Réžia:
Martin FričScenár:
Václav WassermanKamera:
Václav VíchHrajú:
František Smolík, Vlasta Burian, Antonie Nedošinská, Ela Poznerová, Alexander Třebovský, Ella Nollová, Čeněk Šlégl, Gustav Hilmar, Vladimír Smíchovský (viac)Obsahy(1)
Pan Žemla si po letech dřiny otevře vlastní krám a je rád, když se jeho zákazníci projevují jako přátelé. Na svou důvěru a na neuvážený sňatek se sobeckou dcerou z “dobré” rodiny těžce doplatí. Když si uvědomí, že ho všichni využívají, spáchá sebevraždu... Scenárista Wasserman při přepisu románu do podoby filmového scénáře nechal beze změny děj, ale přeskupil těžiště některých románových postav ve snaze vyzdvihnout postavu rytmistra Kyllijána, kterého hrál Vlasta Burian. Na rozdíl od scénáristy Wassermana, režie Martina Friče kladla důraz především na postavu kupce Žemly v podání Františka Smolíka. Aby film nebyl stále stejný, kameraman snímal herce z nejrůznějších úhlů, včetně žabí perspektivy, a také byla zajímavá střihová technika. Architekt Kopecký postavil podle dobových fotografií věrnou kopii Václavské ulice, zahradní restaurace Na Slovanech i Žemlova krámku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (59)
"Ten dobrý člověk má všechno...." Martin Žemla v podání Františka Smolíka je až příliš dobrý člověk a tak dlouho nevidí, jak ho jeho okolí ( především pak jeho žena) zneužívá. Když to konečně pochopí, je už na nápravu pozdě a tak jen zoufale křičí "nevěstka, je to nevěstka". Pohled do jeho smutných očích v tu chvíli je vskutku děsivý. Škoda, že tomuto vrcholu snímku předchází řada scén, v nichž "hlavní housle" hraje postava upovídaného a věčně opitého rytmistra Kyllijána v podání Vlasty Buriana. Ten sice hraje a místy i zpívá ze všech sil, ale nějak mi to do tohoto jinak spíše smutného příběhu o zneužití člověčí důvěry moc nesedělo. Asi hlavně kvůli tomu nemohu dát víc než tři hvězdičky, byť třeba způsob, jakým je film natočen (snímání herců z různých úhlů a poloh), je jasným důkazem mistrovských kvalit Fričovy režie. Možná bych i proto své hodnocení ještě přehodnotil. Ale otrávilo mě, že film končí veselým popěvkem rytmistra Kyllijána, což mi vůbec nesedělo do atmosféry závěrečných chvíl snímku, kde jinak jako jakési memento zní stesk Žemlovy posluhovačky Randové "všechno tady snědli". Škoda. Tahle snaha kombinovat psychologické drama s komedií mi fakt nesedla. Byť chápu, že to je asi pro tehdejší filmovou tvorbu u nás docela typické. ()
Prumer, ktery prekvapi jen Burianem v pomerne zaporne roli - to jsem opravdu necekal. ()
Zajímavý film. Jedno z nejlepších dramat první poloviny třicátých let natočené podle známé předlohy od I. Herrmanna a podle Wassermanova scénáře s celkem věrohodnými kulisami a atmosférou z druhé polovině 19. století. Snímek v podstatě táhli jen dva herci ale o to více výteční, František Smolík v roli využívaného, ale jinak velmi dobráckého, důvěřivého a nakonec i tragického kupce Žemly a rovněž výtečný Vlasta Burian (rytmistr Kyllian ve filmu zpívající šlágr "Když jsme byli v Itálii"), který zde sice výjimečně nehraje hlavní roli, ale poutá na sebe opravdu velikou pozornost, stačí mu k tomu třeba jen to, že sedí u pultu na nějakém pytli a pije jeden panák za druhým, všechny samozřejmě na dluh..Bezcitná vdova Šustrová (Antonie Nedošínská) se svou rozmazlenou a sobeckou dcerou (Ela Poznerová) zahrály rovněž velice dobře..Nakonec ta stará vyhozená posluhovačka Randová (Ella Nollová) měla pravdu! ()
