Miznúce vlny

Zatím suverénně nejhorší zážitek z Varů. Po filmařské stránce jde o pozoruhodné dílo, hlavně na poměry miniaturní kinematografie jako Litva, ale co nadělat, když mě všechno ohledně obsahu naprosto znechutilo. Výchozí nápad není špatný, ale jeho pojetí jej dokonale zabíjí. Cesta do mysli ženy v komatu se mění v samoúčelnou přehlídku toho, jakými způsoby lze obrátit žaludek naruby. Nekonečný proud úchylných obrazů má nakonec za následek to, že se ze samotného vědce stává úchyl, jenže to je vidět jen ve dvou zcela explicitních (samozřejmě sexuálně sadistických) scénách. U snímků 60. a 70. let mě vždycky poměrně štvalo, když ponory do subjektivity postav probíhaly skrze tehdy módní zjednodušované a zjednodušující psychoanalytické symboly. Zde jsem si říkal, co bych dal zato, kdyby alespoň tento klíč v ponorech do mozku fungoval, jelikož vše bylo vydáno na pospas zcela zvrácené představivosti režisérky a scenáristy, jež si sami určili pravidla. Odmítnul jsem je přijmout a trpěl až do konce. Několikaminutová scéna běžící nahé dvojice nezpouštějící objektiv z jejich pozadí můj postoj ještě utvrdila. Snímek mi neměl absolutně co říct, i když toho měl na srdci asi mnoho. Způsob, jak všechny obrazy a výjevy bral absolutně vážně, mi přišel až směšný. Začínám mít pochybnosti o tom, zda-li dramaturgická změna v sekci Na východ od západu nebyla jen krokem k větší prestiži festivalu na úkor diváckých zážitků. Tenhle film slouží jako ryzí důkaz těchto obav, který snad je ostatními vybranými počiny v sekci vyvrácen. (04.07.2012)

V tento film jsem vkládala velké naděje po přečtení popisu. Bohužel jsem se dočkala pouze zabití prvotní myšlenky sexem, groupen sexem, masturbací, menstruací, násilím, množstvím odporných pih ... a jestli jsem ještě na něco zapomněla tak mi to odpusťte. Suma sumárum, pokud nejste naprosto vyšinutí, v léčení nebo na tripu, tak se vám tento film nebude líbit. (08.07.2012)

Nejimpresivnější běh s nahými zadky v dějinách filmu, chlapci. Problém Aurory je ten, že svoji nepřístupnosti a formálním pojetím (často velké celky; objekty v centru záběru, narozdíl od lidí) vytváří iluzi komplexního a obecně aplikovatelného filmu, leč v zásadě jde jen o intimní výpověď autorky, odvážnou zejména v tom jak se snaží vizuálně vystavět mužské podvědomí. Čím více v tom kdo bude hledat, tím hůře mu bude. (09.08.2013)

nesympatický hlavný hrdina - to je prekliatie filmu. nudná erotika - to je ďalšie mínus. navyše ak sa tá nudná erotika deje medzi nesympatickým hrdinom a divnou ženskou, pri ktorej sa nemôžete sústrediť na nič iné, než na divnú bradavicu na tvári. nápad nie zlý, len nedotiahnutý. vizuálne rozporuplné - vizuály "snové" (alebo ako ich nazvať) miestami veľmi pekné, zaujímavé a pôsobivé, naproti tomu realita zvláštne televízna... na to, ako som sa podľa komentárov a obsahu tešil, značné sklamanie... (14.08.2013)

Nejlepší běh nahých zadků v dějinách filmu (Rob Roy opisuje). Hypnotická atmosféra a skvělá zcela statická scéna, kdy si (nazí) protagonisté nehnutě vypráví o svých životech a všude kolem je jen tma a touhy, strach a chtíč podvědomí. Škoda, že tomu předchází poměrně nudná hodina a půl./// Film je zaměřen na různé tělesné tekutiny a výměšky (krev, menstruační krev, sperma) a režisérka má asi fetiš na chodidla, což občas vedlo k tomu, kdy jsem se uchechetla, neboť to místy bylo směšné - viz scéna s kálícím broukem nebo jídlem./// Spletající se (nahá) souložící těla, která se vzájemně absorbují - zajímavý nápad, který je však na pomezí swingers party a umění. [47. MFF KV] (04.07.2012)