Hannibal

Mads Mikkelsen je coby Hannibal Lecter bezpochyby vynikající, ale vůbec mi to nesedlo. Moderní a rádoby cool způsob vyprávění mi přisel až moc na efekt, obsese nechutnostmi až nepatřičná a pod tím vším pozlátkem zbývá pouze nuda. Mohla to být pecka, tahle je to IMHO promarněný potenciál. Po třech epizodách jsem to vzdal. 40%. (01.01.2015)

Staccatový surrealizmus s výrazným autorským podpisom. Vitajte v hlave psychopata, kde sa realita rozpadá na tlejúce zošúverené papieriky a každý plán ukrýva väčší. Po stránke psychoanalýzy nesmierne zaujímavé - miestami som mal dokonca pocit, že sledujem rafinovaný test diváckej psychológie. Druhá séria potvrdzuje nielen odklon od diktátu románového univerza, ale aj výrazne nadsadenú optiku vnímania deja skrz subjektívnu realitu, či lepšie povedané vnútorný svet postáv, ktorý je natoľko zneisťujúci, že nie je vôbec jasné, odkiaľ a akým spôsobom je rozprávanie vedené (pokojne by mohlo ísť o útulný polstrovaný apartmán v ústave). Splietanie detektívnej, thrillerovej a exploatačnej línie sa nevychyľuje zo zamýšľanej komplexnosti a nepôsobí prerývane, pričom tá posledná chirurgicky prepája konvenčnú brutalitu kriminálnych seriálov s najprísnejším ratingom a filmov o Hannibalovi Lecterovi s opojne zmyselnou artovou mizanscénou gastronomických zátiší Lecterových hostín, halucinogénnymi sekvenciami a záberovaním akcie. (03.05.2013)

U seriálového Hannibala se, jak koukám, sešla režijní partička, z níž několik chlapů se nejen kdysi podílelo na Twin Peaks, ale hlavně jde o seskupení představitelů hravého (byť spíše nízkorozpočtového) amerického neoinoiru posledních dvaceti let (Slade - V pasti; Foley - Válka gangů, Chladnokrevně; Medak - Romeo krvácí; Dahl - Red Rock West, Ďábelská svůdkyně). Pokud si seriál udrží spíše jednotnou stylistickou i narativní strategii, která bude tvořit jasné formální mantinely, mohl by být ten tucet epizod fakt zajímavým příspěvkem k lecterovskému univerzu - a konečně bez "už-jsem-dávno-jen-parodie-sebe-sama" Hopkinse, zato s vynikajícím Mikkelsenem. __ Opravdu mě baví hra se subjektivizivanými "deformujícími" vsuvkami, spíše naznačujícím než doslovným vyprávěním, precizním načasováním epizody (Hannibal se poprvé objeví přesně uprostřed epizody v několinásobně nejdelším dvaatřicetisekundovém záběru - průměrná délka záběru epizody je 4 sekundy, medián dokonce jen 3,2) a dynamikou fikčního světa založenou ve střetu mikrosvětů dvou géniů s pokřivenou myslí (Graham x Lecter). Formálně sice seriál jen kombinuje nejúspěšnější stylisticko-narativní trendy americké seriálové kriminálky v posledních deseti letech, ale činí tak způsobem, který je ozvláštňuje a intenzifikuje. __ Jak říkám, jsem zvědav, kam se to posune dál. (08.04.2013)

// Mads Mikkelsen je Ď Á B E L ! V životě bych s ním nevečeřel, popravdě, bál bych se s ním i mluvit, protože už jen z jeho akcentu mi běhá mráz po celém těle. Skvělá věc ale je, že to není to jediné, proč je tenhle nový seriál tak geniální, Hugh Dancy a Laurence Fishburne jsou stejně tak výborní. Nestabilní agent Fuller je jedna z nejzajimavějších postav, se kterou jsem se kdy v televizi setkal setkal a ona psychologie, se kterou zde scénáristi pracují až do těch nejmenších detailů na tom má lví podíl. Sérioví vrazi, neobvyklé případy, provázanost, zvraty, hudba a na konci toho vše, opět ten ďábelský Hannibal - už je prostřeno, tak na nic nečekejte a posaďte se k nám. (04.07.2013)

První sezóna seriálového HANNIBALA se velmi povedla. Solidní ponurá atmosféra, chytře a zajímavě se vyvíjející děj (v podstatě úplně odlišný od všech dosud natočených filmových "lecterovek") a hlavně naprosto skvělé ústřední herecké trio (Mikkelsen je vyloženě ďábelský a uhrančivý, Dancy je zpočátku trochu nevýrazný, ale s přibývajícími díly je pomalu nejlepší ze všech!). Navíc některé vedlejší role jsou obsazeny herci jako jsou Gillian Anderson (té to zde neskutečně sluší) nebo Lance Henriksen, čemuž se těžko odolává. Mé jediné vetší výhrady směřují k zbytečně vysokému počtu dílů (podle mě by pro lepší spád stačilo 8-10) a s tím souvisejícím konceptem, kdy se takřka v každém dílu objeví (a i vyřeší) nový případ/vrah. Některé jsou pro hlavní dějovou linii zásadní a nepostradatelné (především ten z první epizody), ale pár by jich určitě šlo bez větších problémů zcela vypustit (čímž ale neříkám, že ty "nadbytečné" mordy nejsou zajímavé). 1. série: 80 %; 2. série: (zatím) 80 % (01.08.2013)