1864

Mimořádně povedená série o úseku dánských dějin, o kterém (podle samotného filmu) už moc nevědí ani samotní Dánové. Překvapilo mne, že se téměř stejnému nacionalistickému šílenství jako později Němci poddali i klidný severský národ. Sympatické pak je, jak kriticky se na sebe tenkrát dnes dokážou podívat. To my jsme byli slepí a pitomí, ne neurvalá německá přesila. Navíc skvěle zahrané s velkorysou výpravou. (05.11.2016)

Bohužel, jede to podle zaběhlyho scénáře neboli "Začátek - je to pohoda a život, konec - je to vážný a smrt". To znamená, že nejdřív se seznámíme s postavami, jejich problémy, vztahem k vlasti a nadšením z války... a pak už jde do tuhýho, umíraj kámoši, lítaj kusy těl a dělostřelectvo má hody. Je mi jasný, že být Dán, mám k tomu asi jinej vztah, ale mě to prostě nějak moc nebralo. Jo, z historickyho hlediska asi dobře zpracovaná kapitola o masakru kdesi v řiti, ale takovejch bylo... a horších. Každopádně válečnejch filmů/seriálů z té doby není zrovna moc, takže to bylo takovy osvěžení mezi všema těma prvníma a druhejma světovejma. Pro Dánsko tohle asi je jedna velká traumatická historická událost (něco jak Vietnam pro Amíky), takže se ani nedivím, že Dánové po 2. světové nutili Němce k tomu, o čem je tenhle film. V prvních dílech jsme se dokonce dočkali i několika nefér sexuálních zážitků (hoňka, sběr a kontrola semene, šukání krávy, líbací trojka, znásilnění), ale to trvá jen asi do poloviny dílů a pak to smrdí spíš krví, než erotikou. Ale krví to smrdí poměrně povedeně - lítaj těla, končetiny, kulky hlavou, chrsty krve, ale jenom tak, aby to působilo uvěřitelně. Pochvalu má Eva Josefíková, která sice hrála cigošku, ale takovou tu krásnou, jaká vystupuje v romantických představách, a ne nějakou morenu. Sice za celou dobu řekne jen jedno slovo: "Petr", ale lepší, než Otík, kterej řekne jedno slovo na 100km ("Beroun"). Jinak objevilo se tam docela dost herců, které znám ze seriálu Forbrydelsen, ale to nebylo na škodu - to píšu jen tak pro zajímavost. Tím by mohl můj komentář skončit, ale ještě musím zkritizovat pár věcí, co mi se mi nelíbily: to z té moderní doby tam podle mě vůbec nemuselo být - perlu tomu nasadil na žalud scénárista, kterej vymyslel, že ta holka Claudia je "úplnou náhodou" do rodiny s tím baronem Severinem, o jehož předcích celej ten seriál vypráví. Což mě přivádí k tomu, proč tam furt omílali, že mu je 170 let a je slepej, když podle mě ani jedno nebyl. A podle mě ani nebyl schopnej žít sám, když byl už tak starej, ošemetnej, opelichanej a napůl nemohoucí. Divny. Další velkej kiks byla postava Johana (Søren Malling), která by byla úplně v pohodě, kdyby se z ní nevylíhl jakejsi hypnotizér-věštec-léčitel, což v tomhle žánru bilo do očí, do uší a do lebky. Pak jsem neměl moc dobrej pocit z některejch hár, ktery se mi zdály poněkud moderní... respektive měly působit, jak ze staré doby, ale na mě nepůsobily. Jinak mám takovej pocit, že seriál měl za úkol oslovit široké dánské publikum všech generací s tím, že by se to mohlo používat i jako učební materiál ve školách. Abych jenom nemudroval, tak musim říct, že se mi líbila úvodní znělka včetně hudebního podkresu a celkově si vlastně nemůžu nějak moc stěžovat. (06.02.2017)

Dánové toho v tomto seriálu dokázali obsáhnout celkem dost. Lásku dvou mladíků k jedné dívce, panskou povýšenost, politickou aroganci a tupost a monumentální válečné scény z 2.šlesvické války. To vše předčítá v současnosti pomocnice či opatrovnice starému muži takřka nad hrobem. Místy to hapruje i nudí, místy je to průměrné a občas i absolutní pecka, zejména pokud se jedná o válečné scény. Nalákat může i to, že v Dánsku sklidil seriál kritiku za přílišnou brutalitu, ale z mého pohledu to zase tak hrozné není. Nic, k čemu bych se v budoucnu vrátil, ale stojí to za podívání. 65% (24.02.2015)

Zajímavý pohled na ostudnou část dánské historie. 1) Tvůrce tohoto nevyváženého seriálu, 55letý scénárista a režisér Ole Bornedal běží za několika zajíci najednou. Zajíce historického úspěšně chytil, i když s drobnými šrámy. K tomu tehdejší britský ministerský předseda lord Palmerson: Only three men in Europe have ever really understood the Schleswig-Holstein Question: the Prince Consort, who is dead; a German professor, who has gone mad; and I, who have forgotten all about it. Zajíc - osobní drama úspěšně panáčkuje na poli. Zajíc fantaskní se jen mihl a zanechal po sobě jen pár nekonzistentních bobků. No a ten zajíc moderní z 20. století se sem přichomýtl zřejmě jen omylem._____ 2) Těžkopádný děj se klopotně vleče od jedné osobní tragédie ke druhé. Prokliky do současnosti jsou neústrojné a zdržují. Nepatřičné prvky fantasy (léčitel, 20. století, podle komentátora anathemana i cikáni žádající o práci) rozostřují divákovo vnímání a trochu připomínají pejska a kočičku, jak pekli dort._____ 3) Zajímavé naopak jsou scény přibližující politické rozhodování a především působivé scény z bojiště. Ty se natáčely po sedm týdnů v Milovicích._____ 4) Zaujali mě pěkní kluci: 28letý Jens Frederik Sætter-Lassen (Peter), 28letý Jakob Oftebro (Laust), 25letý Jens Christian Buskov Lund (voják Alfred) a 35letý Johannes Lassen (podporučík Dinesen). Mimořádně odpudivou postavu se úspěšně podařilo ztvárnit 42letému Nicolasu Broovi (kancléř Monrad)._____ 5) Ole Bornedal o charakteru filmu: 1864 is no war movie, but the tale of human beings. It’s about absurd political interests, human sacrifices and the Danish national mind. 1864 is a tale of time – a story about all of us. (23.09.2017)

Bornedal s Laustsenem opět nezklamali. Těmto klukům to prostě spolu neskutečně sedí a dokáží spolu tančit tak elegantní tanec, kterým oslňují všechny vjemy. Intenzivní, krutý a romantický příběh je v jejich rukách také umocněn použitými metodami, světlem, přírodou, barvami a v neposlední řadě taky výběrem herců a jejich excelentními výkony. Upřímně řečeno, že přestože jsem necitlivé hovado, tak v mnoha záběrech mi vyvstala husí kůže v kolmém směru natolik, že by se za takový stahováky nemuseli stydět ani True Norwegian Blekmetly (i slza takměř ukápla, za to by se True Norwegian Blekmetly už asi styděli). (16.07.2020)