Andrej Rubľov

Andrej Rublev je v mnoha ohledech monumentálním dílem. Jeho hodnotu spatřuji především v obraznosti, poetičnosti, v naturalisticky vyobrazených přírodních scenériích, symboličnosti a silných křesťansko-filozofických dialozích - Tarkovského silná víra je dozajista hlavním důvodem k natočení tohoto estetického díla. Každý dialog, který je zde, má nesmírnou důležitost, neříká se zde nic navíc. Pokud bychom se ohlédli po samotných symbolech - povšimněme si zde vyobrazení ptáků, koní, Tarkovského oblíbené vody, nebo deštěm, který nás provází celým snímkem. Obě dvě části jsou v mnoha aspektech odlišné. Zatímco v té první je protagonistou samotný Rublev, v části druhé je pouze jakýmsi pozorovatelem, který činí pokání nad svým (ne)hříchem, který spáchal. Tento film není žádným příběhem, nýbrž zachycením života takového jaký je - ne nadarmo se o tomto filmu říká, že je samotnou freskou. V první části Tarkovský natočil naprosto nádherné obrazy - křížová cesta a monolog Rubleva byl natolik silný, že jsem dlouho necítil takové mrazení v zádech. Druhá část je pak vyobrazením socio-kulturně-realistického tehdejšího života venkovanů (první částečně také, ale v druhé o dost více). Odlévání zvonů je pak řemeslnicky neuvěřitelné, hodně by mě zajímalo, jak toto bylo natočeno, protože toto se už dnes jen tak nevidí. Film Andrej Rublev je reálným vyobrazením života, jeho postojích, víře, naděje i pochybnostech či vykoupení. I zde platí, že jedno shlédnutí nestačí, Tarkovský zde zanechal tolik motivů a symbolů, které lze uchopit z různých úhlů pohledu, avšak tato jedinečnost dělá z filmu bohatý zážitek. Stejně jako u Solarisu tak i zde je prostředí pouze jakýmsi ateliérem k zprostředkování všech myšlenek a filosofických rovin, kterých je tu doopravdy na rozdávání. Celou sílu filmu pak podtrhuje neuvěřitelná monumentální a podmanivá hudba a samo sebou skvělé herecké výkony. Až oxymoronsky laděná finální je scéna pak nutí k silnému zamyšlení. Když mladý kluk, který nezná tajemství odlévání zvonů vytvoří nádherný a funkční zvon k definitivímu obnovení města, proč by měl Rublev dál mrhat svým talentem, který je darem od Boha, a to sice malování fresek, kterého zanechal?! Dokonalý kontrast! Možná proto byl Kristus ukřižován, aby sjednotil člověka s Bohem. I přes všechny klady, až téměř superlativy, je obří délka tohoto filmu silně vyčerpávající, což bývá podle mě u hodně diváků problémem, byť je druhá část o dost dynamičtější, celkově je místy velmi těžké držet pozornost celou dobu. A jsem přesvědčen, že to zkrátit šlo, Tarkovský i v jiných filmech místy neefektivně prodlužuje. I tak ale velmi kvalitní řemeslnická práce! 85% (02.01.2021)

Je to velmi dlouho co jsem tento film viděl.. Bylo mi tehdy možná 15-16 let, bylo parné léto a já zamířil do našeho kina, kde v rámci filmového klubu promítali tento snímek. Přišel jsem sám (na projekci v rámci filmového klubu stačilo splnit kvótu jednoho díváka) , usadil se do hlediště a přišel za mnou promítač, zda-li chci film s přestávkou nebo bez (tehdy byly přestávky u 3-hodinových filmů standartem). Dal jsem si to bez. Nedokázal jsem tehdy ještě ocenit hloubku myšlenek, ale film mne i přesto velmi zaujal a zůstal ve mne do dnes. Těším se na reprízu po 15 letech :) a možná přehodnotím. (11.07.2007)

