Sword Art Online - Alicization

Sword Art Online: Alicization tak trochu klame svojím telom, navonok prekrásna rozprávková animácia však v sebe skrýva kvantum temných motívov. Mám pocit, ako keby sa rating opäť o niečo posunul, totižto zachytené výjavy sú v mnohých smeroch ráznejšie a explicitnejšie, a v príbehu potečú hektolitre krvi. Potemnelá mysteriózna atmosféra je najviac nahustená vo svojom úvode, netušiac, čo na nás môže vybafnúť za najbližšou zákrutou. Svet Alicizationu je od prvopočiatku opradený okolitými záhadami a tajomstvami, vo svojich základoch má dosť mystický charakter a diváka akútne premôže bytostné nutkanie presnoriť čo najviac tajuplných zákutí onoho sveta. Skutočne veľmi príjemne sa nad tým všetkým rozjíma a toto odhaľovanie jednotlivých skutočností je v každom prípade napĺňajúce. Silným proprietom nového fantaskného sveta je určite jeho lore a mytológia, a vrámci predošlých fikčných svetov zo série SAO, tak Alicization najviac kladie dôraz na worldbuilding, čo navodzuje istý pocit komplexity z tohoto virtuálneho fantasy sveta. S veľkou pravidelnosťou sa tu rozprávajú kadejaké príbehy a legendy tohoto sveta, a človek má z toho jednoducho dojem, že svet si žije svojim vlastným životom... že má už čo to odžité. Rovnako ako v prípade pôvodnej sérii SAO, tak aj tentoraz sa vraciame späť do stredovekých kulís a ruka v ruke s tým sa boje vedú výhradne mečmi alebo za pomoci mágie, čo je rozhodne podmanivejšie než také prestrelky z GGO. Magický systém korešponduje so systémovými príkazmi a hernými reáliami, a z tohoto dôvodu vzhliadam velice zábavným sledovať, ako si podaktorí jedinci myslia, že tieto príkazy sú elementárnymi silami a tvorcovia virtuálneho sveta za oponou zase Bohmi. Z nových postáv strávime naviac času s Eugeom, ktorého charakterizácia je síce celkom plochá a nevýrazná, ale nie je to tak, že by mi nejak vyslovene prekážal, práve opak je pravdou, v konečnom dôsledku mi celkom (aj kvôli jeho jednoduchosti) prirástol k srdcu. No a potom tu máme Alice, ktorá je naopak naprosto božská badass postava, ktorá si kradne každú jednu scénu pre seba. Animácia je malebná, hudobný podkres výrazný, openingy aj endingy majú ten potrebný drive. A pre priaznivcov akčných anime mám skvelú správu - Sword Art Online: Alicization je podstatne akčnejšia séria a na pozadí všetkých tých bojových potyčiek sa rysuje ešte veľkolepejší konflikt, ktorý svojím rozsahom zatieňuje všetky predošlé. Každú chvíľu sa schyľuje k finálnej vojne medzi Ľudskou ríšou a Temným územím (súboj dobra so zlom) - o dôvod naviac sa tešiť na War of Underworld. (01.03.2022)

Začátek zbrusu nové série SAO se mi strašně líbil. Nápad světa, na nějž se lze napojit samotnou myslí, působil svěže a zajímavě. Potěšilo i nové obsazení, které kromě nepřemožitelného Kirita zaujal i nijak neotravný a celkem rozumný Eugeo. Bohužel, jak se věci pěkně rozjely, z mého pohledu klesly už někdy kolem čtvrtiny. Poznávání světa vystřídaly nekonečné souboje ve sterilní věži, okořeněné autorovou evidentní nevycválaností a nutností děj obohacovat menšími oplzlostmi. Tak, či tak, závěr byl alespoň trochu překvapivý a rozhodně se rád podívám i na druhou část. Jen jsem si od toho sliboval něco víc, než jen tunu řečí a máchání meči... I když, však dvojsloví názvu je Sword Art, tak bych si možná stěžovat neměl. (22.04.2019)

