Andrej Rubľov

Všetko v tom filme je na svojom mieste, no ja som mu nepočul biť srdce. Tarkovskij sa berie absolútne vážne a pre mňa predstavuje akademickú dokonalosť, ktorá ma (aspoň teda v tejto životnej fázi) vo svojej chladnej ťažobe neoslovuje. Zúfalo som sa potreboval aspoň na chvíľu nadýchnuť. (02.04.2023)

Existuje mnoho filmů o velkých umělcích. Žádný z nich se však asi nemůže pyšnit nárokem na titul F I L M jako Andrej Rublev sovětského mistra Andreje Tarkovského. Od včerejška ho nemůžu vypustit z paměti. O životopisný portrét klíčové osobnosti středověké pravoslavné kultury se nejedná. Stavba je epizodická, rozházená mimo lineární řád časoprostoru. Rovin je zde všeobecně mnoho od pátrání po věčném údělu umělce až po naplnění ztraceného času navzdory nepříznivým okolnostem doby. Téma božské síly i drobné motivické ozdůbky (ryze obrazné) jsou dohromady utkány s takovou pečlivostí a přesvědčivostí, že celek se postupně vrývá do duše a s odlitkem zvonu a závěrečným pásmem obrazů nabývá na vyvrcholení. Tři hodiny utečou přes krásné duchovně líné tempo jako voda. Některé sekvence jsou vyloženě magické (rituál na řece, nájezd Tatarů na kostel). Tarkovský má fluidum jako nikdo jiný. Není to tvůrce z našeho světa. I to mi Andrej Rublev stvrdil. A pověděl mi i mnoho dalšího. Děkuji, že jsem si ho mohl vychutnat na velkém plátně. (07.03.2024)

Kdykoli slyším slovo velkofilm, pak mě nenapadne Kleopatra (1963) ani Ben Hur (1925) ani mnohé "velké" filmy Cecila B. DeMilla, ale jen Strasti po Andreju. Na schématu německých bildungsrománů (J.W. Goethe, F. Keller, T. Mann a jiní) vystavěl Tarkovskij svoji představu středověku, střetu věků, střetověku. V době, kdy křesťanská církev byla u nás zcela etablována, a pociťovala se potřeba její nápravy, nebylo v Rusku v této otázce ještě nic jasného. Časový posun christianizace může činit 200 let. Mohlo to takto vypadat u nás ve 13. století? Všechny vize středověku - ať vědecké či umělecké - kloužou nutně na tenkém ledu. Nicméně jsou velmi cenné a mohou víc než co jiného přispět k pochopení dneška a cest, na nichž došlo k totální ztrátě zbožnosti. Tarkovskij je i v této oblasti fenomenem - a ke středověku míří, nebo z něj vycházejí, i jiné jeho filmy. (11.04.2015)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Viera' ◘◘◘◘ MFF Cannes 1969 - Cena FIPRESCI (?), nesúťažný výber ◘◘◘◘ ...ako asi vyznieva začiatočná scéna letiaceho a následne padajúceho balóna v kontexte celého filmu? Pre mňa asi tak, že to jediné čo dokáže človeka povzniesť z marazmu sveta do nebeských výšin nie je nič technické ani praktické, ale iba čisté a úprimné umenie majúce korene v hlbokej iracionálnej viere (v Boha), a záverečné scény ako by dokazovali ľudskú schopnosť takto "lietať". Veď ktoré umenie má citeľnejšiu hĺbku ako umenie "náboženské"?! A takým je aj film Andrej Rublev. Krásny a veľavravný je aj strih zo zablateného, depresívneho čiernobieleho stredoveku (rozumej sveta) na vyrovnanú harmonickú farebnú krásu ikon, autora ktorých posolstvo nás dokáže "povzniesť" (balón) aj pol tisícročia po svojom vzniku. A záverečný "rozmazaný" záber na pokojné kone (pegasy:) pasúce sa v sýtozelenej tráve za jarného jemného dažďa v záplave svetla? Nie je to zasľúbenie (Boha) pre všetkých pokorných úprimne hľadajúcich pravdu a krásu??? Pre mňa je to rozhodne jeden z najextatickejších obrazov kinematografie - pohľad cez géniom pootvorené mystické okno do Večnosti.... Takéto pocity mi dokázal sprostredkovať jediný umelec - TARKOVSKIJ - anjel - pegas, ktorý videl a vidí RAJ....... (27.03.2006)

