Andrej Rubľov

Takřka tří a půl hodinová cesta Andreje Rubleva za poznáním Ruska v počátcích 15. století. Vzhledem k tomu, že mu byla na tuhle cestu dáno tolik času, tak ji vykonal skutečně důkladně. Právě stopáž je to, co musím filmu vytknout. Film mě ovšem dostal svojí syrovostí. Film má prostě pasáže silné po filosofické stránce, dále velmi emotivní pasáže a bohužel i ten zbytek, kde toho příliš mnoho k vidění není. Stalker se mi líbil mnohem více. Tohle dílo je určeno výhradně Tarkovskijho obdivovatelům.Ostatní nad ním jen těžko povedou nějaký masturbační maraton. 3*...za každou hodinu jedna... (27.11.2012)

Cítím se ošizen, že mi nebylo dáno, aby se mi líbil typ filmů, jako je tento či Markéta Lazarová, v nichž chybí trocha vlídnosti a kde jako by nikdy ve středověku nesvitlo slunce, bylo pouze zamračeno či pršelo, všude marast a to i ve vzájemných mezilidských vztazích, až se divím, že lidstvo nevymřelo, byla-li by toto opravdu soustavná realita. Film je pojat jako několikadílná historická freska jen velmi volně na sebe navazujících epizod, v nichž některých, kdyby postava A. Rubleva chyběla, vůbec nic by se nestalo. Kdo k filmu prvoplánově přistupuje jako k životopisnému filmu o A.R. jako vynikajícímu autorovi ikon, bude asi rovněž zklamán a pár barevných snímků na konci to už nevytrhne. Každopádně mě omráčil už začátek filmu, kde ruskému mužikovi začátkem 15. století byl znám princip a praktické použití horkovzdušného balonu, což ve mně vyvolalo dojem, že půjde o podařenou veselohru. (24.07.2005)

musím sa priznať, aj keď to možno bude svedčiť o mojej degradovanosti, že som mal možno aj vďaka tomu, že sa nevyznám v historickom pozadí filmu, problémy v pochopení, orientovaní a komplexnom vnímaní filmu, ktorý však vytváral veľmi presnú a silnú atmosféru, a naozaj pôsobivý ale náročný filmový zážitok (06.10.2005)

Rusko zubožené tatarskou (mongolskou) okupací, o které se málo ví a ještě méně píše. Rusko, které zachránilo podruhé v novodobých dějinách Evropu před dechristianizací. Rusko, které svým "pomoskovštěním" postupně sílí. Rusko Andreje Rubljova. Rusko ikon a naděje. Rusko snímané bezděčnou kamerou a jakoby nezúčastněnou režií. Sovětský svaz Andreje Tarkovského, stále ještě doufajícího v zbytky chruščovovské "otěpelji". Tání, které mrzne. Naděje, která neumírá. Zážitek, na který se nezapomíná. Oslava rychlé pomalosti a hbité myšlenky. (20.10.2007)

Pro běžného filmového konzumenta bude tenhle velkofilm představovat nesežvýkatelné sousto. První díl byl docela síla i na mě. Nájezdy tatarů ve druhém už jsou trochu zajímavější. Jedno mě ale docela sere. Nechápu, proč někteří režiséři ubližují ve filmech zvířatům. To, že se to děje v kanibalských filmech, vypovídá o tom, že jsou jejich tvůrci naprostí kokoti. A to i proto, že točí něco na tohle téma. Ale že tohle nesmyslné násilí najdu i tady, mě docela zaskočilo. Já myslím, že autentičnost má film i bez hořící krávy nebo pádu koně ze dvou metrů a jeho následného zapíchnutí kopím. (28.01.2012)