Známý herecký experimentátor Martin Frič se rozhodl postavit do hlavních rolí vedle sebe herce, kteří nejen že spolu do té doby nehráli (kromě němé Falešné kočičky), ale jednalo se o naprosto rozdílné herecké naturely. Trhlý Burian, uplakaná Nedošinská a divadelní herec Smolík. Navíc každý z herců dostal roli, do které se zdánlivě vůbec nehodil. A tak jako obyčejně to Fričovi vyšlo. Nedošinská tentokrát ani nepřehrávala, negativní role jí sedla. Smolík sice občas ulítnul do svého typického divadelního patosu, ale jinak předvedl naprosto vyrovnaný filmový herecký výkon. A Burian? Takhle herecky vyrovnaného a mírného Buriana jsem dosud v žádném filmu neviděl, ani v Revizorovi. Frič dokázal zkrotit nejen jeho temperament a geniální smysl pro improvizaci, ale i sám Burian evidentně pochopil, že sem se to prostě nehodí. Zkrátka všichni tři herci si navzájem sedli, aniž by převyšovali jeden druhého. Těmto hercům zdárně sekundovala Ella Nollová v roli posluhovačky Randové, která mě film od filmu přesvědčuje o svých nesporných hereckých kvalitách a o tom, jaká je škoda, že nedostávala větší příležitosti. Měla totiž nejen úžasný smysl pro humor a satiru, ale i potenciál dramatické herečky, což se dá říci o velmi malém množství jejích vrstevnic. Obsazení neskutečně netalentované Ely Poznerové do role Pavlíny Šustrové bylo tak jediným chybným krokem Martina Friče. To jediné mi brání dát plný počet. Naše televize opomíjí tenhle film snad nejvíce ze všech meziválečných filmů Vlasty Buriana. Pradoxně zrovna v tomhle filmu ukázal Burian, že je také herec, ne jen komik. Takové paradoxy jsou možné snad jen u nás. ()
Dusivé drama podle Ignáta Hermanna patří mezi největší triumfy v kariéře Františka Smolíka. Fascinujícím způsobem se zde proměnili také Nedošinská i Burian. Z dnešního hlediska je ale škoda, že Smolík byl navždy potlačen právě hostujícím Burianem. Ocenit samotného Smolíka je už zřejmě jen pro pokročilé. ()
František Smolík může hrát jakkoliv dobře – a samozřejmě hraje, o tom není pochyb, jenže veškerou pozornost na sebe stejně strhává Burianův vyžírka, a to zaslouženě. Postavu totiž vystihl naprosto přesně a diváci se zákonitě musejí divit, jak jim ten strýc, který neustále uráží všechny kolem sebe kromě těch, z nichž něco má, leze víc a víc na nervy. ()
Mac Frič filmař tělem i duší, dokázal zpracovat psychologické drama s komediálními prvky, ani by vyrušil vážnost tématu. Herecký koncert Františka Smolíka, Vlasty Buriana a okouzlující Antonie Nedošínské. ()
Na svou dobu velmi výjimečný snímek, pohrávající si s několika žánry najednou. Opět zde chybí komedie, ale i tak se zde dočkáme klasických nadčasových hlášek Vlasty Buriana, který to zde okoření německým dialektem. Film, jenž se lehce přibližuje dramatu Vlčí jáma, obracený o 180 °. Životem proškolený charakter dobrého člověka s poctivými úmysly, naráží na povrchnost a falešnost soudobé společnosti. Perfektní čeština, precizní režie a celkově skvostně se vyvíjející atmosféra. ()
Kam se hrabou horory. Tohle byl vskutku nechutně depresivní příběh, který si pro nás Martin Frič kdysi připravil. Z nějakého důvodu shledávám dobu, ve které se příběh odehrává za krajně depresivní a mému gustu bytostně nepříjemnou. Raději bych prožil život někdy ve středověku ve 14. století, než tuhle dobu plnou pokrytectví a prospěchářství. Ne, že by se z tohoto ohledu něco zlepšilo, ale člověk dnes má alespoň přehršel možností k úniku. Vlasta Burian tentokrát ve skvělé, leč velmi nepříjemné a krajně záporné roli vychcaného alkoholika. Člověk ani vlastně neví, kým má v tomto snímku pohrdat nejvíc. Zda naivním dobrotivým hlupákem Žemlou, nenažranou sousedkou, nevděčnou kurevnicí dcerou, ba dokonce právě vychcaným alkoholikem Burianem. Dobro zde reprezentuje prozíravá hospodyně a zbytek postav není z hlediska děje nikterak zajímavý. Přesto Martin Frič rozehrál v roce 1933 solidní drama hodné důkladného psychologického rozboru těchto výše zmíněných postav. Vytknul bych zejména to, že je snímek zpočátku neskutečně utahaný a vše podstatné se pak v ďábelském tempu odehraje v posledních 20 minutách. To mi přijde extrémně nevyvážené. Zřejmě na věci jako vykreslení tehdejší svatby chyběl rozpočet. Jen ono vystavení kulis ulice muselo stát tehdy hromadu peněz. [75 %] ()
