Napříč Paříží

Bourvil s Gabinem nesou okupovanou Paříží maso pro černý trh.. Báječně to mezi nimi jiskří, dostávají se do různých zajímavých situací a atmosféra noční okupované Paříže je velmi silná. Černobílá barva má hold velké kouzlo. Zkrátka a dobře, bavilo mě to. Jenom mi někdy přišlo, že jdou policejním hlídkám přímo na ruku a o Gabinově záhadné postavě se toho bohužel moc nedovíme. Zato na okamžík příjde i Funés a je tady ze všech svých mnou viděných předhvězdých filmů, nejlepší. Tady v něm vidím toho krále grimas a neúnavného energického cholerika. Závěrečná scéna byla do filmu vložena do úkor producentů, kteří chtěli šťastný konec. Je celkem divná a rychlá, ale dojemná. Byl jsem rád, že to Bourvil přežil. (29.07.2019)

Komedie bez vtipu, drama bez dramatických zvratů, takové plytké nic a hlavně o ničem. Gabin sice tvrdil, že dobrý film musí mít hlavně dobrý příběh, ale po válce hrál bez výběru v čemkoliv, byť to bylo značně nevalné kvality. Připomíná mi to současnou hollywoodskou produkci, technicky filmu nelze nic vytknout, je obsazen hereckými hvězdami, jen již druhý den po zhlédnutí nebudu vědět, o čem byl. V případě tohoto hodně nevydařeného filmu to vlastně nevím již nyní. (20.11.2019)

Do vzniku legendárního Velkého flámu (jenž tento snímek dnešnímu divákovi připomene určitě malým společným setkáním Bourvila a de Funèse) ještě trvalo 10 let, o francouzských "válečných komediích", které se pak zejména v 70. letech začly rodit jako houby po dešti, nemluvě. Oproti nim tahle první vlašťovka z dílny Claude Autant-Lary pracuje s nadsázkou velice mírně a jednoduchý příběh o veselých trampotách za tísnivé válečné situace zahrnuje v sobě taky značné dramatické situace. Nicméně právě to, co jsem dříve vnímal jako obrovské plus (a do jisté míry to plus pořád je!), se mi po několika zhlédnutích paradoxně obrátilo na částečnou slabinu a důvod odebrat pátou hvězdičku... Skloubení dramatického příběhu a humorné nadsázky může být v případě opravdu propracovaného scénáře cestou ke vzniku skvělé tragikomedie, jenže Napříč Paříží se nese spíše v duchu nevyrovnaného kolísání od crazy komedie ke komornímu lidskému dramatu, než v duchu pevného tragikomického celku. Což dává v některých místech vziknout dojmu menších hluchých míst. Přesto na mě ten film velice zdařile funguje (včetně dojemného závěru) a příznivcům francouzské kinematografie či filmů pro pamětníky bych se ho vůbec nebál doporučit. Spojení Jeana Gabina a Bourvila do herecké dvojky je zde unikátní a já si oba mistry stříbrného plátna znovu náležitě vychutnal. „Až na to, že policejní uniformy neladí s tím nábytkem, nemyslíte?“ ;-) 85% (15.10.2020)

Vidět najednou Gabina, Funèse a Bourvila se může podařit jenom v tomto filmu a výsledek určitě stojí za to. Všichni tři pánové jsou zde výborní, mně osobně pak nejvíc pobavil Gabinův záhadný malíř Gradgil. Divně nastavený konec po konci jako by byl použit proto, aby film mohl být nazýván komedií. Jsem ráda, že jsem si tady v Pierrově komentáři mohla přečíst, proč k tomu dodatku vlastně došlo. (16.11.2019)

Vydala jsem se napříč noční okupovanou Paříží spolu s pány Bourvilem a Gabinem a v pojetí filmová jednohubka se to dalo zvládnout bez problémů, ti dva totiž pobavit umí a oba se mi moc líbili. K příběhu dvou mužů s napěchovanými kufry vepřovým mám sice spoustu připomínek, neb jsem měla pocit, že se to scenáristům vymklo z ruky (místy drama, chvíli komedie, sem tam tragédie, občas nuda), ale nechám si je od cesty.. (29.04.2020)