Réžia:
Martin FričKamera:
Václav HanušHudba:
František ŠkvorHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Otomar Krejča st., Slávka Budínová, Gustav Heverle, Karel Fiala, Ivanka Devátá, Jan Pivec, Václav Lohniský, Zdeněk Řehoř, František Vnouček, Rudolf Deyl ml., František Holar (viac)Obsahy(1)
Stavba nové přehrady připravila převozníka Rybu o živnost. Nová hráz totiž nahradila přívoz. Rybovi předkové však byli převozníci a starý muž by byl nejraději, kdyby se stejnému povolání věnovali i jeho dva synové. Jenže Josef je nerozhodný slaboch a Karel si našel práci právě na přehradě. Proto ho starý Ryba vyhnal z domu. Škodolibou radost přinese Rybovi vytrvalý déšť. Muž dobře ví, že nenadálá záplava může nedokončenou přehradu ohrozit. Ve fanatické nenávisti zapomíná, že voda z prolomené hráze by smetla v první řadě jeho dům i se snachou a nemocným vnoučetem...
Filmové drama režiséra Martina Friče je soustředěno do jediné noci, během níž se na pozadí hrozící katastrofy vyostří vztahy uvnitř jedné rodiny. Navzdory námětu vznikla většina filmu v ateliérech s pomocí modelů a jiných triků.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (27)
Tento dnes už skoro zapomenutý snímek natočený ještě dávno před filmovými povodněmi všeho druhu působí docela svěže. Ve své době opět něco nového a nezařaditelného a to z hlediska charakteristiky žánru, který by se dnes dal označit už i jako katastrofický, tedy dnes už žánr celkem běžný, bez kterého by se světový film jako takový neobešel. Skvělá režie i atmosféra, nicméně slabší jako příběh, všechny ty ateliérové stavby a modely však ještě více podtrhly celou schématičnost příběhu. Za docela pěknou dramatickou roli Karla Fialy (Marko) ještě dávno před svým salónním Limonádovým Joem, Hanušovu dobrou kameru a samotnou režii dávám nakonec za 3*. Nic mimořádného, ale koukat se nato dá. ()
Když odhlédneme od ideologické linky a zaměříme se víc na film samotný, dostane se nám skvělého dramatu s přímou dějovou llinkou. Studiová práce budí i po letech úžas neb iluze velkého vodního díla je dokonalá. pod čarou: Tvrdohlavého tatíka sehrál Zdeněk Štěpánek ve stejném roce i v Hořké lásce. ()
Ruku na srdce katastrofický film jsem od toho nečekal i když je zase pravda, že těch pár trikových sekvencí je na tu dobu celkem podařených. Hlavně je znát profesionální ruka režiséra Friče kterému se to aspoň po zdlouhavém úvodu nerozpadlo pod rukami a druhá půlka je správně dramatická a solidně vygradovaná. Byť se to neobejde bez pár tradičních žánrových klišé. Jinak na dobu vzniku mi to jako nějaká přehnaná agitka nepřišlo, takže to bych nekritizoval. Starý Ryba je prostě ztělesněním nepružného mrtvého myšlení a takoví lidé se vyskytují v každé době a režimu. Fakt škoda té nudné první půle kvůli které to holt nebude víc než průměr.50% ()
V televizi mě tenhle snímek moc nenadchl. Podařilo se mi ho tak dokonale vytěsnit z paměti, že jsem na něj po nějakých dvou letech vyrazila do kina, netušíc, že jdu na něco, co už jsem viděla. A nelituji. Můžete mi věřit, že na plátně je to úplně jiná káva, respektive voda. (Zvyšuji hodnocení ze 2 hvězd na 4. To se mi ještě nestalo.) ()
"Nevíte, kde je Marko? - Někde u vody" Jeden z nejmokřejších filmu čs kinem. naráží na přílišnou kulisovou atmosféru zbarvenou do ruda. Jinak akce velmi slušná. ()