Velmi těžký snímek téměř bez děje, který diváka udolá duchovní (myšlenkovou) silou. Jedná se o historické drama. Žánrová kategorie "válečný" je zcestná. V celých 3 hodinách je 10 minut, ve kterých tataři zaútočí na jedno bezmocné město. (15.08.2006)

Jsouce oslněn stylem, duchovní silou a unikátností páně Tarkovského děl dosud shlédnutých, dlouho jsem pro Andreje Rubleva síly sbíral. První můj rezultát po shlédnutí byl, že oběť mlčení v komentáři na sobě ponesu. Leč šrotování v lebi mé umlčeti se nenechalo: Předevčírem jsem to kvaltování Anrejovo na sebe padnouti nechal... A nezavalilo mě tak, jak jsem ( i z hodnocení lidu prostého ) očekával. Doba těšení jistě si svůj podíl vybrala, však i bez ní by výhrady zůstaly. Určitá nevyrovnanost sekvencí mě asi nejvíc překvapila, kdy místy už přehrávač jsem vypnouti se jal, abych za několik okamžení přikován na Andreje hleděl. Málo meditativních záběrů ( verze 186 min.). Naopak Solonicyn mě konečně plně oslovil. Stalker je prostě výš a jinde... (24.01.2011)

Veľmi zložitý a zdĺhavý film rozdelený na viac častí, ktoré rozprávajú príbeh talentovaného ruského maliara Andreja Rubľova. Osobne som videl režijnú verziu, ktorá mala asi tri a pol hodiny, čiže som videl všetko, dá sa tak povedať. Je ťažko rozoberať film, ktorý má takýto neskutočne dejový presah, mne nedával niekedy dokopy ani celkový zmysel, pointu som hľadal dosť dlho, a možno ich film mal pôvodne viacej. Neviem. Strácal som sa v tomto filme, často som mrhal pohľadom od platná, niekedy sa na tú ťahavú nudu nedalo pozerať. Niekedy ponúkol dobré scény, z ktorých som mal dobrý pocit. Priznám sa. Filmu som nepochopil úplne, ale 70% som z neho strebal. Zvyšných som už po pravde nevládal. Netuším, či si v budúcnosti pustím tento film znovu, možno pre jeho dĺžku, možno preto, že je jeden z tých, ktorým som neprišiel úplne na koreň, možno, že už nechcem byť obozretný a sledovať každú jedinú sekundu v mori hodín. Netuším. Tentokrát hodnotím osobným dojmom, pocitom, ktorý vo mne po projekcii ostáva. Čiže štyri hviezdy. Hodnotiť prísnejšie, bolo by to za tri. 8/10 (20.08.2013)

Doc. Velímský nám tento film doporučil na volitelném kursu, jelikož je v něm vidět orgie slovanských pohanů. Takové to tančení nahatých naturalistů kolem ohně a pod. No jo, to jsem ale nevěděl, že kvůli těm dvou a půl minutám budu muset koukat na tři hodiny ruských černobílých ksichtů. Nakonec jsem ale rád, protože jako film to je veskze zábavné (malíři ikon se nepovede ikona tak si ji použije jako prkénko do kuchyně...wtf? :) a dobře poslouží jako vhled do té doby v Rusku. Myslím, že reálie i poměry jsou tam dobře vykresleny. Nejvíc mě asi bavila poslední část, jak tam lili ten zvon. To bylo fakt zajímavé. Ale chápu, že to má nízké hodnocení od některých. Jako Kurosawa, není to pro každého. (09.01.2014)

Ac nerad a u Tarkovskiho me to mrzi, tak musim priznat, ze zde vitezi obsah nad formou. A ruku na srdce, pri takovem obsahu ma forma jen malokdy navrch. . . . Nadcasove, velke tema viry, lidskosti a lasky k cloveku je velke, vetsi nez ego Mika Tysona. Nejsem moc zastancem takoveho to syroveho podani, avsak chapu je zde nezbytne a jen dokresluje onu dobu, o ktere tu nekdo zminuje ze se ji reziser moc nevenuje. Samotne realisticke a syrove podani velice verohodne zobrazuje onu dobu a nic vic uz neni treba. Napriklad odlevani zvonu, bylo pro me casti, kdy jsem sledoval v nemem uzasu, protoze neco takoveho jsem doposud nevidel. Jsem moc rad ze konecne nejake Tarkovskeho dilo, ktere chapu na poprve :-) (14.12.2009)

