Váňa

Čekala jsem podle ohlasů mizerně udělaný dokument o bezohledném hrubiánovi.... je to tedy pro mne milé překvapení a zaslouží si bez výhrad plný počet bodů. Samozřejmě to není žádný časosběrný dokument a tak se taky musí brát. PAN Váňa je opravdu přírodní úkaz, upřímně před ním smekám, před jeho pevnou vůlí a zarytostí...Jeho mluva, tak "jak mu zobák narost" je mi sympatická, před kamerou se choval přirozeně a skromně. (05.01.2013)

Ne. Opravdu špatný dokument. O střihu a zvuku škoda mluvit, zbytečně dlouhé nicneříkající záběry na kopce... Navíc od dokumentu čekám víc, než návštěvu pár dostihů a staré záznamy Velké Pardubické. Žádné záběry z tréninku či nějaký soukromý život. Váňa je sice úspěšný žokej, ale to je pro mě tak vše. Mluví jako kanálník a ke koním se chová také hrubě. (Neříkám že si občas ránu nezaslouží, ale všeho s mírou). Není mi sympatický a jeho sprosté výroky tento dokument dělaly ještě horší, než je. (16.10.2013)

Wagnerův zlozvyk něco zpoza kamery polohlasem blekotat, ale nikdy se nevymáčknout, nic ne(do)říct a na nic konkrétního se nezeptat, to je na pár facek. Režisérova neschopnost se vyjádřit a něco sdělit je ovšem zcela v souladu s výsledkem samotným. Jmenuje se to Váňa, Váňa v tom nesleze z obrazu a přesto to o Váňovi ani trochu není. Ani o dřině, odříkání, (ne)úspěchu, počátcích, kariéře, životě, jezdecké stáji, jeho okolí, zázemí… Prostě o ničem. No dobře, možná je to aspoň trochu o zlomeninách všech více jak dvou set kostí v lidském těle. Každopádně vzít si za námět tak zajímavou osobnost a nevytřískat z toho nic více než z ČT převzaté finiše Velkých pardubických, to je ostudné. (27.02.2013)

Hudba: Ondřej Soukup; Úvod byl zajímavý, ale dokument má klesající tendenci, až se po cca. 35minutách dostává na hranu, kdy už diváka nečeká nic zajímavého a tvůrci evidentně jen vyplňují prázdné místo. Myslím, že o tak zajímavém člověku by se člověk mohl dozvědět víc, než pár "skrytých záběrů". Často se odvíjí situace bez zajímavé obsahové informace. Jediné, co mě zaujalo, byla povedená hudba Ondřeje Soukupa. (14.09.2012)

Začátek byl mrazivý: autentické volání záchranné služby se přece jen často neslyší. Jenže pak zjišťuji, že pan Váňa je zvyklý, v nemocnici je jako doma a vše, co se dá zlomit, už měl zlomené několikrát. Takže k tomu na začátku také mohl přistupovat profesionálněji. Vždyť je to přece střídavě žokej a pacient. Dostihový sport jsem nikdy nesledoval a hodina ve společnosti člověka, co si nedá pokoj, dokud se nezabije, mi bohatě stačila. (05.01.2013)