Réžia:
Todd HaynesScenár:
Phyllis NagyKamera:
Edward LachmanHudba:
Carter BurwellHrajú:
Cate Blanchett, Rooney Mara, Kyle Chandler, Jake Lacy, Sarah Paulson, Cory Michael Smith, Carrie Brownstein, John Magaro, Ken Strunk (viac)Obsahy(2)
Carol ukazuje milostný príbeh, jemnosť a hĺbku jednej strhujúcej lásky. Dobre situovaná a vždy distingvovane elegantná dáma Carol (Cate Blanchett) sa v obchodnom dome zoznámi s mladou predavačkou. Banálnosť stretnutia a rozdiel v spoločenskom postavení oboch žien však odrazu prestávajú existovať, obe sú prekvapené okamžitou vzájomnou náklonnosťou. Nevinnosť prvého stretnutia čoskoro mizne a ich vzťah sa rozhorí do spaľujúceho mileneckého pomeru. Lenže Carol je vydatá žena a matka a v Amerike 50. rokov bol vzťah dvoch žien spoločensky neprijateľný a postavený mimo zákon. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (24)
Recenzie (236)
Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Rooney Mara. Nevědomky jsem v rámci své výzvy vytvořil sesterský souboj Kate Mara vs. Rooney Mara ve filmech s lesbickou tématikou. A jednoznačně vítězí Kate Mara. Rooney sice v Carol hraje nadmíru dobře, ale film má tendenci sklouzávat k přílišné pomalosti, rozvláčnosti a nudě. Některé dlouhé záběry mají svůj význam a vytváří správnou atmosféru, ale jindy se film utápí ve zbytečnosti. Vedle Rooney hraje skvěle samozřejmě také Cate Blanchett, ve své roli je více než přesná. ()
Tento 2-hodinový film som sledoval asi tak 4 hodiny. Nie, nemal som ho spomalený na polovicu, ale nespočetne veľa krát ma to uspávalo - proste nie a nie sa sústrediť na film. Scenár priemerný, a ten spád deju nehorázne v slabom tempe. Pri sledovaní som mal pocit akoby to nebol len film zasadený do obdobia 50tych rokov, ale že bol vtedy aj natočený. Neviem, celé mi to prišlo strašne ťažkopádne, a v konečnom dôsledku nič extra. Ako tak nad vodou to držala jedine dvojica žien v hlavných rolách - starnúca Cate Blanchett a nezábudka Rooney Mara. Inak, keď tak nad tým premýšľam, tá zápletka nebola zas až tak márna, ale ten spád to "zabil" ... definitely. ()
Cate Blanchett je dáma. Rooney Mara je kouzelná. Carter Burwell je výborný. Spousta uživatelů zde zmiňuje, jak je Carol chladná, tuctová a srovnávají ji s červenou knihovnou. Já to tak neviděla. Pro mě má snímek skvělou atmosféru i celkové zpracování, a samotné barevné ladění tento dojem ještě více utvářelo. Chemie mezi Cate a Rooney funguje skvěle a jejich flirtování (scéna prvního obědu v restauraci) je úžasné a vyvolává rostoucí napětí mezi postavami. Chápu ty, kterým se snímek líbil, ale také rozumím těm, kteří jej nepovažují za dostatečně "živočišný", či emocionálně nabitý. Ale musí takové všechny snímky s touto tématikou být? Todd Haynes zde zvolil spíše nezávislý, klidný, tichý přístup. Jeho Carol nemá v úmyslu trhat srdce diváků drsně prokreslenými osudy hlavních hrdinek a strhujícím dramatem. Nekřičí do světa, jak je těžké být lesbickou ženou v tehdejší době, a jak těžké jsou volby, které musí učinit. Není prvoplánový a nehraje na efekt. Snímek je spíše jako klidná, malá říčka, která nabídne příjemné chvíle těm, kdo se u ní rozhodnou spočinout a strávit u ní příjemné chvíle. Někteří možná tuto řeku překročí s vidinou toho, že někde v dálce je větší jezero, kde je možná molo, loďky, či snad kemp. I tak by se Carol dala popsat. ()