Tento film není lehký. Dal by se snad srovnat s Vláčilovou Marketou Lazarovou, a to nikoli dějem nebo podobností postav, ale pocitem. Je to vlastně také dlouhá filmová báseň, ze které se o životě slavného ruského malíře ikon nedozvíte vůbec nic. To ani není divu, o jeho životě není známo mnoho, a pokud vím, s jistotou se mu připisuje jen jedna ikona. Přesto si právě Rubleva Tarkovskij vybral k tomu, aby ukázal středověké Rusko. Jednotlivé obrazy na sebe vlastně nenavazují, přesto je pocit určité jednoty vyvolán postavou Rubleva, který jen chodí po Rusi, a je svědkem významných i méně významných událostí. Vše vyvrcholí kapitolou, která není o malíři, ale o zvonaři, o síle lidského ducha, a která je současně filmově velice krásná. V té kapitole se odlévá zvon, a je to velkolepá oslava lidskosti. Bohužel jen ten konec, dlouhé a barevné záběry na Rublevovy ikony, ve mně dojem z filmu nenechal vyznít. (21.09.2007)

Nádherný, avšak zároveň drsný film, jenž nenabízí žádný silný příběh plný klišé, ale spíše nahlíží na tehdejší dobu a život v ní. Dlouho jsem se nedokázala odhodlat tento tříhodinový opus zhlédnout, bála jsem se, že se budu nudit. Tarkovského středověk mě však naopak fascinoval, dovedla bych jej pozorovat celý den. Atmosféra a realističnost děje si mě podmanily, obzvláště poslední část s Boriskem, to jsem téměř nedýchala úžasem a napětím. Na zbývající čas do konce jsem se během promítání filmu podívala koutkem oka jen párkrát, a to pouze proto, abych se ujistila, že toho mám ještě spoustu před sebou. Můj první Tarkovskij a rozhodně ne poslední. 10/10 (01.02.2016)

Nepíšou se mi tyhle řádky úplně lehce, neboť se zde hodlám nepatrně shodit svým nedostačujícím intelektem k pochopení Andrejova světa. Přiznám se, že až takovou první drobounkou katarzi jsem cítil úplně na konci u hlášky "Půjdem spolu, já budu malovat ikony, ty odlívat zvony", do té doby jsem byl vedle jak ta jedle (ale snažil jsem se na to přistoupit, přísahám!) No... uděláme takovou dohodu - až se ještě trošku více vzdělám v oblasti filmu a hlavně duchovna, tak se na ten film podívám znovu a klidně tomu dám buro, ale nyní jsem z toho vážně nic moc neměl krom páru krásných scén s padajícími koni, sněhovými vločkami a toho mrazu, který jsem soucítil s herci, jak na těch ruských, buranem burácejících planinách museli stepovat. (19.09.2017)

Rozepnutí prostoru mezi blátem a nebem. Prostor naplněný rozjímavou podstatou člověka jako ducha a člověka jako bestie. Rus. Širokoplecá, rozdmýchávající zapovězené okamžiky dějin a prosvitlující čas, který teprve přijde. Zraněný kůň je mrtvý kůň. (01.10.2018)

| Mosfilm | Ťažký preťažký film na pochopenie, správne porozumenie a prežitie. Nemal som z toho filmu sebaistejšie nadšený pocit, ale po pár prečítaných eseí, pár prezretí galérie a premýšľaní konštatujem spokojnosť, veľmi nekonvenčnú a veľmi inú, ale ten film má v sebe niečo, čo filmy v sebe proste bežne nemajú. Rozpráva o ťažkých témach náboženstva, sexuality a ľudského porozumenia, zabŕdava do myšlienok, ktoré sa mi v hlavne vynoria niekedy v budúcnosti. Na tento film potrebujem viac dozrieť. Viac TU. | Hodnotenie: 7/10 | (14.10.2023)

Film jsem viděl povinně na základní škole, přišel mi tehdy hodně dlouhý, při pohledu na stopáž se dnes nedivím. Jediné, co mi utkvělo v paměti, byla scéna s odléváním zvonu. (04.01.2007)

