Žít a zemřít v L.A.

Film je jízda od začátku až dokonce a to díky hudbě. Jednoduché bassy a synťáky. Příběh syrový a neutěšený - nemáte pocit bezpečí ani jistoty. Připadalo mi to jako Miami Vice spojené s filmem Thief od Michaela Manna. Herci autentičtí, prostředí špinavé. Honička na konci zpocená až na řiti občana L. A. Rád bych viděl pokračování. (02.12.2021)

Zločin a jeho vyšetřování je hra chyb. Kdo jich udělá míň, vyhraje.. Dvojice nepříliš bystrých agentů na stopě zručného padělatele bankovek s prezidentem Andrew Jacksonem. Postavy škemrající o ambivalenci, střelba, honičky v autech, sex, násilí a genius loci políbený hudební stopou britské kapely Wang Chung. Friedkinův stylový neo-noir mi svou neučesaností, divokostí a dějovou roztříštěností lehce připomněl jistý seriál o kníratém komisaři z německého Duisburgu. Akorát u Schimiho nikoho nestříleli brokovnicí do ksichtu.. (05.09.2019)

Losangeleští policejní agenti, kteří v honbě za zločinci sami překračují zákon, je takový obvyklý filmový kolorit. Tady to ale bylo něco nového. Snímek zaujme také kostýmy, soundtrackem (tohle by měl MagicBox vydat v edici Milujeme osmdesátky) a automobilovou honičkou, během níž dává Friedkin vzpomenout na svou vlastní newyorskou jízdu ve Francouzské spojce. (16.07.2011)

Friedkinův nemilosrdný (k divákovi i k postavám), testosteronem a elektropopem nabitý, nahotou ani násilím nešetřící neo-noir (velkoměsto, nevyzpytatelné ženy, cynický detektiv jednající na vlastní pěst) lze chápat jako hořký dovětek k Francouzské spojce. Největší ohrožení pořádku v Americe patřící yuppies nepředstavují drogy, ale padělané peníze; životní styl a metody hodných a zlých jsou srovnatelné a osmdesátkoví poldové mají sice stejně buldočí povahu jako Pepek Doyle, ale padouchy nestíhají primárně kvůli spravedlnosti, ale adrenalinu. Přemíra slastí, jež konzumní společnost nabízí, u nich způsobila otupělost, která je nutí hledat podněty extrémnějšího rázu. Riskantní hry se zločineckými esy jsou pro ně stejným adrenalinovým sportem jako bungee-jumping. Sledováni více dějových linií, preference odosobněných celků a fetišistický zájem o dobově příznačné fenomény (hudba, výtvarné umění, móda) svědčí o snaze nabídnout spíše portrét Zeitgeistu než jednotlivých postav, jejichž hledisko kamera přejímá pouze pro zesílení viscerálního efektu (honička, pohled oběti, na kterou míří zbraň). Kromě toho, že je tenhle dobrý-zlý film žánrově a vypravěčsky nekonvenční, ideové podloží americké společnosti 80. let z něj pochopíte líp než z libovolné učebnice dějepisu. 85% (08.08.2023)

Chytře vymyšlená kriminálka, která Friedkina zastihla v okamžiku dočasného návratu staré formy. Příběh začíná jako přímočará cesta umanutého poldy za vyřízením starých účtů, jenže vývoj situací ukáže, že ne všechno se dá naplánovat, a i když má člověk schopnosti a žádné zábrany, život si všechno zařídí podle sebe. V hlavní roli září William Petersen, který svedl s ďábelským Williamem Dafoem vyrovnaný souboj jak co se týče zápletky, tak v herecké rovině. Film přišel trochu pozdě, protože tak kruté žánrovky už pomalu vycházely z módy, ale atmosféra těží z perfektní osmdesátkové hudby, takže na tom nejspíš vydělal. (10.11.2023)