Grandhotel Budapešť

Wes Anderson opět rozprostřel paletu plnou barev a s jejich pomocí natřel úžasný příběh na filmové plátno. Plejáda hvězd se proháněla epizodami v malých záblescích, kterým vévodil Tony Revolori a Ralph Fiennes. Willem Dafoe byl jako vždy excelentně démonicky zrůdný. Malebnost a vypravěčský styl Wese Andersona, který je jeho nezaměnitelným rukopisem, mě vždy dokáže udržet při bdělosti i velmi rád se nechám ukájet pohledem na jeho pohyblivé obrazy, které v tomto filmu jsou nadmíru propracované. Grandhotel Budapešť mi nabídl krásný zážitek v Andersonově soukromém apartmá a já jsem si ten zážitek užil ke své velké spokojenosti. (09.02.2014)

Nene, tohle není můj šálek. Jednoduše jsem se celou dobu nudil a svrběla mě ruka při pohledu na tlačítko STOP. Nakonec jsem to dokoukal, ale s velkým sebezapřením. 50% (with J.) (12.06.2014)

Wes je kouzelník! (13.10.2014)

Film získal Oscara 2015 za nejlepší hudbu, výpravu, kostýmy, masky. Dále oceněn jako Nejlepší komediální film a filmový muzikál na Zlatých globech. (19.01.2015)

,,ZAČIATOK KONCA KONCA ZAČIATKU ZAPOČAL. SMUTNÉ FINÁLE HRANÉ NA FALOŠNE ROZLADENOM BAROVOM PIANE NA PREDMESTÍ ZABUDNUTÉHO MESTA DUCHOV. NECHCEM BYŤ SVEDKOM TAKÉHO RÚHANIA." __ ,,Grandhotel Budapešť" je filmom, ktorý jednoducho niektorou svojou zložkou musí zaujať aj nezainteresovaného diváka. Obsahuje sviežu réžiu, ktorá svojou hravosťou prekrýva vcelku banálny príbeh obohatený znásobenými retrospektívami, rýchlo rozprávané dialógy a Fiennesove monológy, ktorých kvetnatosť a poetiku niekedy nestíhate patrične doceniť a idú pritom ruka v ruke s dynamikou príbehu silne podporenom hudobným sprievodom. Nad všetky tieto atribúty ešte čnie uhrančivé a veľmi štýlové vizuálne spracovanie. Ralph Fiennes vo svojej úlohe priam žiari a kontrastuje s tvárami iných slávnych hercov, ktorých je toľko až vo svojich drobných úlohách zanikajú (najvýraznejšie vyčnieval azda Willem Dafoe). K filmu mám iba zopár drobných pripomienok, ktoré nijako neovplyvnia veľmi dobrý celok s pamätnou scénou ,,volania k telefónu", ktorá je priam delikátna. (26 607. hodnotenie, 1313. komentár k filmu) (26.03.2019)

Wese Andersona buď milujete, anebo nenávidíte - přiznávám se k prvnímu. Grandhotel Budapešť sází na osvědčené wesovské atributy: humor a herci. Po smrti staré baronky se rodina dohaduje o barončině poslední vůli. Že to celé nebude tak jednoduché, se ukazuje hned záhy, kdy se do rodinného sídla dostane i barončin oblíbený recepční (?) Monsieur Gustave. Wesovy vtípky jsou neotřelé, barvy zcela pohádkové (úplně jak pusinky z Mendlovy cukrárny) a herci jsou esa, která Wes tahá z rukávu při každé scéně. U Wesových filmů si připadám jak Alenka v kraji divů a za tenhle pocit mu děkuji. (19.03.2014)

Je mi jedno jak moc je tenhle Andersonův styl očekávaným trademarkem a možná i lehce mechanickou pózou-dokud bude pořád každý záběr takhle precizně vypiplaný, každý nápad tak jemný a nevtíravý, každý (byť sebemenší)charaktér tak pečlivě prokeslený a příběh tak hravý a lidsky"maličký", do té doby se budu na každý jeho přicházející film těšit jak malé děcko na vánoce plné světýlek, cukrovinek, hřejivé atmosféry a dárečků zabalených do šustivého barevného papíru. (09.06.2014)

