Nymfomanka I.

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mám dojem, že ať chce kdokoliv cokoliv o Nymfomance napsat, režisérovu záměru se ani v nejmenším nepřiblíží... Trier pracuje více s divákovým očekáváním - erotický příběh s třemi hardcore záběry (a nejspíše i dubléry hereckých hvězd), režisérova verze (i přes titulek na začátku filmu a zmínkách všude na webech nemusí vůbec existovat), může a nemusí to být celé vtip, rozhodně to není žádná studie ženské sexuality, ale ani lákání na senzace či jednoduché zobrazení kopulace. Nejčastěji se v souvislosti s tímhle snímkem hovoří o velice obratné propagaci, ale zase, kdo by proboha nechtěl, aby se na jeho film chodilo? Zbaven všech těchto pozlátek je tohle vyprávění o psychicky narušené ženě, se kterou se, více či méně, může potkat každý. Režisér pracuje samozřejmě i se stereotypním zobrazením sexu, já osobně jsem dostal tak zvláštní film, na jaký jsem od Larse zvyklý. Spokojenost. A jistě - druhý díl bude rozhodující. Mě zbývá necelých čtrnáct dní. (02.01.2014)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)

Nymfomanka nepůsobí dramaticky ani eroticky a spíše dává vzpomenout na (pseudo)umění, kterému ukazuje vztyčený prostředník Velká nádhera. Je to v podstatě hrozně nepřekvapivý film a recyklace zcizujících prvků, metafor, podivného střihu a odkazů na všechno možné (Bach celkem vtipně připomene Mortal Instruments: Město z kostí). Provokaci z hlediska sexuality nepotřebuji (a ani ji nedostanu), každopádně provokace z hlediska filmařských ambicí by se hodila. K uspání poslouží zdlouhavé pseudopsychologické dialogy (parafráze : „Já jsem TAK špatná!“ „Ale nejsi.“ „Ale né, jsem,.“ „Ale nejsi, mně se to nezdá tak hrozný.“ „Však počkej, jsem strašně špatná.“). Každopádně za reklamní kampaň palec nahoru, takhle se dělá film-událost. (29.12.2013)

Sláva Trierovi, že si trúfol sfilmovať tak nepohodlnú tému, ktorá každého zaujíma, ale málokto by na ňu nabral odvahu. Buďme radi, že sa do nej pustil tvorca s takou scenáristickou a filmárskou gráciou. Ktorému inému by v tak explicitnom filme, ktorého už zostrihaná kinoverzia obsahuje hard-core zábery, hrali hollywoodske hviezdy? (možno ešte Hanekemu) Dialógy, vedenie hercov, pointovanie sćen, atmosféra, to všetko tu šľape na jednotku. Nymfomanka je film pre dospelých divákov, ale nie pre jeho obnaženosť. Čím viacej toho o sexe viete a čím viacej máte skuseností a prežitkov, tým viacej z neho pochopíte. Je to film psychologicky skúmavý, vážny a smutný, ale rozprávaný s vtipom, skrz metaforické prirovnania. Definícia polyfónie je jadrom filmu a rammstainovské deja-vu do Lynchovho Lost Highway jeho korením. Som zvedavý na dvojku a ěste zvedavejší na full verziu, ktorá má už teraz vyhradené miesto v mojej poličke zásadných filmov. (31.12.2013)

„Možná vím, kde mám začít. Ale jestli to máte pochopit, budu vám muset říct všechno. A to bude na dlouhé povídání.“ – „Dlouhé mi nevadí.“ Počkal jsem si na opadnutí všech těch nekriticky opěvujících, ale na druhé straně i hystericky odsuzujících vln. A teprve potom jsem v klidu zasedl ke sledování necenzurované/režisérské verze prvního dílu. Nymfomanka je vtipná, hravá, škodolibá, neotřelá, vynalézavá a nenudící (což je třeba zmínit vzhledem k délce stopáže). Zdaleka ne dokonalá (tímto vysoce přívětivým přívlastkem bych označil pouze absurdní pasáž s návštěvou rodinky), ale v každém případě kvalitní. Neustálé přirovnávání rybaření k sexu je výborný nápad a pod teorii o stříhání nehtů se můžu podepsat. Jedničku vidím na solidní 4*. „Nevím, jestli tomu můžu věřit.“ – „Budete mít z mého vyprávění víc, když tomu věřit budete, nebo když ne?“ (15.01.2015)