jiné práce s hercem, takže se obě díla ve svém výsledku po formální stránce značně liší. Zatímco režisér Vsevolod Pudovkin ve svém snímku spíše sází na jednotlivce který má být středem pozornosti, nebo v rámci kolektivu, přičemž herecký patos, byť uměřený nezůstává stát stranou. U Ejzenštejna je to úplně naopak, tam jak už jsem napsal výše, jsou hrdinové ti kteří vedou masy. ()
Ejzenštejn je génius k nesnesení. Jeho zlaté nůžky a nejen ony dělají z jeho práce vždy pastvu pro oči, ale příběh vyprávět prostě neumí. Nejvíc mi nevadila ani tak propaganda, jako spíš nesnesitelná polopatičnost a opakování toho samého dokola. Některé záběry z podobného přemýšlení vytrhnou a jednoduše uchvátí, ale celkově vážně nevím. Rozhodně lepší než stávka a možná než Potěmkin, proto dám čtyři hvězdy. ()
(1001) Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnějí. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do konstrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisti nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu. ()
První čtvrtina minulého století byla vrcholným vzepětím jak vzmachu, tak tragédií ruské společnosti. Zrušení nevolnictví Alexandrem II. otevřelo před ruskou společností éru rychlé substanciální europeizace, jež se záhy projevila objevením řady vynikajících osobností ve většině profilujících odborností a činností moderní civilizace. Slabina - přežívající vesnická občina a primitivnost ruské vesnice, tvořící stále kolem 85-90% společnosti - však zůstávala. Varovná znamení - potupná porážka v rusko-japonské válce, první ruská revoluce - byla však akceptována jen zčásti. Stolypinovské období, které účinná řešení těchto strukturálních slabin mohlo jen naznačit, vystřídala první světová válka, jež hrozila ruskou národní katastrofou, plně srovnatelnou s obdobím smuty (1605-1613), a záhy i válka občanská. Druhá ruská říjnová revoluce, která propukla v listopadu 1917, se stala katalyzátorem občanské války, v níž se vítězní bolševici v konfrontaci s bílým hnutím, postrádajícím jednotu i sjednocující myšlenku, nakonec profilovali jako jediný ruskotvorný činitel. Étos NEPu, éry limitovaného soukromého podnikání, konvertibilní měny (červoňce) i rozmachu uměleckých avantgard a vědy i bolševického předstalinského systémového tápání, je současně základnou, z níž vyrůstá patos a hrdost Ejzenštejnových DESETI DNÍ. Kolektivní drama, jež svými postupy osciluje mezi hraným filmem a dokumentem, na minimum stlačuje prostor pro protagonisty obou stran - Uljanova-Lenina, Bronštejna-Trockého (to je ta postava, která před dotěrnou kamerou důrazně zavírá dveře jednací místnosti vojenského výboru petrohradského sovětu) i Kerenského. Vlastní průběh dobývání Zimního paláce odpovídá více či méně skutečnosti: Bitva o ruskou budoucnost probíhala na relativně malé ploše s pominutelným množstvím bojovníků na obou stranách a v pomyslné mozaice života milionové metropole představovala jen jeden z jejích kamínků. Ulice zářily světly veřejného osvětlení, proudily po nich davy, restaurace a kavárny byly plné, divadla a koncertní síně hostily jak umělce, tak jejich obdivovatele. Petrohradská revoluce - v protikladu k moskevské - ze všeho nejvíce připomínala naši něžnou revoluci. Cenzurní zásahy, jejichž dosah si můžeme jen domýšlet, dřeň filmu ponechaly většinově nedotčenou. Obraz DESETI se v podstatě překrývá se slavnou knižní výpovědí amerického novináře Johna Reeda. DESET DNÍ náleží v Ejzenštejnově jedinečné filmografii nesporně nejen k tomu nejlepšímu, ale i nadčasovému. ()
Velmi působivě a moderně natočený film, ale občas jsou v něm dost nepřehledné momenty, což je dáno absencí zvuku. Prostě se mi vícekrát stalo, že jsem se fakt neorientoval. I přes své moderní zpracování mě nudil a nějak mě nedokázal zaujmout. A také - jedná se o oslavu komunismu.. Proč si někteří lidé myslí, že to můžu nezohlednit? Musím. Stejně tak Zrození národa - můžeme při jeho hodnocení "zapomenout", že se jedná o dílo velebící Ku-Klux-Klan? Samozřejmě že ne! ()
Jsem zvědavý, jaké hodnocení by film měl, kdyby podobným způsobem "rekonstruoval" nástup Hitlera k moci. Jinak doporučuju verzi s Šostakovičovým hudebním doprovodem, ač není původní. Poznáte, proč možná právě filmová hudba byla jednou z věcí, která mu po uvedení jeho "Lady Macbeth" zachránila život. ()
