Mzda strachu
Sorcerer
Sorcerer
Wages of Fear
Wages of Fear
Réžia:
William FriedkinScenár:
Walon GreenHudba:
Tangerine DreamHrajú:
Roy Scheider, Bruno Cremer, Francisco Rabal, Amidou, Ramon Bieri, Joe Spinell, Jacques François, André Falcon, Jean-Luc Bideau, Anne-Marie Deschodt (viac)Obsahy(2)
Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout. (Česká televize)
(viac)Recenzie (158)
Naprosto fyzická záležitost, z některých záběrů jde peklo džungle vysloveně nahmatat, z jiných (z většiny) jde cítit to peklo, které musel zažívat filmový štáb. V mnoha ohledech Sorcerer předběhl (nebo spíš minul) svojí dobu, paradoxně stejně jako Starwars. Jako filmový fanoušek bych chtěl žít ve světě, kde by byl Friedkin za takový film oslavován, vydělal majlant a v dnešních blockbusterech by byl ještě patrný jeho odkaz (používání detailů, střihy, schéma vyprávění). Čas dal ale za pravdu Lucasovi, v prodejnách Lega bude vždycky zaclánět Skywalker a spol. Já bych si mnohem radši stavěl modýlky těch nádherně obskurních náklaďáků... ()
Nervy drásající nuda. Bylo nahráno a sledováno ze záznamu, po čtyři večery jsem u toho usnula, pátý večer dokoukáno jen s velkým sebezapřením. ()
Nádherný obrazový klenot. Čo záber to augenschmaus. Poctivá filmárska robota 70tych rokov. Veľmi starostlivo vyberané reálne lokácie, v ktorých si pán kameraman potom skutočne dal záležať. Natočiť tento film musela byť ozajsná drina. Toto by už dnes asi nikto takto nerobil. Dnešní počítačoví "tiežfilmári" by sa neunúvali. Bohužial inak film nefunguje tak ako by mohol a mal. Režijne vzato, sú to len útržkovito poskladané zábery, ktoré dohromady len málo podporujú plynulosť deja a gradáciu napätia. Premohol ma pocit, že je to celé robené len na efekt. Postavy a vzťahy medzi nimi sa za celú dobu ani nepohli. Žiadnu z postav som nemal rád. Nebolo prečo. Ani z jednej z nich nešlo ľudské teplo. Vo filme hrá zvláštna elektronická hudba, ktorá sice nie je zlá, ale patrí podľa mňa do iného filmu. Ako spomienka na zlaté filmové časy, keď bolo treba každý záber skutočne reálne natočiť, to bolo fajn. 67 % ()
Kdybych neznal Clouzotovu verzi z roku 1953, cenil bych si tohoto filmu o něco víc, ale takhle musím konstatovat, že kvalit originálu rozhodně nedosahuje. I tak je to však solidní počin a nejspíš nejlepší filmová předělávka, co jsem kdy viděl. Akorát nevím co chtěl Friedkin říct touto verzí posluhovačky v hospodě, ale budiž. **** ()
Atemlos vor Angst ()
Úžasně staromilskej a sadomasochisticky extatickej fyzickej zážitek z výbušný projížďky latinsko-americkou džunglí. Chápu, že některým lidem nevoní extrémně dlouhá expozice a asi by mě taky iritovala. To by tady ale nesměl bejt Roy Scheider, skvělej Bruno Cremer a kdyby mě v první půl hodině William Friedkin z gauče tak bravurně neteleportoval do nejodpornějšího smradlavýho zapadákova, kterej sem kdy ve filmu viděl. A hlavně fyzicky cítil. A to skoro beze slova, tomuhle sakra řikam filmařina! Stačila půl hodina a řikal sem si, že miluju svuj život a práci a už přísaham nebudu nad kávičkou při obědový pauze remcat. Pak začla samotná krasojízda řekama bahna a po shnilých trámech nad srázama, co sráží vazy, v popelnicích naložených bednama nasáklýma trinitrotoluenem a já sem přišel o půlku nehtů. Napětím sem si je uhryzal. Trocha psychedelie na závěr mi nesedla a bez ní by to bylo sevřenější, ale vem to ďas, Friedkin tady podle mě namíchal nesourodej koktejl prvků z různejch žánrů, který tam jakoby nepatřily a to možná filmu tenkrát podřízlo krk, ale mě ten mastnej, upocenej, špinavej, podivnej a hořkej koktejl hodně chutnal. První část skoro detektivka následovaná hranym dokumentem z největší shithole, kterou si dokážete představit, pak naprosto úžasná část přípravy náklaďáků, která asi vypadla z nějakýho špičkovýho závodního filmu a pak už vlastně jen taková menší, ale o to nabušenější část, kde se jede v pojízdnejch granátech džunglí, co zajatce nebere. A to všechno za doprovodu skvělý hudby, která vůbec nezestárla, ale která patří do nějakýho scifi horroru. Haluz a to výborná. A kdyby tam místo Roye Schneidera volantem kroutil a mlčel Steve McQueen jak se původně plánovalo, bylo by to ještě lepší. ()
