Deset dní, které otřásly světem
Oktyabr
October: Ten Days That Shook the World
Kamera:
Eduard TisseObsahy(2)
Klasický film velikána svetovej kinematogerafie Sergeja Ejzenštejna. Jeden z najvýznamnejších filmov sovietskej montážnej školy vznikol pri príležitosti desiateho výročia VOSR. Napriek tomu, že zábery z neho sú známejšie ako autentické archívne záznamy revolučných udalostí, film sa nesnaží o vernú historickú rekonštrukciu, ale o maximálne a vskutku revolučné využitie montáže a ďalších prvkov filmovej reči. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (87)
Tento film společně s Křižníkem Potěmkin zajistil režisérovi slávu. Několik scén zde posouvá slavnou filmovou montáž ještě dále. Ejzenštejn zde používá i sekvence z rapid montáží (kulomety a střihy na tvář kulometčíka). Díky tomu jde i po téměř sto letech o působivé filmařské dílo. Dramaticky se zvedají mosty, aby odřízly revolucionáře od celých dělnických čtvrtí... ()
Dá se sice říci, že vizuální řeč zprostředkovaná montáží dostatečně vykresluje emoce a směřování jednotlivých scén a není tudíž potřeba rozumět všemu do detailů. Jenže při poměrně dlouhé stopáži se jednotlivé epizody slijí do vířivého kaleidoskopu rychlých střihů, které bez podrobnější znalosti historické situace nemusí dávat smysl. Nedokážu posoudit, nakolik za to může vynucené přestříhání filmu, ale v určitém momentu jsem se začal ztácet v tom, kdo je kdo a kdo je proti komu. V mnoha komentářích tady na CSFD se píše, že se jedná o lepší film než Potěmkin - dovolím si namítnout, že tomu tak není - Potěmkin má velmi čistou, přehlednou strukturu, která dovoluje porozumět i člověku bez předchozích znalostí - strhne svým revolučním nadšením takřka každého a vystačí si s filmovým ztvárněním reality. Naproti tomu Oktyabr je v některých momentech až nepřehledný, svou historickou doslovností nutí diváka neustále přemýšlet, co se to ve filmu právě děje a jakou postavu to právě sleduje. I přes to je to naprosto zásadní podívaná, která ukazuje nejen fantastické Ejzejštejnovo zvládnutí montáže, ale i sílu tehdejší sovětské avantgardy v té nejryzejší podobě. ()
Mých pět hvězdiček je za celkový dojem ze zde uplatněné fantastické a do jisté míry stále revoluční filmové řeči, nikoliv za obsah, který je oficiální verzí událostí z února až března 1917 a je proto pochopitelně silně přikrášlen ve prospěch bolševiků. Můj dojem byl dále umocněn i díky tomu, že jsem viděl částečně ozvučenou verzi se skvělým Šostakovičovým hudebním doprovodem. Tento film považuji za vrchol Ejznštejnovy tvorby, která pak již šla (i z důvodů nastávající dusné politické atmosféry) nezadržitelně dolů. ()
Tohle se snad nedá nazvat jinak než působivou filmovou symfonií, v níž jsou obraz a hudba v dokonalém souladu a jejíž hlavní postavou je revoluce. Pánové Ejzenštejn s Alexandrovem vytvořili na zakázku doopravdy neobyčejnou rekonstrukci říjnových událostí ve stylu hraného dokumentu, kde je mnohé řečeno pouze výrazy ve tvářích neherců, z nichž doslova prýští emoce, a kde strhující amtosféru tvoří často jen naprosto úžasná kompozice a nadmíru vynalézavá kamera. Samo zachycení oněch událostí, s ohledem na dobovou situaci a vývoj prakticky nevyhnutelných, je učiněno se značnou dávkou oslavnosti boje mas za jejich ideály, přičemž ani v novém tisíciletí neztrácí takřka nic ze své oslnivosti. 100 % ()
Rozumím důvodům, díky nimž je zařazováno dílo do nejsvatějšího kánonu dějin filmu. Ale já říkám: kulový. Je to nekoukatelná nuda a něco jako scénář to zřejmě nikdy nevidělo. Třetina děje se odehrává v rokovací místnosti, kde se diskutuje a agituje. V němém filmu? To by napadlo jen vola. Dějové zvraty neexistují. Podle dobové ideologie - v hlavní roli lid. Titulky mají asi stejný smysl, jako pro psa pečící papír. Střih je sice progresivní a kamera úžasná, ale co z toho, když děj nemá žádný smysl, kromě pitomé agitky... A vzhledem k tomu, že o dva roky později vznikl nádherný Muž s kinoaparátem (kterému mimochodem seděla intelektuální montáž mnohem lépe), těžko vyzdvihovat Okťabr až do nebes... ()
