Krížnik Potemkin

Ukázkový a učebnicový příklad sovětské montážní školy v podobě dechberoucího válečného dramatu, které má i po více jak 80 letech stále co říct současnému divákovi. Ve filmech obdivuji davové scény a zde jich bylo požehnaně, včetně jedné z kinematograficky nejpůsobivějších - oděsského schodiště. Ejzenštejn zde ukazuje jaký je zručný tvůrce a řemeslný režisér a já mu to plně věřím. Zkrátka klenot dějin filmu, který disponuje zejména prací s kamerou a svižným střihem. (25.12.2011)

Když jsem viděla Křižník Potěmkin poprvé, moc jsem nedokázala pochopit, proč je to tak uznávaný film. Teprve s odstupem času doceňuji jeho kvality. Když uvážím, že Ejzenštejn používal statickou kameru, musel umět předem odhadnout a vyplnit prostor, dramatičnosti dosahoval pouze sestřihem pasáží, střídáním celku, polodetailu a detailu. Pasáž na oděských schodech jsem si pouštěla několikrát po sobě. Ano, Potěmkin je přelomový film a v době vzniku patřil k tomu nejlepšímu. I dnes po letech je skvělou učebnicí montáže. S přidanou hudbou jde i dnes o strhující podívanou. (24.11.2016)

Myslím, že i dobrá hospodyňka se po zhlédnutí tohoto majstrštychu občas mimoděk mrkne do spíže, není-li náhodou mouka či masíčko prolezlé červy, a s kočárkem se zdaleka vyhýbá jakémukoliv schodišti. Ale ruku na srdce, která hospodyňka se vlastně nechá tímto dílkem inspirovat? To už jen ty opravdu hodně, hodně staré hospodyňky.... a ty už stejně špatně vidí a kočárek neroztlačí.... (02.10.2005)

Napriek pre mnohých hrozivo vyzerajúcemu dátumu vzniku filmu, určite sklamaný nebudete. Toto je naozaj veľké dielo a naveky ním ostane. Je pozerateľný aj dnes a mnohé scény sú silné aj po toľkých rokoch. Slávna scéna na schodoch je to najsilnejšie a dodnes tejto scéne vzdalo holt mnoho tvorcov, no Brian De Palma sa preslávil najviac. Sledovanie nemého filmu s titulkami sprevádzaný hudbou má zvláštne čaro. Viac ako pri inom filme si divák zráta ako ďaleko doba aj filmárčina pokročila a na druhej strane ocení, že tomuto nadčasovému dielu mnohé dnešné hovadiny nesiahajú ani po statív vtedajšej kamery. 90% (21.10.2010)

V rámci svého studia jsem byl nucen zhlédnout strašlivá představení klasických děl filmového plátna, během této doby jsem viděl nejslavnější pilíře filmové historie jakými byly Dobrodružství 6tihodinový film (pro mě) Michelangela Antonioniho, Satyricon od Felliniho, ale především však klasiku mezi klasikami Křižník Koťonkin, 18 kotoučů. Mé pocity přesně vystihl účetní Calponi, který při oznámení, že musí zhlédnout toto mistrovské dílo znovu padl v mdlobách k zemi. Tento film by měl být postaven na roveň palečnici či železné panny, neboť sledování tohoto opusu mi přinášelo neskutečná muka a jen při představě režisérského sestřihu mi vstávají vlasy hrůzou. Svůj komentář chci završit slovy velkého znalce umění Huga Fantozziho: "Pro mě je Křižník Koťonkin velkolepá sračka." (11.06.2010)