Pinocchio Guillerma del Tora

Pinocchio prichádza v predvianočnom čase, ale na štedrý deň si ho radšej nedávajte. Vtedy si radšej zopakujte Disneyho klasiku. Del Toro mal zámer nakrútiť ambiciózny, temný a politicky nagažovaný film, ale stále s fokusom na staré známe hodnoty známe z oveľa prístupnejších, hrejivejších filmov. Spôsob, akým to robí, si zaslúži uznanie. Jeho rukopis je jasný, ale spomeniete si aj na Švankmajera (Otesánek sa hneď ponúka) alebo Karla Zemana. A odporúčam si ihneď po filme pozrieť na Netflixe aj film o filme. (10.12.2022)

V roce 2022 se milovníci klasických pohádkových příběhů dočkali hned dvou adaptací vyprávění o dřevěné loutce, která se touží stát skutečným chlapcem. Nová disneyovská verze nebyla žádná sláva, takže del Toro z tohoto souboje vyšel jako vítěz. Nebudu skrývat, že příběh Pinocchia nepatří k mým oblíbeným a hlavní hrdina mi nikdy nebyl nijak zvlášť sympatický. Na tomto filmu oceňuji zajímavé propojení s druhou světovou válkou a důraz na větší psychologii postav (řezbář Geppetto ztratí během první války syna a upíjí se žalem atd.), čímž je zároveň jasné, že tento animák není určen pro nejmenší diváky. Jako "dospěláka" mě ale trochu otravovaly muzikálové výstupy a také téměř dvouhodinová stopáž. (31.05.2023)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Vizuálne úplne skvelé, priam majstrovské. Pesničky mi trochu vadili a celkovo nie som fanúšikom dreveného panáčika, ale to spracovanie je fakt na nejakej úrovni. Chybou bola tiež politizácia diela, ale ťažko povedať, či tohto roku vyšiel lepší animák. Alebo originálnejší. A možno vzhľadom na predstavené témy sa dočká aj Oscara. (11.12.2022)

Pohádka, která má v sobě řadu "dospěláckých" témat z nichž nejlepší se mě zdálo to o životě a umírání. GdT je skvělý vypravěč a ještě lepší vizuální mistr, takže film je zajímavý od začátku do konce. Trošku jsem se bál toho slova "muzikál" naštěstí se tam snad 3x zazapívá a to je všechno, takže i tohle bylo OK. (11.12.2022)