V podstatě barevná a ozvučená groteska, postavena na poutavém vyprávění, situační komedii a také na famózním obsazení, stejně absurdním jako to dělal třeba Tarantino u svých starších filmů. V jednom snímku tak uvidíte celou plejádu hereckých es ztvárňující ty nejroztodivnější role, jejichž absurdita zápasí s absurditou celého příběhu a poetikou vlastního vyprávění. Rozhodně netradiční barevnej příběh, který v zástupu dnešní produkce rozhodně bude vyčnívat. (05.01.2015)

Tenhle film je úžasný. Zaujal mě už netradičním způsobem vyprávění. Nejprve je vypravěčem mladý spisovatel, jehož jméno se nedozvíme, v podání Jude Lawa, který popisuje svůj pobyt v Grandhotelu Budapešť a setkání s majitelem hotelu panem Mustafou. Zde mi přijdou zdejší obsahy poněkud zavádějící, jelikož lákají na pana Gustava, který se ale objeví až po nějaké době. K panu Gustavovi se dostaneme až díky vyprávění pana Mustafy, který to zase vypráví mladému spisovateli a do toho se ještě prolínají spisovatelovy pocity z toho vyprávění. Vyprávění je navrch rozděleno do částí, které mají i název. To mě vede k domněnce, že ty kapitoly vyprávění přiřadil onen mladý spisovatel, když je zpracovával do své knihy. Fascinující je, že film drží skvěle pohromadě a dokáže bavit po celou dobu stopáže. Ta je přitom pouhých 100 minut. Hodně rychle to uteče, za což jistě může to, že tenhle film je hodně rychlý. Mnohdy jsou použity krátké záběry a rychlý střih i u neakčních scén a spousta scén je komicky zrychlená (např. scéna se sáňkami, kdy pan Gustave se Zerem honí Joplinga). Často se používají časové skoky třeba o týden či o měsíc (naštěstí vždy uvedené datem nebo dobou, o kterou se děj posunul). K tomu se ještě v ději skáče i zpět, takže doporučuji u filmu dávat pozor, jinak může i kvůli rychlosti filmu hrozit dezorientace. A shazovat film jenom kvůli tomu, že jste nedávali pozor, mi přijde dost nefér. Co se rovněž určitě vryje do paměti, je vizuální pojetí filmu. Vezměte si např. srovnání hotelu a vězení. Hotel je barevný skoro jak cukrárna (všimněte si ve filmu podobného barevného ladění cukrárny Mendl´s) nebo hračkářství - samé veselé a teplé barvy, díky čemuž se v něm cítíme příjemně, kocháme se jeho krásou a přitom nepůsobí kýčovitě, vše je dokonale sladěné. Personál je navíc dobře rozeznatelný díky těm fialovým uniformám. Oproti tomu vězení je studené, všude jen bílá a šedá a černé pruhy. Déle si všimněte, že záporné postavy chodí v černém. Tak jako je výrazné výtvarné pojetí, styl vyprávění i tempo filmu, tak jsou i postavy. Film má opravdu hvězdné obsazení a to i ve vedlejších rolích. Každá postava je přitom trochu jiná a něčím výrazná. Třeba zrovna pan Gustave se svými zvyklostmi a ehm "úchylkami" nebo Brodyho Dmitri s tou svou netrpělivostí. Hudba Alexandre Desplata je už jen třešničkou na dortu. Ten hotel bych chtěla navštívit. 10/10 (08.05.2019)