Možná nejlepší film, jaký byl kdy natočen. Pro mě největší devizou filmu nejsou ani tak nábožensko-filozofické dialogy a symbolika filmu, jako až neuvěřitelná realističnost, kterou se Tarkovskému zde podařilo vytvořit. Od doby, co jsem viděl Rubleva, koukám na všechny historické filmy jako na kostýmní frašky ekvialentní narychlo vytvořeném ansámblu při školním představení. Tarkovskij je génius a kdo o tom pochybuje, zaslouží si žít ve stejném středoveku, v jakém nejspíš žil Andrej Rublev. Amen (01.04.2011)

Další geniální Tarkovskij, který vás nutí zamyslet se nad smyslem bytí, popřípadě vám změní pohled na svět jako takový? Nebo na kinematografii obecně? Jak vidno, pro spousty lidí tady určitě. Avšak pro mě, jakožto racionálně uvažujícího antiteistu, je tento film jednoduše o hovně. Sledovat tři hodiny Rubleva, který se neustále diví, jak jsou lidé krutí a neustále blije litanie a moudra typu pokus se zabít zlo, a zabiješ člověka nebo kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku neměl, jsem jen dunící kov, je opravdu k uzoufání. Pár zajímavých momentů se naskytne (setkání s pohany, nájezd Tatarů, odlévání zvonu), ale to je tak vše. Tarkovskiho režie vyloženě nenudí, nicméně platí výše uvedené: antiteista z filmu nebude vynimrávat ezoterické či filozofické elaboráty a přijme fakt, že se jedná o blábol, který měl ukázat Rusko a rusství v určité dějinné etapě. Toť vše. P.S. Prosím Vás všechny, kterým film učaroval tak, jakoby se Vás snad dotkl prstík nezměrného kosmického vědění, napište mi prosím do zpráv, jaké specifické pocity ve Vás film vyvolal a hlavně: vysvětlit souvislosti a všechny alegorie, které nám chtěl maestro Tarkovskij předat. Děkuji. (04.10.2020)

Geniální film, který Bergman označil za nejlepší film všech dob. Sice nejsem Bergman, ale musím souhlasit... (26.12.2006)

Pro mě téměř nekoukatelné... (08.12.2007)

Filmová freska, pardon Ikona o drsnej tvári Ruska, ktorá patrí na čestné miesto v pomyselnej filmovej sieni slávy. Osloví však len tých, ktorí chcú byť zasiahnutí Tarkovského špecifickým vnímaním nutnosti dĺžky filmového záberu. (16.04.2008)

Středověký svět očima středověkého člověka. Film o vztahu jednotlivce k světu, o neustálém hledání smyslu života, hledání sebe sama a mnoho dalších témat, která jsou v tomto famozním snímku nastíněna. Viděl jsem ho v Director´s cut a je pravda, že prvních deset minut mi dalo zabrat nejvíc. Jakmile jsem si ale zvykl na rozvláčné Tarkovského tempo, tak se před míma očima rozjel jeden z nejlepších filmů, jaké jsem měl možnost spatřit. Přesně v tomhle duchu by se měly nést všechny historické filmy, které se tváří jako dobově přesné. (06.10.2009)

Jedinečný historický snímek, připomínající osudy (mně až doteď neznámého) malíře Andreje Rubleva, skvěle zobrazuje výsek ze středověkého dění na východě, se všemi válkami, mory a hladomory, a k tomu všemu ještě rozjímá nad pravdivostí/opravdovostí křesťanství. Film-báseň. Minimalisticky maximalistický, či naopak maximalisticky minimalistický hudební doprovod a netradiční záběry kamery navozují hluboký estetický prožitek... (15.11.2009)

Andrej Rublev působí tak realisticky, jako bych v tom dávném Rusku byl. Hodně málo se mi stává, že bych si u filmu říkal: "jo, přesně takhle to muselo vypadat". Ani mi to nepřijde moc jako film, spíše záznam určitého časového období, jako kdyby někdo řekl: "Tady máš 165 minut a natoč všechno důležité ze začátku 15. století". (03.10.2011)