Troufám si tvrdit, že tohle půjde velmi brzy do modrých čísel. První je elegantní, troufalá, finančně zajištěná a psychicky nevyrovnaná matka. Druhá je drobné děvče, talentovaná fotografka, která postupně otevírá svou vystrašenou duši. První o své orientaci ví, druhá o ní začíná přemýšlet. Společenské konvence začnou došlapovat na obě dvě. Celé je to na můj vkus nesmírně překultivované. Než si postava zapálí cigaretu, uběhne hodně vody. Než se dočkáme nějaké odpovědi, další minuta je pryč. Produktivita práce byla v padesátých letech minulého století zřejmě zoufale nízká – všichni jsou nesmírně zpomalení, bez života, bez emocí. Ostatně chybí jakýkoliv důkaz, proč bychom měli věřit, že tyhle dvě se přitahují, protože spolu nevedou ani pořádný dialog. Celkově snad kvůli pečlivosti s detaily, kterou režisér Todd Haynes (na svém kontě má i drama Daleko do nebe na totožné téma) filmu věnoval, zapomněl na emoce. Neviděl jsem ani žádnou výpověď o společnosti jako takové, ani žádnou sondu do mezilidských vztahů v xenofobní a homofobní americké společnosti. Dvojice Cate Blanchett a Rooney Mara je velmi slušná, o Oscarech bych ale určitě nemluvil. Kameraman Edward Lachman rád volí záběry přes skleněné tabule, snímá postavy z jiné místnosti, přes bariéry, snad aby ukázal jejich postavení. Tohle téma si pozornost určitě zaslouží, jen se na něj příště musí jít s mnohem větší péčí. Docela dietní tři hvězdy!! ()
Chápem prečo z Carol asi väčšina nebude až tak nadšená ako kritici z poza oceánu (Metascore: 95/100). Todd Haynes na prvý pohľad totiž točí pomerne obyčajné a chladné filmy, v ktorých sa nesnaží tlačiť na pílu ani čo sa týka konania postáv, ani emócií, ani čo sa týka zbytočného dramatizovania udalostí. Všetko necháva iba voľne plynúť, dusno je cítiť, aby akoby „pod povrchom“ deja bez toho, aby to mal divákovi potrebu priamo zobrazovať. Podobný bol napríklad aj jeho I'm Not There a iná nie je ani Carol. Chápem preto, že davy si ani týmto filmom nezíska, ale to ani nebola prvoplánová snaha ako to býva u väčšiny queer drám, ktoré sa silou mocou snažia hlásať do sveta ako búrajú filmovú tabu a točia niečo špeciálne. Nie, v Carol chýba akákoľvek zapamätateľná scéna a je možno obyčajným a predvídateľným filmom na ten prvý pohľad, ale na druhý pohľad suverénne zrežírovaným, citlivo napísaným, skvele zahraným, fajn ozvučeným, s príjemnou dobovou atmosférou a jednoducho so všetkým na správnom mieste, takže vyslovený zápor tu ťažko hľadať. Akurát to asi pre väčšinu bude príliš nudné, keďže tu nie je akákoľvek „dramatická pompéznosť“, no na tú tu je tento rok The Danish Girl. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Galéria (142)
Zaujímavosti (17)
- Po skončení promítání premiéry na festivalu v Cannes se snímku dostalo desetiminutových ovací ve stoje. (bohyyy)
- Produkce filmu trvala 11 let, první verzi scénáře měla však Phyllis Nagy již v roce 1996. (hansel97)
- Vizuální stránka filmu byla silně inspirována fotografiemi Saula Leitera, ale i dalších fotografek působících v 50. letech v New Yorku - Ruth Orkin, Helen Lewitt či Esther Bubley. (kdosizrosy)
Reklama