Film, ktorý do vás páli jednu silnú scénu za druhou intenzitou guľometu. Vo svojej dobe neskutočne dynamický strih a komponovanie záberov. Ak by sa kamera rozpohybovala ešte viac, malo by to energiu až ´´bayovských´´ rozmerov. Ejzenštejnov KRÍŽNIK POTĚMKIN bol revolučným filmom, hlavne po formálnej stránke. V tomto prípade, je režisérova vymakanosť ešte o niečo väčšia. Snímok, ktorý kazí jedine jeho prílišná, hlásajúca propaganda. ()
Sergej Michajlovič Ejzenštejn je podľa mňa historickou postavou sovietskej filmovej propagandy. Približne tri roky po v podstate majstrovskom diele tohoto akože podžánru propagandy filme Krížnik Potemkin je tu veľmi podobné dielo, ktoré opäť vyniká expresívnymi scénami a herectvom a z obsahovej stránky je vysoko manipulatívne a aj dosť prázdne. Umelecká stránka je zaujímavá, no ak hrá na úkor niečoho zlého, čím sa niekto snaží ovplyvniť diváka, lebo mu chce akoby nanútiť nejaké vnímanie sveta a ono také nebolo, tak to vidím ako problém. Po čase mi však už vadilo aj mnoho tmavých scén, či scén s vykrikujúcimi ľuďmi v detailnom zábere. ()
Nakonec jsem se rozhodl dát plný počet, protože mě to bavilo mnohem víc než Křižník Potěmkin, kterému jsem dal čtyři. Bylo to neuvěřitelně výpravné a dynamické a téměř dokonale natočené. Hned na začátku je působivá scéna, kdy rozzuřený dav strhává sochu cara Alexandra III., další dokonalá scéna je ta, jak tam ten kůň visí z mostu, pak třeba Leninův projev - Lenin ve vzduchu máchá pěstičkou a "řeční", k tomu fouká vítr, takže jeho plášť vlaje a Vladimír Iljič vypadá jako charismatická rocková hvězda a k tomu hraje strhující hudba :-) No a samozřejmě poslední scéna dobývání Zimního paláce je taky docela lahůdka pro divákovo oko. Úsměvnou postavičkou je Alexandr Kerensky - zde je vykreslen jako nekompetentní diktátor, který se celou dobu, co je v úřadu rozvaluje v carově pokoji, vypadá, že má permanentně kocovinu a nechá obnovit trest smrti a nakonec zdrhne. ___ Plno lidí tu filmu vytýká, že nevěděli, kdo je kdo a že se v tom ztráceli. Já se přiznám, že jsem měl podobný problém, ale on to byl asi spíš záměr tvůrců - ukázat, že dějiny netvoří jednotlivci, ale masy a tím pádem hlavní roli nemohl hrát představitel Lenina, ale 11 000 komparzistů útočících na Zimní palác. __ No takže samozřejmě se jedná o neskutečně naivní bolševickou propagandu plnou historických fabulací a různých nesmyslů, ale mě nedělalo problém na tohle nemyslet a užívat si to dokonalé vizuální zpracování a skvělou hudbu. No a ono taky, co jinýho byste chtěli v roce 1927 v Sovětským svaze propagovat? Vložky s křidélky asi těžko. ()
Jako u Křižníku Potěmkina obligátní hvězda dolů za to, jak je film odporně demagogický. I když mě občas napadlo, jestli nedělá straně spíš medvědí službu - Lenin plamenně hovořící k davům vypadá strašidelně, skoro jako fantom opery, navíc mnohem víc sympatií než bolševici oproti očekávání získávají menševici, kteří chtějí vše řešit mírovou cestou (i když jsou tvůrci vylíčeni jako trapáci, co se zbožným výrazem poslouchájí harfy a podobně). Ale jinak jde o fascinující dílo, které předběhlo dobu. Ať už jde o ,,klipovité" střihy nebo montáž. Ejzenštejn byl jeden z těch režisérů, který viděl v obrazech, a to velmi silných (kůň visící z mostu, dva Bonapartové atd. atd.). Samozřejmě hodně pomohla obrovská podpora, kterou film měl - miliony komparzistů, odkloněná doprava, vylidněné centrum. ()
První polovina za pět, druhá za slabší tři. Křižníku Potěmkinovi se film nevyrovná ani tempem, ani nabízenými atrakcemi. Ale ta scéna se zvedáním mostu se natrvalo vryje do paměti a dá se plně srovnat se scénou s oděským schodištěm. ()
Propaganda nejtěžšího kalibru, ale po filmařské stránce opět skoro stejně strhující jako o dva roky starší Křižník Potěmkin. Ejzenštejn filmy rozhodně natáčet uměl! ()
