Ať si jdou (1992) (E09)

Těžká úloha pro Plesla, protože hrát Klause je těžké z toho hlediska, že každý známe jeho gesta, grimasy a hrát takovou roli může docela snadno sklouznout až k parodii, ale myslím, že Plesl to tady uhrál přesně na té hraně, že byl vědný předlože a zároveň si z ní nedělal srandu. Díl jako takový byl asi přesně takový, jaký se dal čekat. Všichni noví politici si měří svá ega a čechrají peří a ukazují, kdo je ten nejsilnější. Jednotlivé zájmy se střetávají a to i mezi národy. Ačkoliv rozdělení ČR a Slovenska je z historického hlediska bráno jako ukázkový příklad dobrého rozdělení, protože se jako jedna z mála obešlo bez krveprolití. Stejně se v devadesátkách právě kvůli vlastním zájmům a egům spousta věcí podělala, jak je ostatně vidět i v tomhle díle...Kupónová privatizace, kdo z běžných lidí o to vlastně stál... (21.03.2023)

Napriek veľkej snahe Marek Ťapák nie je žiadny Mečiar. A ani Klaus nebol dokonalý. A celkovo ten pohľad, ktorý sa neukázal ako pravdivý, že Slováci skrachujú, nemajú na to, sú zradcovia, nemajú nárok na vlastný štát. Všetko sa ukázalo ako lož a napriek ignorovaní nejakého referenda sa po čase ukázalo, že nič lepšie ako ako rozdelenie, ktorého mierovú cestu nám závidí celý svet, sa nemohlo stať. Predtým sa kradlo v Prahe, teraz sa už kradne aj v Bratislave, každý má svojich odroňov na čele, na nič sa nedá vyhovárať, no a tie česko-slovenské vzťahy nikdy neboli lepšie. Čo sa pred 30 rokmi ukazovalo ako krok do priepasti, sa nakoniec ukázalo ako krok šťastný, hoci každá z krajín musela začať riešiť veľmi ťažké politické neduhy. Ale bežný Čech a bežný Slovák ostávajú stále viac než len priateľmi. Paradoxne, aj vďaka rozpadu spoločného štátu. (21.03.2023)

Tenhle díl se mi upřímně moc nelíbil a společně s Kulkou pro Heydricha je to to slabší z Českého století. Ocenil bych Jaroslava Plesla a Miroslava Hanuše, naopak herce, co ztvárnil Mečiara zase tolik neocením. Celkově to je pohled na dobu, která byla v čemsi nová. Nové možnosti, bolševik skončil, boj Slováků o jejich národ... trošku budu oponovat "otíkovi" v tom, že privatizace byla největší zlodějina po znárodnění. Ona tam totiž ještě byla Zápotockého měnová reforma, kam se na to hrabe nějaká privatizace, tehdy rudoši oškubali celý národ... (23.01.2017)

Tento díl se překvapivě povedl lépe než některé předchozí, ačkoliv od událostí naopak je nejmenší historický odstup. Kosatíkovi se zde totiž povedlo oprostit se od svých osobních animozit a získal si tak od událostí patřičný ideologicky nepokřivený odstup, což se ve výsledku pozitivně projevilo. Většina aktérů byla také výborně herecky ztvárněna, s výjimkou snad jen Tomáše Ježka a Miroslava Macka, kteří svým reálným předlohám neodpovídali ani vizuálně ani způsobem vystupování. (09.03.2023)

Tento díl se mi opět velmi líbil a musím říci, že je to zcela jistě důstojná tečka velmi ambiciózního a velmi zdařilého televizního projektu. Tato epizoda se věnuje problematice devadesátých let, kdy v Československu probíhala celková společenská, ekonomická i politická transformace a rostl fenomén tehdejšího ministra financí a pozdějšího premiéra Václava Klause, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil veletalentovaný Jaroslav Plesl. Přes problematiku společenské transformace se přeneseme až k jednáním s Vladimírem Mečiarem a ke schůzce obou hlavních protagonistů Klause a Mečiara ve vile Tugendhat, kde došlo k faktickému rozdělení Československa. Myslím si, že ať byly cesty historie jakkoliv strastiplné, můžeme být rádi za to, že jsme prakticky jediným státem, který se dokázal rozdělit bez válečného konfliktu, i když v rukavičkách jsme mnohdy spolu také rozhodně nejednali. (13.08.2017)