Originál som zatiaľ nevidel, začal som touto prerábkou od legendárneho Friedkina a panuje celková spokojnosť. Hlavne v druhej polovici kedy sa už nasadne do nákladiakov začne to pravé napätie zabalené do špinavého vizuálu odohrávajúceho sa v stredoamerickej džungli. V prvej takmer polovici môže divák nabyť dojmu, že sleduje iný film, taký pocit som mal aj ja, pretože som bol oboznámený so synopsou filmu a nákladiaky stále nikde. Režisér nás najprv potrebuje zoznámiť s hlavnými postavami a vysvetliť prečo sú tam kde sú, pred čím utekajú a nikam sa neponáhľa. Roy Scheider bol charizmatický vynikajúci herec, bude sa vám páčiť. Vyzdvihnúť by som chcel hudbu, v ktorej majú majú prsty samotní Tangerine dreams. Myslím si, že sa filmu dobre darí predať divákovi pocit realizmu, špinavosti, stresu a pocitov hlavných postáv, má svoje kúzlo a zanechá v človeku určité pocity. Film mal veľmi náročnú produkciu a navyše bol vypustený do kín v roku prvých Star Wars, takže osud mal dopredu spečatený a stal sa skrytým klenotom. Ale už len v porovnaní so snímkami od Friedkina ako Francúzska spojka alebo Exorcista tieto pocity a emočné vyťaženie nebudú tak silné. Pre mňa stále ešte nadpriemerných 70%. ()
Ač se na remaky rád podívám, tak rád je nemám. A už vůbec nemám rád ta srovnání ve kterých se objevuje, že je to (po 20 letech) natočený nápaditěji, v exkluzivnějších exteriérech, výraznějších barvách a co si před/dovyprávěno na rozdíl od původního. To může tvrdit jen někdo, kdo se včera narodil a pécečka jsou pro něj archaismem. Kdo v dětství prožil dvoulampovky (kdo ze zelenáčů ví co to je?) a byl na větvi, když na brněnském výstavišti na konci 50tých let ukazovali jak se dá mlíko balit do takovejch papírovejch krabiček (dneska se tomu říká tetrapak), ten může kritizovat originál z třiapadesátýho. Ten by si ale měl všimnout, že obraz Jižní Ameriky se ani po 20 letech moc nezměnil. Jen lidí je víc a jsou nervóznější. Takový může být rád, že žije tam, kde se to úplně nepodařilo zničit ani Husákovi, ani Klausovi, ani Kalouskovi. Teď záleží na něm, snadný to nebude. ()
Užil jsem si to při pemiéře v ČSSR (mocipáni nás tehdy Star Wars ušetřili, zrovna tak se přes železnou oponu nepřenesla ona nálepka propadáku), a opáčko 2016 v televizi mne nezklamalo. Film nemá tak přetažené některé dimenze (např. sociální pozadí nebo psychologie postav), jako francouzský originál, za to je pěkně kompaktní, děj odsýpá. A když k tomu připočtu dohled nad detaily a uvážlivou kameru (barevnost filmu není nedostatek ani samoúčelnost, stejně jako černobálý film není automaticky výtvarná báseň), tak zážitek byl větší než s výrazně delším dílem Clouzota . ()
Po přečtení knihy a shlédnutí originálu byla moje očekávání připravena na něco famózního. Pokud pominu fakt, že původní předloha je částečně vzdálená, a zápletka ze života ztroskotanců minimální, tak cestu přes most bych nazval stěžejním okamžikem filmu. A to je asi tak všechno co vím o krevetách. ()
Film jsem viděl jako kluk v kině, potom teprve po mnoha letech francouzský originál a teď znovu po téměř 40ti letech tuto Friedkinovu verzi. Nechci srovnávat s originálem, ani dumat, proč v době svého vzniku film víceméně propadl. Jen konstatuji, že velký zážitek z dětství se mi potvrdil i nyní. Ten film je prostě řemeslně udělaný výborně. Znamenité obsazení, znamenitá hudba. Nevadila mi ani úvodní pasáž, ve které se vysvětluje, jak se hlavní postavy dostaly na to příšerné místo kdesi ve Střední Americe. Některé momenty jsou možná trochu slabší, zato scéna na lanovém mostě je excelentní. ()
63% ... příběh - 6/10 ... herci - 7/10 ... hudba - 5/10 ... výprava - 7/10 ()
No neviem. Napriek veľmi sľubnému začiatku sa to v polovici prehuplo do bájky o nezničiteľných náklaďákoch a tupej mačete, koniec začal tiež sľubne, a nakoniec zase nič... Príliš veľa WTF momentov, akoby scenár písali až po skončení nakrúcania, a varili z toho, čo mali. Škoda, čakal som oveľa viac. ()
Aj keď sa Friedkin snažil, emocionálnu vyhrotenosť a atmosféru francúzskeho originálu jeho verzia nedosahuje. A jedna dramatická scéna na celý film je dosť málo. ()
Kdo scim zachází tím i schází. ()
Coppola a jeho výlet do džungle se tomu blíží, nicméně žádný jiný film nevystihuje bláznivou auru sedmdesátkového Hollywoodu tak upřímně. Takové otrlejší Čelisti (1975). ()
Za mě o chlup lepší než originál z roku '53. Celkově dravější, což je ale pochopitelné, když oba filmy dělí téměř čtvrt století a hudba od Tangerine Dream je hodně fajn. ()