Síla filmu je pro propagandu neskutečná, o čemž se přesvědčili Rusové a ještě o něco později a ve větší míře Němci. "Deset dní, které otřásly světem" jsou propagačním filmem, filmem na zakázku Leninových nástupců. Přesto ale nelze nikdy Ejzenštejnovi upřít, že v tomto filmu ukázal, jak moc je schopen využívat nástroje filmu, ať už je to kamera nebo střih, ale také specifické scény a obrazy a jejich prolínání, čímž se filmu dává ještě větší hloubka. Tohle se nedaří ani moderním filmařům. ()
Nechutná agitka, ke které nemohu přistupovat kladně a ignorovat morální kritérium. ()
Plnokrevná propaganda, z níž jde strach. 1) Pamatuji si vlažné, zdrclé politicko-výchovné působení reálného socialismu, kterému nikdo nevěřil. Z kin a z televize znám i propagandu z padesátých let - nadšenou, avšak většinou stále s jistým nadhledem či alespoň s atmosférou. Tohle je ale jiné kafe._____ 2) Brutální, bezohledná, vášnivá, zaujatá, přesvědčivá propaganda filmu prozrazuje, že ji dělali mistři. Působivost pohyblivého obrazu je silnější, než je-li obraz doprovázen čteným komentářem. Jen občas probleskne úderné heslo._____ 3) Tvůrci dostali k dispozici rozsáhlé zdroje: filmový materiál, kostýmy, zbraně, vojenské jednotky. Točili na původních místech (například interiér Zimního paláce). Jako konzultanti byli přizváni Leninova žena Naděžda Konstantinovna Krupská a Nikolaj Iljič Podvojskij, který ve filmu hrál sama sebe._____ 4) Plán uskutečnit premiéru filmu k 10. výročí VŘSR nevyšel. Postupná stalinizace si vyžádala své - 29letý Sergej Eisenštejn musel z filmu vyřadit mnoho osob, které revoluci vedly: Lva Davidoviče Trockého (zavražděn 1940), Vladimira Antonova Ovsejenka (popraven 1938) či Vladimira Ivanoviče Něvského (popraven 1937). Dobové ohlasy byly vcelku příznivé, i když nechybělo mnoho ostrých výhrad. Od roku 1933 se film přestal promítat vůbec._____ 5) Dmitrij Šostakovič napsal novou hudbu v roce 1966 později známou jako Октябръ - opus 131. V roce 2011 Berd Thewes zrekonstruoval, doplnil chybějících dvacet minut k delší verzi filmu a nahrál původní soundtrack Edmunda Meisela._____ 6) Malý ale věcný historický exkurs: sportovec._____ 7) Tři hvězdičky odrážejí mé rozpoložení, podobné jako po zhlédnutí Triumfu vůle. Účinná propaganda si zaslouží hvězdiček pět. To, k čemu film sloužil - stalinismus - odpad. Bezzubý průměr vyjadřuje moje rozpaky. ()
Je mi líto, ale nemůžu tento film hodnotit z hlediska jeho historického významu a já nevím čeho všeho. Při jeho sledování jsem si jenom říkala "tak dlouhé, tak nudné" a "kdy už bude konec". No, hlavně že už vím, co je to ta rapidmontáž =) ()
Prvních dvacet minut a masové scény jsou fakt dobré, ale jinak je děj místy až moc natahovaný a přiznám se i trochu nudný. Navíc téma nastupu bolševíků k moci není zrovna to co bych nějak moc prožíval. Slabší než Křižník Potěmkin a Ivan Hrozný, ale lepší než Alexandr Něvský. 65%. ()
Po formální stránce kinematografický skvost. Poněkud horší je ten obsah, zvlášť když dnes víme, k čemu VŘSR vedla. Když se na Ejzenštejnovy filmy dívám, vidím geniální práci s tímto médiem - a to slovo "geniální" používám jen opravdu výjimečně. ()
Ejzenštejn je mezi světovými režiséry pojem. Dokázal, že i agitka může být dost dobrý film (Křižník Potěmkin), leč já mám s takovými filmy pořád trochu problém a nedokážu se od vědomí, že je to propagandistický film, úplně oprostit. Tento film je horší než Potěmkin, ale lepší než Stávka. Co se upřít nedá, je technická dokonalost a pro mě taky mají jeho filmy šťávu a spád. Nevím, jak je na tom historická realističnost (v tomto filmu), já sama to do detailu nastudováno nemám, film sice na začátku hlásal, že je realistický, ale když je to agitka, může to být vůbec realistické?... Každopádně, docela dobrý film, ale jsou v něm prostě věci, které mi vadí. ()
Nejspíš je škoda, že jsem se ze slavných Ejzenštejnových filmů dostal k tomuto jako k poslednímu. Jako by zde už pro mě zbyly jen ohlodané kosti. Jeho progresivní postupy mám už okoukané, pervertované dějiny mě už ani neštvou, Šostakovičovu hudbu jsem poslouchal pozorně. ()