Sword Art Online - Alicization

[Shlédnuto 17 epizod, drop] Každý, kdo mě trochu zná, tak ví, že SAO je rozhodně jeden z titulů, který má u mě speciální veřejný pranýř. S komicky natuněným názvem dostáváme další arc online Boha, pana beatera Kirita..a ono to kupodivu není tak hrozné. Minimálně zpočátku, dokud se to před náma promenádovalo jak nafoukaný vědec, který všechno ví, ale ve své pýše Vám to rád všechno vysvětlí. Úvod je totiž překvapivě komplexní a zdůvodnění existence virtuálního světa má pro mě poprvé hlubší opodstatnění. Vysvětlivky jsou sice pro mladší jak porozumět hebrejštině a i mně to moc neřeklo/smyslu nedalo, ale mělo to punc vnitřní jistoty a směru. To je záhy rozprášeno od cca 7. dílu, kdy se reflektory v rámci SAO zákonitostí opět stočí jen na Kirita a jeho ctnostná dobrodružství ve virtuálním světě, které mají nádech povrchní vznešenosti a mírně předstírané dospělosti. Určitě vítám charakternější přístup Kirita, který se chová uvědomněle a je mentorem nejistého a nevinného Eugea, ale jisté patetičnosti (kytičky, Aincrad style, depresivní úroveň špatňáků) a sterilních pocitů z oné podívané jsem se nemohl vyhnout. Co nejvíce ostrouhalo na úkor snahy o intelektuálnější podívanou je největší doposavadní devíza značky: Souboje. Byl bych totiž hodně mírný, kdybych to vůbec "souboji" nazval, jelikož to je doslova pár pokřiků pro nic. Faktická délka oněch šarvátek je totiž kolem 5 vteřin (a dalších 5 minut řevu, soustředění, zpomalovaček, vzývání Boha přátelství) obsahujíc 2 švihy a buďto nastane únava materiálu, únava postavy anebo do boje vstoupí externí entita, která vhodně souboj ukončí. Decentně řečeno: K vzteku. A když už jsem došel až k očekávánému dílu s jistou osobou, abych pouze zjistil, že se tváří jako budoucí klíčenka do Kiritova harému, nastal zákonitý schluss, protože pro mě neexistoval už žádný důvod s touto nudou pokračovat (s přihlédnutím, že to má mít kolem 50 dílů). Oceňuji, že se SAO pro jednou pokusilo přidat na hloubce příběhu, jenže tím pouze dosáhlo efektu, že se mu nezdařilo nic pořádně, jen vše v stydlivém, šedém průměru vyjma precizní vizuální stránky. Objektivně za 3*, u mě osobně silné 2*. (05.11.2018)

Mám za sebou polovinu prvního actu (pro ty co nevědí tak Alicization bude rozděleny na dva acty) a narovinu musím říct, že tohle je po úplně prvním SAO snad nejlepší nabídnutý pokračování co bylo. Po šílenejch GGO, neustálýho zachraňování Asuny a jinejch naprosto cringe věcí tu je konečně něco originálního. Kirito není konečně zachránce všedního dne, ale konečně dostal na budku, s čímž se musí poprat celá jeho parta. Prostor v příběhu i pro postavy z původních sérií taky potěšil. (14.11.2018)

Začátek zbrusu nové série SAO se mi strašně líbil. Nápad světa, na nějž se lze napojit samotnou myslí, působil svěže a zajímavě. Potěšilo i nové obsazení, které kromě nepřemožitelného Kirita zaujal i nijak neotravný a celkem rozumný Eugeo. Bohužel, jak se věci pěkně rozjely, z mého pohledu klesly už někdy kolem čtvrtiny. Poznávání světa vystřídaly nekonečné souboje ve sterilní věži, okořeněné autorovou evidentní nevycválaností a nutností děj obohacovat menšími oplzlostmi. Tak, či tak, závěr byl alespoň trochu překvapivý a rozhodně se rád podívám i na druhou část. Jen jsem si od toho sliboval něco víc, než jen tunu řečí a máchání meči... I když, však dvojsloví názvu je Sword Art, tak bych si možná stěžovat neměl. (22.04.2019)

Kolega z práce SAO miluje a odpočítává dny a hodiny do pokračování Alicization. Já se v klídku dnes podíval znovu na poslední díly první poloviny a řekl si, že když jsem napsal pár nic neříkajících vět k předchozím sériím, tak ani tohle "Alenkování" nenechám bez komentáře. Začátek se mi velice líbil, byl to skoro až takový návrat ke kořenům a celé to působí tajemněji a zajímavěji, než cokoli z druhé série. Kirito dostal novou "bromanci" což mě sice nenadchlo tak, jako některé yaoistky, které stvořili spoustu různých fanfikcí a fanartů, ale Eugio mě překvapivě vůbec neštval a vlastně jsem si na něj i docela zvykl. Líbilo se mi prostředí i to prolínání dvou realit a líbil se mi i fakt, že je to zase něco trošku jiného, už třeba jen proto, že si Kirito tentokrát musí poradit bez všech svých kamarádů a svého harému (i když je jasné že "Asuna is coming"...). Souboje byly povedené a jakožto někdo, kdo má rád dobrou akci (a ano, preferuji akci s mečem) jsem si zrovna tento aspekt na rozdíl od jiných docela užíval. Takže za mě docela pohodová třetí série a poměrně slušných 7,5/10 a za pár dní začne druhá část, kde bude snad víc té naší Alice. (01.10.2019)

Z téhle série mám trochu rozporuplné pocity. Je to opět ten svět SAO se známými postavami a je vidět, že veškeré předchozí akce Kirita/Kazuta si nesou své následky. Začátek je něčím velice poutavým s tím, že v průběhu příběhu se tak nějak čeká, co z toho vyleze, ale v závěru má člověk další překvapení a musí pak počkat na druhou sérii. Na napnutí diváka po 24 dílech a nepřinesení určitého uvolnění je to trochu neuspokojující, protože místo pauzy je to vyneseno do vyššího napětí (i když nějaký ty náznaky tam byly, že to tak bude). Autoři se příběhově ubrali trochu jinam a i když je to pořád ono VRMMORPG prostředí, boj o život a udržuje si to svůj specifický styl, tak z toho není úplně člověk přejezenej, protože to pokaždé zaujme něčím jiným. Akce je tu opět dost a nové postavy no - dejme tomu z Eugea jsem měl takové rozporuplné pocity a bez toho ministra v tomhle provedení by se to taky mohlo obejít. Největším mínusem je tu trochu míjivá hranice toho, co je smrtelné a co ne. Animace a hudba je jako obvykle perfektní. (31.03.2019)