Wese mám rád a nezamilovat se do Grandhotelu je sakra těžké a to i přes pár nedostatků, které rád odpustím. Příběh je první slabinou. Tento film nepotřebuje konstrukci jako Usual Suspects, ale je škoda, že se dá popsat jedinou holou větou. Druhou slabinou je, že při některých konverzacích místy tempo vadne a výrazně upadá, což je zřetelné při dialozích ústřední dvojce. Příčinou toho je podle mě nekomplikovanost vztahu Mr. Gustavea a Lobby Boye, oba si k sobě najdou cestu poměrně brzy a snadno. A pozitiva? Je to celé jinak naprosto úžasné a miluju to! (19.02.2015)

Wes Anderson a jeho nevšední styl komedií mě fascinuje. Již Fantastický pan lišák byl opravdu fantastický a stejně tomu je tak i u Grandhotelu Budapešť. Filmu bezesporu prospívá skvělé herecké obsazení, které se na samotné konečné kvalitě výrazně projevilo. Ralph Fiennes hrál sice trochu ztřeštěnou postavu, ale hrál ji velmi prožitě. Úplně se do své postavy vžil a po zhlédnutí si vůbec nedokážu představit, že by jeho roli ztvárnil někdo jiný. Proto musím pochválit ty, kteří ho do filmu vybrali . Za takový výkon mohl dostat nějakou tu sošku. Dále se mi líbil Willem Dafoe, který zahrál roli zabijáka velmi dobře. Film byl zpracován tak, aby se zamlouval očím diváků, neboť hýřil pestrými barvami a nádhernými, skoro namalovanými krajinami. Někomu se to sice nemusí líbit, ale já vím, že tento film bude odteď patřit mezi mé nejoblíbenější komedie. A to jsem docela kritik, co se týče tohoto zábavného žánru. Za mě dávám 90 % (11.08.2016)

Wes je prostě svůj a originální a kdykoliv uvidíte jeho film, poznáte, že v něm má Wes prsty. Tady je znovu nemálo jeho až absurdního humoru, zápletek pazvratů a nápadů. Skvěle je tu kombinována hraná část s občasnými obrázky a sto-motion animací a Desplatovy chóry a balalajka :) tomu dodává správný šmrnc. Za zmínku také stojí neustálé měnění formátu obrazu podle ŕa, v jaké se příběh odvíjí) Těch 100 minut rychle uteklo a klidně to mohlo mít i o trochu delší "stopage". Ralph si to užil, hodně obstojně mu sekundoval skvěle vykulený Tony, potěšil i Fahrid "Salieri" a Tilda byla fakt hrozná (v dobrém). Bohužel ostatních gesichtů tu bylo hodně a objevili se na velmi krátko, což je škoda. Tu pátou hvězdičku nedám hlavně proto, že mi přišlo zbytečné to srážení postupně pěstované ženiální absurdity zpět do dramatu a tragédie, až přílišné. A doslova bych uvítal několik dalších pasáží z filmu buďto kreslených nebo animovaných (stop-motion) - třeba několik dalších částí úprku z vězení,ty si o to úplně říkaly. A na závěr je taky fakt, že v kině na jedno zhlédnutí nestačíte zaznamenat všechny fórky, které se na vás mnohdy kulometně hrnou a v obraze lezou z plátna - některé části jsou skutečně až zbytečně kvapné a docela se těším, až si budu moct doma obraz zastavit a pořádně si přečíst, co v těch všech papírech stojí napsané. V daných chvílích se občas někdo v sále uchechtl, takže zjevně stačil zaznamenat to, co já nikoliv. Sál byl až neobvykle zaplněn (byť malý sál 1), ale diváctvo se bavilo. ~ Jako film mi to přišlo zajímavější a hezčí než Moonrise Kingdom, nicméně typičtí Wesovi herci tu dostávají (krom Adriena) až žalostně málo místa, mnohdy v řádu skutečně vteřin. ~ PS: Navození atmosféry lehkého absurdna přispěly i prvotní potíže s promítáním, kdy se spustily reklamy, ale šel jen zvuk a stále se hrnoucí diváci zakopávali v naprosté tmě. Následujících pět minut řešení problému a stále občasně problikávajících obrazů na plátně, které se znovu nořily v tmu, protínaly jen poněkud nechtěně v danou chvíli humorné vysílačkové rozhovory mezi (asi) technikem a manažerem kina (a paní uvaděčkou, neurazí-li se, že jsem ji přiřkl takto nazvanou pozici - omluvila se, poprosila o strpení a sál ji mnohohlasně odpověděl, že díky a že se nic neděje :) Nakonec jsme tak byli ušetřeni všech reklam a upoutávek a pouštěl se rovnou samotný film - tak trochu neplánovaně byl sál 1 od 18:15 (cca) prozatimním ČSFD sálem :) (pro manažera a obsluhu promítačky to asi bylo pár minut nervů) (18.03.2014)