K tomuto filmu nedokážem byť zhovievavý. Ťažko si viem predstaviť, že by mohol zaujať niekoho iného, ako filmového historika a možno snáď fanúšika prvorepublikovej doby. Ja som sa výrazne nudil, pomáhal si rýchloposunom a tak ani neviem, či v tomto filme zaznel ten známy výrok o pálenke, ktorú Kyllián kupuje u svého drogisty za korunu, ale ta není k přirovnání. ()
Jak vypočítavá megera s nafrněnou dceruškou a penzionovaný oficír, zmítající se v permanentním alkoholovém oparu, dohnali slušného a čestného živnostníka k sebevraždě. Režisér Mac Frič nepochybně pozvedl svým téměř expresivním pojetím původní Herrmannův román na uhrančivé lidské drama plné zášti, zloby a lži. Vedle vynikajícího Františka Smolíka stojí za pozornost herecké kreace Antonie Nedošinské a Vlasty Buriana, který v Kylliánovi získal ojedinělou příležitost vymanit se, alespoň nakrátko, ze zavedeného komediálního stereotypu. ()
Nepříliš veselý příběh podle námětu Ignáta Hermana. František Smolík skvěle zahrál postavu pracovitého dobráka Žemly, zničeného ženskou rafinovaností. Výborně mu sekundují jeho herecké partnerky i Vlasta Burian v poněkud netypické roli. Staří mládenci, třikrát si to rozmyslete, než se oženíte. Nebo se na to raději... ()
Snímok U snědeného krámu sa na prvý pohľad javí veľmi rozpačito a to rozdieľným prístupom k hlavným postavám príbehu. Scenárista Wasserman vypichol do popredia postavu príživníckeho rytmistra Killiána, ktorého výborne stvárnil v netradičnej zápornej postave Burian, kdežto režisér Frič preferoval dramatickú postavu kupca Žemlu, pri ktorej exceloval Smolík. Našťastie film neutrpel a profesionalita tvorcov dokázala vytvoriť pútavé dielo o ľudskej sebeckosti a chamtivosti. ()
Až do svatby celkem nezajímavé, řekl bych i nudné, ani Vlasta Burian moc nenadchne. Potom ale film získá na dramatičnosti, je velmi výstižně a dobře natočený a hlavně moc a moc smutný. ()
"Ale jsem já to hovado starý !! Co já se do toho pletu ?? Vždyť mi do toho nic není !!" ()
Jeden s těch Českých snímků, který mě moc neoslovil. Scénář: Václav Wasserman ()
Vlasta Burian se ve své roli rytmistra Kylliana přímo vyžíval. Překvapilo mě, že jeho role není nijak bláznivá, ale patří mezi ty vážnější. Prsil se jako holub a chvílemi to vypadalo, že má místo páteře pravítko. Takové držení těla jsem dlouho neviděla. Pro mě bylo trošku nezvyklé vidět Františka Smolíka s černými ulízlými vlasy. Jeho postava Martin Žemla byla moc velký dobrák. Doplatil na to, že byl poctivý a že si myslel, že všichni lidi jsou stejní jako on. Nemám žádný problém udělit filmu plný počet hvězd. ()
Humor téhle doby mě prostě baví a doslova jsem zíral, když se Antonie Nedošinská bavila se svou filmovou dcerou. Jejich noční rozhovor je poměrně drsný a slova, která zde používají, mě opravdu zaujala. I tohle je krásné používání českého a tedy i německého jazyka. Vlasta Burian jiný, než obvykle, ale pořád dobrý. Jen ten film jako celek až taková výhra není. ()
Burian dělá, co může, ale nestačí to. ()
Táhlé, ale skvěle zahrané a hlavně netradiční. Hlavně Vlasta Burian ve vedlejší roli, která má sice komické prvky, ale jinak je skrz na skrz... ožrala. František Smolík exceluje na výbornou a ani ostatní herci se nedrží pozadu. Skoro až mám chuť napsat, že tento snímek předběhl svou dobu. Nebýt té místy zdlouhavosti, určitě bych šel o hvězdičku výše. 75% ()