Napříč Paříží

Říkat tomuto filmu komedie je vážně hodně zavádějící. Je to s přimhouřenýma očima tragikomedie, ale ještě spíš malé neokázalé drama, postavené na dialozích mezi dvěma muži, kteří společně odnášejí pašovaný proviant zatemněnou Paříží a nevědí, nakolik mohou jeden druhému důvěřovat. Film je výrazně lepší, než jsem po trpkých zkušenostech s Louisovým předhvězdným obdobím očekával. Funés hraje zapamatovatelnou, přesto epizodní postavu hektického šmelináře. Celá působivost filmu nicméně leží na bedrech Bourvila a Gabina. U prvního z nich oceňuji chvályhodnou zdrženlivost, u druhého naopak nečekanou expresivitu. Bourvil je ustrašený běžný Francouz, který chce přežít válku bez problémů a neustále tiše řeší dilema mezi osobním prospěchem a obecnou slušností. Gabin hraje záhadného muže, o kterém stejně jako Bourvil nic moc nevíme a vztah k němu si vytváříme až na základě situací, jimiž společně projdou. Protože francouzské odbojářské filmy jako Armáda stínů jsou na můj vkus moc plakátové a komedie málokdy dosáhnou kvalit Velkého flámu, jsem filmem příjemně překvapen a rád přehlédnu i pokrytecký eskapismus jeho závěrečné scény. 90% (16.11.2010)

Putování dvou mužů, kteří musí pronést kufr plný masa z černého trhu z jednoho konce okupované Paříže na druhý by se mohlo nabízet jako námět pro jednu z řady francouzských válečných komedií, navíc pokud v obsazení figurují dva známí komici, mezi jejichž nejlepší filmy patří právě zástupce žánru. Kdo si od jediného společného filmu tří legend francouzské kinematografie tedy slibuje zábavu na tento způsob, může být zklamaný. Film Napříč Paříží vznikl jedenáct let po skončení druhé světové války a tudiž se jeho tvůrci patrně ještě báli odvázat a ukázat tuto trýznivou dobu v odlehčenějším duchu (ačkoli povídka Marcela Aymé patrně také nebude úplně nejveselejší). Nedá se ale říci, že by humor zmizel z filmu úplně. Jeho nositeli jsou Jean Gabin, který si opět zahrál protřelého bonvivána (neustále zaskakujícího Bourvila) a samozřejmě Louis de Funés, jehož cholerická postava zde dostává trochu jiný rozměr a který sice neprostupuje celým filmem, ale jeho hádka s Gabinem je jedním ze silných momentů filmu. Tím druhým mohl být konec, který ovšem shazuje podle mě lehce nastavená poslední scéna. Nejen kvůli tomu na film, kde sice jsou tři ikony pohromadě, snadno zapomenete. Budete sice vědět, že jste ho viděli, ale o čem, že to bylo, si už tak snadno nevybavíte. (10.08.2010)

Vydala jsem se napříč noční okupovanou Paříží spolu s pány Bourvilem a Gabinem a v pojetí filmová jednohubka se to dalo zvládnout bez problémů, ti dva totiž pobavit umí a oba se mi moc líbili. K příběhu dvou mužů s napěchovanými kufry vepřovým mám sice spoustu připomínek, neb jsem měla pocit, že se to scenáristům vymklo z ruky (místy drama, chvíli komedie, sem tam tragédie, občas nuda), ale nechám si je od cesty.. (29.04.2020)

Vidět najednou Gabina, Funèse a Bourvila se může podařit jenom v tomto filmu a výsledek určitě stojí za to. Všichni tři pánové jsou zde výborní, mně osobně pak nejvíc pobavil Gabinův záhadný malíř Gradgil. Divně nastavený konec po konci jako by byl použit proto, aby film mohl být nazýván komedií. Jsem ráda, že jsem si tady v Pierrově komentáři mohla přečíst, proč k tomu dodatku vlastně došlo. (16.11.2019)

Bourvil s Gabinem nesou okupovanou Paříží maso pro černý trh.. Báječně to mezi nimi jiskří, dostávají se do různých zajímavých situací a atmosféra noční okupované Paříže je velmi silná. Černobílá barva má hold velké kouzlo. Zkrátka a dobře, bavilo mě to. Jenom mi někdy přišlo, že jdou policejním hlídkám přímo na ruku a o Gabinově záhadné postavě se toho bohužel moc nedovíme. Zato na okamžík příjde i Funés a je tady ze všech svých mnou viděných předhvězdých filmů, nejlepší. Tady v něm vidím toho krále grimas a neúnavného energického cholerika. Závěrečná scéna byla do filmu vložena do úkor producentů, kteří chtěli šťastný konec. Je celkem divná a rychlá, ale dojemná. Byl jsem rád, že to Bourvil přežil. (29.07.2019)