Napoprvé trochu rozpačitý, podruhé už jsem ale docenil Andersonovu hravost, kterou sem původně považoval jen za "snahu bavit". Málokdo umí tak skvěle balancovat na hraně mezi groteskností, naivitou, vřelostí a vážností. Vlastně mě nenapadá nikdo. (19.04.2014)

Ako mohol Václav Vydra dabovať Adriena Brodyho ??? FAIL !!! (16.06.2014)

Výborný, milý film se střeštěnými hrdiny. Jsem ráda, že tvůrci opustili zvířecí postavy (Fantastický pan Lišák). Už se těším na další film. Fakt pecka. (30.06.2014)

Pokud jsem kvůli něčemu propadl filmům, tak jsou to filmy Wes Andersona. (07.10.2014)

Pestrobarevná komedie plná známých tváří, která nabízí spoustu humorných situací a originálně odvyprávěný příběh plný absurdit. V české verzi mi přišlo hodně nešikovné zvolit jako dabéra Brodyho Vaška Vydru...7/10. (26.02.2015)

Hravé, imaginativní, zábavné a vymazlené do posledního detailu. Ralph Finnes v jedné ze svých nejnezapomenutelnějších úloh. Očekávání jsou tedy naplněna. Ovšem dvě zamilované děti z Moonrise Kingdom si mě přesto získali víc. (09.02.2014)

Grandhotel Budapešť byste mohli zařadit do Andersonovy filmografie jako další z jeho podivných snímků, které jsou pro něj typické. Byla by to ale chyba, protože tento film z režisérovy tvorby rozhodně vyčnívá. Už dlouho jsem neviděl snímek, který by mě tak uchvátil svou uměleckou stránkou, jedině snad "The Artist". Každý záběr je do detailu promyšlen a každý je sám sobě takovým malým uměleckým dílkem. Ať už se jedná o vizuální stylizaci, místy očividně inspirovanou filmy Karla Zemana, nebo prostorové hrátky umocněné skvělou kamerou a chytrým střihem. Grandhotel Budapešť ovšem nestojí jen na své vizuální stránce, kdepak. Příběh, vyprávěn retrospektivně ve stylu knížky, také stojí za zmínku. Nejenže se tvůrcům podařilo najít alespoň pro mě ideální rovnováhu mezi (tragi)komedií a dramatem, ale všudypřítomnou alegorií a metaforami nejen na fašistické Němce vás navíc donutí i k nějakému tomu zamyšlení. Samozřejmě nesmím opomenout herce, neboť bez nich by film nemohl fungovat a ke všemu to byla právě zvučná jména hereckého obsazení, která ve mě vzbudila zájem tento film vidět. Herecké výkony jsou jedním slovem famózní, ostatně jak se dalo čekat. Nejvíc mě asi dostali Ralph Fiennes jako uhlazený pan Gustave, který se ale občas nebojí použít nějaké to "fuck", a Willem Dafoe v roli chladnokrevného zabijáka, která mu neskutečně sedla. Co dodat... snad jen kdyby Grandhotel Budapešť skutečně existoval, tak už vím, kam zajedu na dovolenou. 5* (14.03.2014)