San Andreas

San Andreas je dosť rozporuplný film. Hlavne je nechutne klišovitý a predvídateľný, presne tak, ako to vyjadruje slovné spojenie - typický americký katastrofický film. Príbehovo vás neprekvapí ani jediný raz, samozrejme za predpokladu, že ste zopár katastrofických filmov videli. Naopak triky a vizuálna stránka je úžasná a aj preto som mnohé nedostatky tvorcom odpustil. D. Johnson mi tiež robil vrásky na čele. Sám o sebe sympaťák a nič proti nemu nemám, ale v tomto type filmov sa jeho hora svalov vynímala až príliš. Keby film nešiel klasickou a 100x prevarenou cestou a divákom by pripravil nejedno prekvapenie, i za cenu straty člena rodiny, mohol to byť fakticky hit. Ak by niekto miesto Johnsona skutočne hral, mohol film prepisovať dejiny katastrofického filmu. Lenže keby, keby...Napriek mnohým výhradám sa prikláňam s slabším štyrom hviezdam.V týchto filmoch ide hlavne o zobrazenie katastrofy a tu sa vizuálnej stránke nedá mnoho vytknúť. 70%. (01.11.2015)

Nemá cenu se rozepisovat, že San Andreas je nějaké originální dílo, takový film jsem ještě neviděl atd. Lhal bych sám sobě a to nemá smysl. Dwayne Johnson zahrál co umí, to co jsem čekal jsem tedy dostal. Do toho od začátku akce, jak se patří a příběh, který jsem čekal od první minuty. Vizuální stránka velmi dobrá, ač místy působila hodně levně. Nečekal jsem závratný katastrofický snímek a to jsem taky nedostal. Když pominu veškeré klišé v celém průběhu a nezapomenutelné na závěr (USA vlajka), tak bylo vše docela zábavné. USA je známá tím, že se na konci musí pochlubit, jak jsou úžasní, dokonalý a nejlepší na celém světě, ale já jim to už za zlé neberu .. 6/10 = 64% (04.10.2015)

Co se klišoidnosti příběhu a dementních dialogů týče, je to hrozný, ale nic jinýho jsem nečekal, takže OK. Plusem jest skoro absolutní vyhnutí se nesnesitelnému patosu, o který jsem zakopl až v samotném závěru. Herců moc nepoznáme, krom Hrany nikdo známý, no za zmínku stojí pouze ceckatá Alex Daddario, která jako by z oka vypadla Lucce Šafářové. K disaster části filmu. Jo, peněz na to padlo požehnaně, bohužel jedeme v šoblonovitém stylu alá povrchnost nade vše. Oproti například dvadvanáctce, kde samozřejmě konec světa dává mnohem větší manévrovací prostor taky fantazii, se San Andreas chce tvářit docela realisticky a vážně, přitom se v podstatě omezuje na opakované popadání západoamerických velkoměst a následnou, taky ustřiženou tsunami. Vyloženě zamrzí useknutí úvodní protržení Hooverovy přehrady. Pozlátko tam je, kdo má rád katastrofický filmy, ujít by si jej nechat neměl, ale na Emmericha Peyton nemá ani náhodou. 3D zbytečné jako skoro vždy. 68% (03.06.2015)

// Rád bych řekl, že se teď McQueen s Newmanem obracejí v hrobě ale oni jsou víceméně těmi, kteří tenhle katastrofický kurz nastavili. Oba ty filmy jsou bídné, v obou se ale najdou určité momenty, které se povedly natočit celkem zajímavým způsobem, který většinou zapříčiní, že těch dvou hodin nakonec nelituji. Zde viz. scéna s tsunami nebo kurzem potápění s Alexandrou Daddario, která byla jedním velkým pátráním po nové tapetě na mobil. Zkrátka, ušlo to. Znova bych to ale nedal a v kině bych pravděpodobně usnul nudou. 40% a teď šup s Rockem do nějakého komiksu. (po pár dnech zvedám hodnocení, ten film naneštěstí utkví v hlavě a to se rozhodně nestává často) (29.08.2015)

Docela jsem se těšil a první polovinu jsem k tomu měl vlastně i důvod. Jenže v druhé polovině se tahle pouťová atrakce úplně utrhne ze řetězu a je mdlou kombinací destrukce, hloupých situací a mizerného herectví. U mě osobně vede zřejmě Carla Gugino. Ve výsledku je to sice asi lepší, než bezduché války obřích robotů, kteří bortí budovy jako domečky z karet, i tak je heroicky patetický (Ameriku by na kolena nesrazil ani pád Jupiteru s Neptunem dohromady) i úsměvný zároveň (klasické záchrany na poslední chvíli). A to vše na souši, ve vodě, ve vzduchu. Lidé jsou svým způsobem ignorováni. Přijde obří vlna tsunami, výsledek jejího řádění ale vidíme jen prostřednictvím destrukce. Žádná mrtvá těla. Docela šokující je i sobecký tah na bránu od muže/záchranáře pouze pro svou rodinu. Kolem umírají lidé, on však vede svou soukromou bitvu. Samozřejmě mnohé potěší, že cílem záchrany je především jeho vykulená a hodně prsatá dcera. Nepotěší ovšem ta rutina okolo, kterou režisér Brad Peyton jednoduše nezvládal. Země se zachvěje, následně se sakra zachvěje, Paul Giamatti do toho mudruje a pátrání po rodině je jen záminkou pro stále větší a hlasitější destrukční scény. Jenže ty nestrhnou. A scénárista, kterého by měli nechal chvíli pod vodou, to příliš nezlepší. (30.06.2015)