nerad bych, aby mé hodnocení bylo bráno jako znevážení filmařiny Tarkovského, ale bohužel mi námět a příběh nebyl vůbec blízký a k tomu to bylo ještě hodně hodně dlouhé - prostě jako ruský film ;-) a tak mě to uondalo. Přesto mě Tarkovskij udržel v zájmu déle, než by to dokázal kdokoliv jiný. Většina scén byla skvělých a vyvolala ve mě nadšení z dokonalosti celku. Nevyčítejte mi ty 3 hvězdičky, prostě jsem chtěl toto opěvované dílo od Tarkovského vidět a víc si jeho styl doufám užiju u Solarisu či Stalkeru. (16.01.2012)

Na tenhle film je třeba udělat si náladu a čas. Už jenom kvůli tomu, že trvá tři hodiny. Taky proto jsem tak dlouho odkládal, protože na Tarkovského filmy si prostě musí udělat čas. Ale už jsem se na to konečně podíval a... wow. Ani se mi nechce věřit, že mě to celé ty tři hodiny nenudilo. Co nenudilo, přímo uchvátilo. Celý film je chytře rozdělený do několika kapitol, díky čemuž ty tři hodiny rychleji utečou, navíc každá kapitola se věnuje nejen další epizodě ze života Andrej Rubleva, ale taky jiným myšlenkám na různá témata, především však se věnuje náboženství. Každé ale to myšlenkové téma, které se v kapitolách odehrává je vždycky dost dobře podané a celé to myšlenkové rozjímání působí až meditativně. Ono obecně to celé je Meditativní Film (a právoplatně s velkým M a F). Závěrečná scéna mě naprosto uchvátila a o dokonalé kameře a perfektních hereckých výkonech se u Tarkovského filmů asi ani nemusím rozepisovat. Pravda, sledování to bude pro dost lidí náročné, ale ty tři hodiny za to určitě stojí. Už tak nějak chápu, co na tom Bergmana tolik uchvátilo. 5* (13.07.2019)

Bylo by asi moc dlouhé a nudné popisovat tento tříhodinový film. namísto toho lze ale ve stručnosti říci, že film samotný není nudný, ani se nezdá příliž dlouhý. Naprosto strhující kamera, perfektní hudba a minimum střihů - to je Andrej Rublev. Ačkoliv by se to mohlo některým lidem zdát, tak tento film není nikterak intoušský, stačí pouze nebýt hlupák a soustředit se. Myšlenky jsou tentokrát jasné. Jde s střet náboženství s realitou, náboženství a pohanství. To je asi osou filmu, který je samozřejmě mnohem obsažnější a řeší daleko víc věcí. Pro mě osobně bylo asi největším zážitkem sledování poslední části o stavění zvonu. (08.12.2005)

Genialny film od Andreja Tarkovskeho. Surovy, drsny film, Tarkovsky ani moc nefilmuje, ako skor hovori pribeh. Filmova basen, Realie Ruska 15. storocia a najazdy Tatarov /Mongolov/ su len akymsi osviezenim. 100 % (04.03.2014)

Velká duchovní síla a odhodlanost vane z tohoto černobílého filmu. Malíř Andrej Rublev pluje svým životem a přemýšlí nad bytím, zlem, dobrem i nad smrtí. Rozmýšlí se, zda má vůbec cenu tvořit, když stejně jednou zemře. Čím je starší, tím více pochybuje a jeho mladická odvaha postupně opadá. Druhá polovina je strhující tvorbou kostelního zvonu, které se zhostí mladý chlapec Borisko, která má právě tu mladickou odvahu, kterou Andrej postrádá. V Boriskovi vidí sebe sama v mládí. Očekával jsem nudu, ale film mne přitahoval čím dál víc a téměř mě zhypnotizoval. Otázky o žití a o smyslu existence nebyly cizí ani ve 14. století. Lidstvo se potí nad řešením této neznámé asi už od počátků věků. Jedinec to pozná až po smrti (možná). (13.07.2012)

Jako Solaris a Stalker jsou podle mne uber pecky, ale tohle? Přerušovanější film jsem poslední dobou neviděl. Kvalitu to mělo, ale je to hlůře uchopitelné, jak nerezové dildo spadnuvší do kádě s vazelínou.... Nej film všech dob podle Felliniho, podle men teda opravud ne, ale věřte radši jemu. :) 6/10 (14.01.2016)