[Shlédnuto 17 epizod, drop] Každý, kdo mě trochu zná, tak ví, že SAO je rozhodně jeden z titulů, který má u mě speciální veřejný pranýř. S komicky natuněným názvem dostáváme další arc online Boha, pana beatera Kirita..a ono to kupodivu není tak hrozné. Minimálně zpočátku, dokud se to před náma promenádovalo jak nafoukaný vědec, který všechno ví, ale ve své pýše Vám to rád všechno vysvětlí. Úvod je totiž překvapivě komplexní a zdůvodnění existence virtuálního světa má pro mě poprvé hlubší opodstatnění. Vysvětlivky jsou sice pro mladší jak porozumět hebrejštině a i mně to moc neřeklo/smyslu nedalo, ale mělo to punc vnitřní jistoty a směru. To je záhy rozprášeno od cca 7. dílu, kdy se reflektory v rámci SAO zákonitostí opět stočí jen na Kirita a jeho ctnostná dobrodružství ve virtuálním světě, které mají nádech povrchní vznešenosti a mírně předstírané dospělosti. Určitě vítám charakternější přístup Kirita, který se chová uvědomněle a je mentorem nejistého a nevinného Eugea, ale jisté patetičnosti (kytičky, Aincrad style, depresivní úroveň špatňáků) a sterilních pocitů z oné podívané jsem se nemohl vyhnout. Co nejvíce ostrouhalo na úkor snahy o intelektuálnější podívanou je největší doposavadní devíza značky: Souboje. Byl bych totiž hodně mírný, kdybych to vůbec "souboji" nazval, jelikož to je doslova pár pokřiků pro nic. Faktická délka oněch šarvátek je totiž kolem 5 vteřin (a dalších 5 minut řevu, soustředění, zpomalovaček, vzývání Boha přátelství) obsahujíc 2 švihy a buďto nastane únava materiálu, únava postavy anebo do boje vstoupí externí entita, která vhodně souboj ukončí. Decentně řečeno: K vzteku. A když už jsem došel až k očekávánému dílu s jistou osobou, abych pouze zjistil, že se tváří jako budoucí klíčenka do Kiritova harému, nastal zákonitý schluss, protože pro mě neexistoval už žádný důvod s touto nudou pokračovat (s přihlédnutím, že to má mít kolem 50 dílů). Oceňuji, že se SAO pro jednou pokusilo přidat na hloubce příběhu, jenže tím pouze dosáhlo efektu, že se mu nezdařilo nic pořádně, jen vše v stydlivém, šedém průměru vyjma precizní vizuální stránky. Objektivně za 3*, u mě osobně silné 2*. (05.11.2018)

O prvních dvou SAO sériích mám docela vysoké mínění, přesto - nebo možná právě proto - jsem se tomuhle pokračování dlouho vyhýbala. Po ne úplně povedeném filmu, který byl jen prozkoumáváním slepé uličky zabarikádované fanservisem, jsem totiž vážně pochybovala, že by autor těchto příběhů mohl přijít ještě s něčím smysluplným. První polovina návštěvy Underworldu se ovšem tváří jako docela lákavý návrat k původním kořenům – tedy pokud ignorujeme částečně nesmyslnou zápletku z reálného světa včetně všech těch technoblábolů o kopírování duší. Konečně tu zase máme Kirita uvízlého v podivném herním světě, připraveného o tradiční nalevlovanost i harém a donuceného plnit nějaký neznámý quest. A nejpříjemnějším bonusem je, že tentokrát má pro změnu vedle sebe parťáka, kterému se také dá bez problémů fandit. (I když bez dramatického zachraňování nějakých těch holčin se to samozřejmě neobejde.) Naznačovaná tajemství vyvolávají mírnou zvědavost a skoro až do konce to celkem slušně šlape. Velké finále ovšem zbytečně ujíždí sem tam na houbičkách, sem tam na nezvládnuté erotické fantazii a závěrečný cliffhanger je už jen přípravou na brutální sešup ze svahu diváckých očekávání. Zvláštní také je, že jak kresba, tak celková dramaturgie jsou o úroveň horší než u druhé série. (04.05.2022)

Z téhle série mám trochu rozporuplné pocity. Je to opět ten svět SAO se známými postavami a je vidět, že veškeré předchozí akce Kirita/Kazuta si nesou své následky. Začátek je něčím velice poutavým s tím, že v průběhu příběhu se tak nějak čeká, co z toho vyleze, ale v závěru má člověk další překvapení a musí pak počkat na druhou sérii. Na napnutí diváka po 24 dílech a nepřinesení určitého uvolnění je to trochu neuspokojující, protože místo pauzy je to vyneseno do vyššího napětí (i když nějaký ty náznaky tam byly, že to tak bude). Autoři se příběhově ubrali trochu jinam a i když je to pořád ono VRMMORPG prostředí, boj o život a udržuje si to svůj specifický styl, tak z toho není úplně člověk přejezenej, protože to pokaždé zaujme něčím jiným. Akce je tu opět dost a nové postavy no - dejme tomu z Eugea jsem měl takové rozporuplné pocity a bez toho ministra v tomhle provedení by se to taky mohlo obejít. Největším mínusem je tu trochu míjivá hranice toho, co je smrtelné a co ne. Animace a hudba je jako obvykle perfektní. (31.03.2019)