La Vieille Fille
La tardona
The Old Maid
Réžia:
Jean-Pierre BlancScenár:
Jean-Pierre BlancKamera:
Pierre LhommeHudba:
Michel LegrandHrajú:
Annie Girardot, Philippe Noiret, Maria Schneider, Catherine Samie, Michael Lonsdale, Edith Scob, Marthe Keller, Jean-Pierre Darras, Albert SimonoObsahy(1)
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života. (MVanis)
(viac)Recenzie (51)
Možno to niekomu pripomenie Prázdniny pána Hulota. Tie sú však rozdielne, ale je zaujímavé si všimnúť jeden rozdiel. Zatiaľ čo Tati si ako Hulot trápne situácie akosi neuvedomuje a berie ich normálne (prípadne ich vytvára), Gabriel a Muriel sa musia častokrát cítiť nesmierne trápne a divák sa na tom za prvé zabáva, za druhé si uvedomí, ako ťažko sa ľudia v strednom a staršom veku ťažko zoznamujú a že pôsobí ich hľadanie šťastia tak trochu od veci. Noiret a Girardot sa k sebe náramne hodia, akoby sa ich postavy kvôli tomu zoznámeniu na dovolenke museli narodiť. Sú to staré časy, na pláž sa prišlo v obleku pri akejkoľvek teplote vzduchu. ()
Bylo to místy až roztomilé, především díky Girardotové a Noiretovi, kterým to spolu snad vždycky dobře klapalo. Tentokrát jako osamělí stárnoucí lidé see svými vrtochy a zaběhlými stereotypy, kteří k sobě velmi zvolna hledají cestu. Úsměvně poskládané dějové obrazy dokonale doplňovaly podivné postavičky (recepční, pokojské, teolog s chotí...) a celkově tak vznikl mile humorný film, který vyžaduje Váš čas, pohodu a klid, abyste si jej mohli vychutnat. ()
Philippe Noiret se na dovolené snaží návazat kontakt s uzavřenou Annie Girardot...Trochu zvláštní film. Jak speciálním pomalejším stylem vyprávění, ale i svým humorem, který nevyvolává salvy smíchu, ale spíše po celou dobu filmu úsměv na tváři. U ústřední dvojice zapomeňte na pozdější známější filmy o rázné policejní inspektorce a bonvivánském profesoru řečtiny, jejich plaší hrdinové zde jsou úplně jiní a mně mnohem bližší. Philippe Noiret v roli trochu nemotorného dobráka mě nepřekvapil, ale je kouzelný jako vždy, introvertní a nesmělá Muriel v podání Annie Girardot je ovšem úplně na opačné straně než její pozdější emancipované hrdinky. Vedlejší postavy jsou zobrazeny s příjemnou nadsázkou, jen pouze u postavy pastorovy manželky to působí lehce přehnaně. Tomuto milému filmu však milerád dám 90%. ()
Lidský, komorní, úsměvný, prázdninový a hodně předvídatelný příběh, ve kterém to Annie Girardot náramně sluší. Osazenstvo hotelu (hosté i personál) je hodně pošahaná grupa magorů a úplně jsem nepochopil, proč to tak mělo být. Odškrtávám položku, ale s dvojicí Girardot-Noiret si mnohem raději dám Ukradli torzo Jupitera. ()
Mená: Filip & Anka & Mišo & Edita. Postavy: Gabo & Muriel & Pastor & znovu Edita. A napokon snáď i reálne priezviská hereckých predstaviteľov: Noiret & Girardotová & Lonsdale & Scobová. • Miesto stretnutia: Prímorské letovisko, a teda i v prvých dvoch konkrétnych prípadoch, postupné stretávanie sa na verejnej pláži du Bestouan. Scenár: Kritika francúzskej, zväčša konzumnej spoločnosti. Réžia: Vskutku naprosto nezvyčajný prístup z rozhľadu režiséra Jána-Petra Blanca. A čo tak ešte herecké výkony? Rovnako pozoruhodné, a to vďaka svojim úsporným režimom, tým pádom dávajú mimoriadne vyniknúť. • Čo napokon z toho vari vychádza? Nič iné, ako Stará panna, z toho vzísť predsa ani nemôže. • Potenciálna šanca si to opäť zopakovať? Rozhodne, áno, a to bez akýchkoľvek väčších obáv, keďže to len navýsosť ostatným vrelo odporúčam, len súčasne dopĺňam, že celková forma je trochu náročnejšieho charakteru, no dá sa na ňu i pomerne dosť rýchlo zvyknúť, stačí jej byť iba nakloneným. PS: Noiretovi a "girardotke", to svedčalo na „striebornom plátne” už dobrých 6 rokov pred príchodom kultového počinu v podobe Nežného kuraťa, čo v podstate iba podtrhli skutočnosť, že im to medzi sebou náramne dobre klapalo už pod režisérskou taktovkou Blanca s tým nepatrným rozdielom, že z tohto uhla pohľadu sa najskôr jednalo o úplne rozdielnu líniu vzťahov, než práve v nadchádzajúcom prípade, i keď za všetkým treba znova hľadať lásku... ()
Reklama