Na první zkouknutí pro mě docela těžko zkousnutelné. Přesto hodně silný, osobitě natočený film. Rozhodně se podívám znovu. (19.12.2005)

Bezprostřední dojem: Magický kus filmové poezie, nezapomenutelný film, o kterém se moc těžko mluví... Film o umění, o všech jeho podobách a možných osudech... a o údělu lidí, kteří umění šíří... V mladém zvonaři jsem chtě nechtě viděl Tarkovského, který praděpodobně během natáčení také tak dlouho usilovně tvořil, až vznikl tento velkolepý filmový skvost... Kdo neviděl - měl by vidět :) Nezapomenutelný zážitek... (14.07.2006)

Týden sraček part 7. To "nejlepší" na konec. Když v úvodní scéně v roce 1400 mužici na Sibiři postaví montgolfiéru, věděl jsem, že to hodně nebude někde. Zbytek: Chlapi kopají ve zmrzlé zemi a pijí uleželou kamenici. Bohužel je z ní led, takže mají žízeň. Spásné jaro se zdá být tak daleko jako nejbližší masový hrob a najednou další chlap padá vysílením na zem. Hrob se nekope, země je moc tvrdá. Aspoň bude maso k zemiakům. Ale není zemiak. Nebude ani maso, protože ho okamžitě odnášejí hladoví vlci spolu s několika živými chlapy. Ti jsou šťastní, smrt je rychlá a jenom málo bolestná. Ostatní po sobě smutně pokukují. Není totiž ani farma na kameny. Je jenom zima, hlad a halucinace z podvýživy. Ani jejich boty za moc nestojí. 0% (01.08.2017)

Viděl jsem asi tu nejdelší verzi, co šlo. A přišlo mi to jako soubor několika kapitola z Rublevova života, která nic hlubšího nespojuje, což je škoda. Nejzajímavější mi pak paradoxně přišla závěrečná scéna s odléváním zvonu. (31.01.2020)

EDIT: Môj názor na Tarkovského filmy sa mierne pozmenil, preto by som rád dodal, že môj komentár bol písaný, keď som ešte nie celkom chápal jeho diela. :) Odvtedy sa mi Andreja Rubľova opätovne vidieť nepodarilo, preto tu nechávam svoj pôvodný komentár. Za pochopenie ďakujem. |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||| Čakal som od Tarkovského veľa, ale žiaľ, sklamal som sa. Môže to byť spôsobené mnohými vecami, ale mám taký pocit, že ešte nie som dostatočne pokročilým divákom, aby som si takýto film vychutnal. Andrej Rubľov mi pripadal príliš zdĺhavý, ťahal sa dlhé 3 hodiny a nevtiahol ma vôbec do deja. Určité scény, ktoré mali 30 sekúnd mohli byt skrátené na 10 (po určitej akcii, ktorá bola obsahom scény nasledovalo mnoho sekúnd hluchého miesta, keď sa na scéne neodohrávalo vôbec nič). Po takomto zostrihu by mal film znesiteľnejšiu dĺžku a bol by viac dynamickým. Tiež som očakával nejakú kritiku vtedajšej doby, zhrnutie všetkých možných problémov Ruska v 15. storočí, ale dočkal som sa iba jednej jedinej veci (ktorá sa navyše opakovala dookola) - vychvaľovania náboženstva a chválospevov na život Ježiša Krista a kritizovania všetkých a všetkého, čo sa akokoľvek priečilo náboženstvu. Nepochopil som ani funkciu nezmyselného týrania zvierat (ten kôň padajúci zo schodov, to bola asi tá najbrutálnejšia vec, akú som kedy vo filme videl) a v tomto filme mi chýbala ešte jedna, veľmi podstatná, vec - schopnosť zaujať. Akokoľvek som sa sústredil, po prvej hodine mi začali myšlienky vždy ubiehať inde, na film som pozabúdal; viackrát som si uvedomil, že ho vôbec nesledujem. V konečnom hodnotení mu dávam 3x*, lebo zlý film to rozhodne nebol, ale nezaujal ma vôbec a potrvá mi určitý čas, kým si opäť trúfnem pozrieť si ho. (28.12.2006)