Odpočívej v pokoji, nebohý koníku na mostě. A vy, nepřevlečené civilistky, vraťte se laskavě pro pozdní secesi, jinak se rekonstrukce nekoná. A pokud bych měla hodnotit čistě na základně LK DVD, tak jdu ještě níž. ()
Idealisticky pomýlené majstrovské diela (rasistické Zrodeniu národa a fašistický Triumfu vôle) dostali v Rusku bračeka. A je to podívaná ako hrom. Samozrejme som mal problém s fandením spravodlivému bolševickému ľudu v boji proti kapitalistickým diablom, ale inak je to filmárska slasť. Dobýjanie paláca, zhadzovanie sochy, úvodný masaker alebo absolútne DO-KO-NA-LÁ scéna dvíhania moste sú proste úžasné. 9/10 ()
S Ejzenštejnem byla proslulá sovětská montáž na absolutním vrcholu, což nejlépe prezentuje právě tenhle unikátní rekonstrukční snímek. Tempo vyprávění je zásluhou nekonečně kreativní juxtapozice celou dobu vražedné a dokonale odráží stoupající politickou i válečnou vyhrocenost popisovaných událostí, a samotná montáž je věc na dlouhý odborný rozbor a ještě delší obdivný dopis směrem k dvojici geniálních režisérů. Tohle dílo představuje skutečné obrazové umění, nikoli bez hlavy a paty jako tehdejší surrealistické nebo dada filmy, nýbrž s cílevědomou autorskou vizí obsaženou v každičkém záběru i doprovodném titulku. Ozvučená verze s hudbou od Shostakoviche tomu pak dodává ještě větší grády... ()
Učebnicová klasika. Dnes se na to už moc dívat nedá, ale filmařina se z toho dá pořád učit. ()
Ach jo, když mě ty staré ruské němé filmy nějak míjí... Možná už radši ani další zkoušet nebudu. (Ty 3* jsou mnohem více alibismus než pokus o nějaké "objektivní" hodnocení.) ()
Propagandistický vlk se nažral a umělecká koza zůstala celá. Začátkem filmu jsem byl naprosto nadšen, režii, kameru a montáž obrazu v rychlejším střihovém tempu bych nazval dokonalou. Pak se bohužel trochu poleví a pružně se pokračuje do konce. [8/10] (Sovkino) (Němý čb. /// Scénář: Grigorij Alexandrov, Sergej M. Ejzenštejn /// Kamera: Eduard Tisse, Vladimir Popov /// Hudba: Alfredo Antonini, Edmund Meisel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Ja som ešte ako veľmi mladý zažil výučbu o VOSR, ktorá ma príliš nebavila. Nie z ideologického hľadiska, to mi bolo v desiatich rokoch jedno, len nám pani súdružka namiesto svojho rozprávania mala pustiť tento film. Ejzenštejn sa rozhodol (myslené ironicky), že natočí niečo ešte kontroverznejšie, ako Zrodenie národa, čo sa týka kontrastu technickej kvality diela a jeho ideologického jednostranného obsahu. Vyslal do ulíc snáď ešte viac komparzu, takže Griffith musel doma polámať pri jeho sledovaní dosť ceruziek. Na rozdiel od predchádzajúcich Sergejových majstrštykov som nebol ohúrený, čo nebolo spôsobené ideologickou stránkou veci, problémom skôr bolo, že hlavnou postavou bol dav a divák sa tak nemal s kým stotožniť ani smútiť nad žiadnou obeťou revolúcie. Ostalo tak "iba" uznanie nad technickou dokonalosťou a čakanie na momenty, kedy sa zase ukáže ďalšia legendárna Ejzenštejnova montáž, v tomto filme častokrát využívaná v zobrazení sôch. ()
Pre filmových fanúšikov povinná záležitosť. Pre mňa ťažko hodnotiteľná a v niektorých momentoch aj ťažko dopozerateľná. Ejzenštejn je nespochybniteľným filmovým klasikom a prvá časť filmu je obdivuhodná, pretože klipový prístup je doteraz v kurze. Lenže aj ten najlepší filmový montážnik začne nudiť, keď predvádza dielo bez osobností nakrútené s veľmi chabým scenárom. A tak, približne po 90 rokoch od nakrútenia, vo mne ako trvalá spomienka ostane scéna na schodoch z Potemkina a scéna na moste z Desiatich dní. Veď ani to nie je málo. Po väčšine filmov neostane ani smrad. ()
Tých 10 dní naozaj otriaslo svetom. Tak, že sa z toho pol Európy nevie doteraz spamätať. Dnes už vieme, že Lenin nebol až taký revolucionár ako napríklad Trockij. Celej tej revolúcie sa zúčastnil skôr ako divák, než organizátor. Skvelý rečník hlásajúci boj pracujúcej triedy proti vykorisťovateľom. Paradoxne on sám ako jediný z komunistických pohlavárov až do čias Gorbačova nepochádzal z robotníckej vrstvy, ale z vrstvy šľachtickej. Dobitie Zimného paláca bolo spojené s veľkým chlastaním a dokonca pár „revolucionárov“ aj podľahlo urýchlenej cirhóze. Toto, čo nám ale ukazuje tento snímok je hnusná propaganda, prekrútená história a nech to má akúkoľvek filmársku kvalitu, je to len a len veľké klamstvo. To potom dávajte 5 hviezd aj nacistickým filmom. ()