Pád Bieleho domu

"Zahrajme si hru Choď doriti. Ideš prvý." Relatívne drsné. Väčšina deja sa odohráva potme, takže keď sa niekto bije, skoro nič nevidíte. Butler sa snaží, ale nie je príliš sympatický. Aaron Eckhart je ako americký prezident ešte nesympatickejší (áno, dá sa to) a na strane zloduchov tiež značne veľká bieda. Vyložene potešiť ma potešila len náročná scéna prepadu Bieleho domu, ktorá je príjemne dlhá a prepracovaná. Žiaľbohu to vyzerá tak, že do nej tvorcovia išli naplno a dali do nej všetko, od energie cez talent až po prachy a tak im na kvalitné vyplnenie zvyšku minutáže už nič neostalo a vydlábli sa na to. Dvojka prekvapivo o značný kus lepšia. A Emmerichov konkurenčný (tiež tohoročný) Útok na Biely dom? Mal sympatickejšieho hrdinu aj prezidenta, ale tiež to nebol žiadny zázrak. (21.12.2016)

Kdysi jsem četl takové ironické popíchnutí, že herci jsou nejlépe placení prostituti na světě. Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale v tomhle filmu se to ukazuje náramně. To, co tady ve druhé půli s kamennou tváří pronášejí, zcela vážně a plni patosu, to by položilo i sebemrskajícího masochistu. A nejvíc mi bylo líto Morgana Freemana. Jeho účast, protlačena producenty jenom proto, aby si odškrtli aspoň jedno slavné jméno, je tu zredukována na stále stejný bezradný apatický výraz, kdy je zcela zřejmé, že Morgan tu vlastně nemá co hrát a jeden jeho rozčilený několikasekundový výraz už na tom nic nezmění. Americký prezident je tu vzor čestnosti, udatnosti a vědomí vážnosti svého postavení, kdy už jenom čekáte, až z toho všeho začne srát mramor. Všechny repliky, které lítají vzduchem mezi Butlerem, vojenským štábem a šéfem teroristů jsou pak ekvivalentem esence demence, že už i ty zpomalené scény s prostřílenou americkou vlajkou, ´Cerberus kód´ a hrdinný výkřik „Přísahám na vlajku Spojených států amerických!“ vám připadnou jako tím nejmenším prohřeškem na diváckém vkusu. Ten film měl prvních cca 45 minut našlápnuto dobře, díky staromódní ´osmdesátkové´ akci, kdy teroristi a bodyguardi padají na zem jak po zásahu vojína Matrixe (tímto zdravím Arnolda), ale pak všechny aktéry a zejména scenáristy obestoupil duch Chucka Norrise, bez sebemenší špetky nadhledu a všechno šlo do hajzlu. Zlatý Schwarzeneggerovo ´Komando´, to je proti tomuhle vtipná odlehčená komedie plná hlášek. (29.06.2013)

,,NEPŘÍTEL NEPŘIŠEL POUZE ZNIČIT NAŠE VĚCI ČI NAŠE LIDI. PŘIŠEL ZNESVĚTIT NÁŠ ZPŮSOB ŽIVOTA. ZNEČISTIT NAŠI VÍRU, POŠLAPAT NAŠI SVOBODU…“ /// Mike je dobrej chlap. Jenže nevodříz včas prezidentovi manželku. A tak je lehce (pracovně) v píči. Podobně – jen citově - je v krizi (v píči by znělo líp, že?) i prezident (Zeman? Ten se zdál v pohodě…) a jeho synek. Hezkej rodinnej úvod do problematiky národní obrany, a předvedení, jakej že to může mít prezident těžkej den (i noc). Na Bílej barák konečně útočí někdo jinej než emzáci a všichni jednodušeji založení jedinci budou masturbovat, až zjistěj, že žádná šikmooká píča nešahá agentoj Benningovi ani sem (…ještě níž.. tak asi…). Proč jen ti jednodušší? Páč Amerika, to je země kreténů (mluvím vo filmu…, i když…). Prezidentem počínaje a posledním člověkem v nějaký tý jejich prdeli konče. Ovšem POZOR! Agent Mike Benning je BŮH! Jestli jste schopní se uvolnit, vypnout závity, kýčovitým záběrům a patosáckej kecům se zasmát – tak se budete dobře bavit. (Třeba když Žérárd začne votvírat Korejce jak konzervy...). Jinak … mám pro vás pár fesťákovejch tipů… P.S.: 3* nebo 4*? Když vona to je fakt většinou zábava. Třebaže bezduchá... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nesnáším Bílej dům. 2.) Baví mě, když je Černý jestřáb sestřelen. 3.) Thx za titule ,,fčelí medvídek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (01.07.2013)

Bílý dům padá a Antoine Fuqua s ním ve filmu, u kterého kdosi ve střižně prohodil konec se začátkem. Pokud ze sálu odejdete po MASAKRÁLNÍCH úvodních třiceti minutách, bude to se širokým úsměvem na tváři a sice s polovičním, ale stále stoprocentním hodnocením. Na všechny ostatní, co tu zívačku zkusí vydržet do konce, čeká zklamání v podobě prozatimní sračky roku nejen kvůli scénáři s tolika připitomělými absurditami (přístupové kódy, přístupové kódy, a do třetice přistupové kódy, nabíhání do kulek, záhadně zlomený prezident na konci), že je mi z toho špatně ještě teď. Gamer 2.0, vážně nic moc víc. Koho na konci nedodělá otravná repetitivní patriotistická hudba, nemá sluch. (08.04.2013)

Vždycky jsem chtěl být umělecky založený hnědoprc. Proto jsem v hloubi své červivé dušičky doufal, že film bude na dvě hvězdy - a ono jo! Za kvalitní akci, předváděnou nesympatickým šudlařem s xichtem, elastickým jako totem, a za vynikající trikovou stránku věci, jich totiž více dát nemůžu. Ku zbytku, tedy námětu, dialogům, celkovému vyznění nebo (chcete-li) přesahu komentovaného díla následující smutné věty. Gramsci přepracoval teorii hegemonie. Wallerstein vycizeloval teorii světového systému. Fuqua to uvedl na plátno. Znalí již vědí, co chci sdělit, neznalí nechť si načtou, nebo se na to vyserou, jak je libo.... scény, ve kterých jůes vlajka třepotá ve větru, americká ministryně zahraničí RUTH, jsa vlečena na smrt, drmolí přísahu věrnosti právě onomu symbolu, kde oddaná soldateska s úsměvy na tvářích chcípá pro adorovanou otčinu a její nejvíc hodně nejlepčejčejší ideály, jen nahrávají paranoidním NWO dementům typu Croft. Zkrátka - tento propagandistický bijáček raději neměl vzniknout. Když je něčeho moc, je toho příliš. A tady toho bylo nasráno až nad hlavu. (21.08.2013)