Po čtvrtém marném pokusu shlédnout film nezbývá, než radši přizna,t že toto rozhodně není film pro mě. Z piety si ten odpad odpustím, přeci jen těch ruských filmů v žebříčcích moc není. Ale rozhodně nemůžu doporučit...pro mě absolutní nuda a šeď při které jsem nedokázal udržet pozornost, takže i při pomalém tempu jsem se v ději neorientoval a postavy mi splývaly. (31.10.2011)

Tady není co dodat, čisté umění, ryzí, prosté, srozumitelné. Nepočítám s tím, že bych viděl v životě na filmovém plátně něco úžasnějšího. Teď už jenom jde o to jít do Trojice, psát ikony a odlévat zvony. (08.03.2015)

Tak totok sa mi tazko hodnoti, lebo film je sice dobry, ale nemal som nan chut prave :-). Proste nadcasove, desne pomale, do detailu vykreslene sceny, nekonecne lyricke a roztahane, az je to perverzne. Dobre zahrane, spracovane, proste vsetko, ale treba mat na to fakt chut a tu som prave nemal, skusim odlozit na inokedy, zatial davam 3*, lebo som to nezvladol dopozerat (cize ODPAD), ale zasa, nechavam si to a pacilo sa mi spracovanie (cize 4-5*) - takze je to 3 vo finale. Mi to pride ako chilli-cokolala: ak na to mate chut, skvela pochutka; ak nemate, tak poviete "no fiha, zaujimave, ale nezozratelne". (10.11.2016)

Naprosto fenomenální artový ruský snímek, který nepobere jen tak leckdo. Jednoduše řečeno, kdo nezvládl například český snímek Františka Vláčila 'Markéta Lazarová' (1967), tento ruský nechť raději rovnou nechá bez povšimnutí. Plně pochopit rozsah tohoto filosofického opusu není žádná legrace. Andrej Tarkovsky tímto svým druhým celovečerní počinem našemu Františku Vláčilovi konkuruje hodně silně. Vlastně ho doslova a do písmene překonal. Příběh je založen na době a životě slavné ruské malířské ikony 15. století Andreje Rubleva. Snímek mající celkovou stopáž bez pěti minut tři a půl hodiny ukazuje cestu umělce a osudů Rusů své doby. Všichni jsou rozděleni a mučení ideologickými a politickými konflikty, jako jsou perzekuce pohanů, znesvěcení církve, represálie velkovévodů, vládce obracejíc se proti vlastním lidem, mongolské a tatarské nájezdy či masové vraždy ve Vladimiru (ruské Město založené v roce 990). Rusové jsou tedy vyobrazeni jako mučedníci. Sám Rublev se během hádky se svým ideologickým soupeřem Theophanesem (příslušník byzantské aristokracie, který se stal mnichem a významným kronikářem) přirovnává coby ruský rolník ke Kristu a pokorně nese svůj kříž. Rublev jako umělec také trpí. Středověký chaos lidských činů a brutalita soužití nezná slitování. Dokáže se z něčeho takového zrodit ruský národ a ruská identita? Snímek se skládá z 8 epizod, kde nechybí ani prolog a epilog. Ve své době neměl hlavně v Rusku na růžích ustláno. Politicky nejasná témata zkoumající náboženství, uměleckou svobodu a roli umělce, zapříčinilo, že se sovětské úřady zdráhali snímek distribuovat jak na domácí půdě, tak i na mezinárodní úrovni. Avšak postupem času se stal uznávaným jako jeden z nejdůležitějších filmů všech dob. Dnes je tedy oslavován jako mistrovské filmové dílo a skutečně právem. Natočen byl černobílé, avšak na konci obsahuje barevné překvapení. Filosofický epos o temném středověku, který prostě nelze nevidět. (05.04.2020)