Váňa

Tento dokument mě vcelku zaujal, o panu Váňovi jsem toho moc nevěděl a pravdou je, že jde o nesmírně zajímavého a svérázného člověka. To, co mi vadilo, bylo dost časté zasahování režiséra do natáčení (navíc většinou neopodstatněné) a málo vhledu do soukromí (správný dokument by se měl snažit ukázat jak profesní, tak soukromý život osobnosti, nejlépe dát oběma podobně velký prostor), proto hodnotím pouze lepším průměrem. Jinak se mi moc líbilo uvedení (telefonát, ale i to polykání kvanta prášků) a ukončení (soupis zranění) snímku, podle kterého by člověk čekal, že musí mít před sebou zlomeného invalidu a přitom sleduje ohromně vitálního, optimistického a zároveň sympaticky přisprostlého chlapíka. (02.03.2013)

Začátek byl mrazivý: autentické volání záchranné služby se přece jen často neslyší. Jenže pak zjišťuji, že pan Váňa je zvyklý, v nemocnici je jako doma a vše, co se dá zlomit, už měl zlomené několikrát. Takže k tomu na začátku také mohl přistupovat profesionálněji. Vždyť je to přece střídavě žokej a pacient. Dostihový sport jsem nikdy nesledoval a hodina ve společnosti člověka, co si nedá pokoj, dokud se nezabije, mi bohatě stačila. (05.01.2013)

,,ŘEKL JSEM, ŽE AŽ VYHRAJU VELKOU PARDUBICKOU, TAK TOHO NECHÁM. I KDYŽ TEDA SI MYSLÍM, ŽE V SOUČASNÝ DOBĚ JSU NA ROZKVĚTU PLNÝCH SIL A CHTĚL BYCH SI TO VÍTĚZSTVÍ JEŠTĚ ZOPAKOVAT...“ (l.P.1987) /// O geopatogenních zónách, zlomeninách (že by akční hrdina záviděl), Železníkovi… Josef Váňa je sportovní legenda, která zaslouží obdiv. A ten dokument měl dělat někdo, kdo dokáže vystihnout víc, než jen to, že jde o člověka lidovýho a oddanýho životu s koňma. Nebažím po životopisu. Ten chlap má v sobě přece víc, než jen zásobu sprostejch slov. Škoda… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Železník. Nic? Tak Tiumen? 2.) Chci vzpomenout, jak jsem tenkrát v r.1992 demonstroval. (02.07.2014)

Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. (02.09.2015)

Pana Váni si velmi vážím, a to nejen pro jeho osobní vazby na rodinu mé manželky, nicméně dokument mi povedený nepřijde. Když to shrnu...dozvíme se o sportovních úspěších a o zdravotních komplikacích, ale nikde žádná hloubka, která by se u člověka tohoto formátu dala očekávat. Takto je z toho spíš jen upgradovaná 13. komnata, tj. nečekané zklamání. (09.10.2014)