Zdeněk Štěpánek je zde Gabinovsky protivný, otrávený a shlíží na celý svět, k tomu všemu je ještě velmi příkladný, tedy vlastně spíše nepříkladný, zbabělec. Mladá Slávka Budínová vůbec nevypadá mladě a vedle dominantního Štěpánka postrádá i své obvyklé charisma. Krejča je v tomto případě ve výhodě, nejsa majitelem charismatu, nemohl jej postrádat. Zpočátku mi přišla hudba až příliš hřmotná, ale v průběhu filmu jsem si na ni zvykla a její takřka bezvýhradná opulentnost mi k scénám s vodou, a že jich bylo, skvěle pásla. I menší role jsou výborně obsazeny, Pivec nezvykle v roli moralisty a střapatá dívka, zamilovaná Devátá, dodávají filmu i jinou rovinu, než je prostý zápas kdo z koho v provedení člověk kontra příroda. Frič ovládal své řemeslo výtečně, obdivuhodný je rozptyl žánrů, kterým se dokázal s úspěchem věnovat. V době, kdy v Československu nebyl žánr katastrofický ani řádně definován, se Frič rozhodl rovnou ho natočit. Místy apelativně odpovídající na Clouzotovu Mzdu strachu jde cestou propojení psychologického dramatu (což se bohužel neúplně daří, protože Krejča nebyl příliš zdatný herec) s robustně vystavěným dramatickým příběhem dobrodružného, až katastrofického charakteru. Hanušova kamera je skvostná, určitě patří k tomu nejlepšímu, co kdy nasnímal. Místy je až něžně poetická, aby v zápětí v ostrém kontrastu s romantizujícím pohledem nabídla dramatické záběry rychle se zmítajících klád v tvrdém světle. ()
Že byl Mac Frič velkým všeumělem a průkopníkem, který rozvinul v domácí kinematografii tradici crazy komedií, filmových parodií nebo jako jeden z prvních tvůrců si u nás střihl žánr filmu-noir, vím už dávno. S Fričovým pokusem natočit v 50. letech v Československu malý „katastrofický“ film se setkávám až dnes a jsem opět mile překvapen (v rámci možností) velmi slušným výsledkem. Od prvních záběrů na bouřku a následné kapání kapek přes strop do pokoje jsem pociťoval náznaky ponuré atmosféry, která později gradovala k velké pohromě. Dramaturgicky vyvážený snímek má co nabídnout i po herecké stránce, jíž dominuje Zdeněk Štěpánek tentokrát v postavě až gabinovsky morousovitého starce v rodině, i po stránce filmařské včetně napínavě natočeného procesu stoupající hrozby záplavy a následného provedení záchranné akce. Viděl jsem Povodeň ve stejný den jako Balíkovu Bombu, také se Zd. Štěpánkem v hlavní roli, a ačkoliv ani jeden z těchto snímků bych neoznačil za vrcholy čs. tvorby druhé poloviny 50. let, na obou musím vyzdvihnout to, s jakou precizností tvůrci pracují s psychologií hlavních postav, přestože psychologické drama zde probíhá opět spíše až v druhém plánu na pozadí napínavé žánrové zápletky + jak dokážou funkčně propojit hlavní zápletku s dalšími, tentokrát např. s horečkou malého dítěte, a vše zručně zpracovat a rozehrát ve filmu, který trvá méně, než 80 minut a bohatě mi vystačí na nadprůměrný zážitek. [75%] ()
"Co tu stojíš, děvko? Táhni kam patříš!" Nejdeštivější český film a jistě jeden z vůbec nejmokřejších filmů všech dob, protože Mac Frič to tlačí na plný plyn, voda je voda a i nabušení soudruzi mají plné brejle a podléhají nejen deziluzi, ale až existenciálním myšlenkám. Ti řadoví samozřejmě neváhají naskočit do nepříjemné směny i od piva a rozjeté dechovky, poslední opozdilec kopne rum a jde také. Vedoucí inženýr v kanceláři skládá hlavu do dlaní a nad ní mu visí podivuhodný obraz s kruhem, jak od Maleviče. Kolega Heverle tiše nahlédne do dveří a - "Dejte na něj pozor, člověk nikdy neví". Nasraná řeka, klády, bláto, sténající tatry, pramice, kožené kabáty a Lohniský ve výjimečně kladné roli. Dojemná Řehořova minirole, ještě dojemnější osud Fialova "Bulhara" a Zuzky, Krejčův okolnostmi ke zdi tlačený slaboch nakonec z patové situace vytěží náhodné a dočasné těsné vítězství, přestože mu extrémně kyselej Štěpánek krade pečlivě ubalené cigarety. Množství krásných nočních záběrů, dlouhých kamerových jízd, agresivních smyčců a drobných, zdánlivě nedůležitých scén, tvrdých i měkkých pohledů do očí. Koncentrovaný přehradní thriller. "Já bych třeba šel...ale dyť to vidíte sám. Rodina, barák, dítě nemocný..." - "Vy jste ale chudák, Rybo." ()
Zdeněk Štěpánek je v roli bývalého převozníka Ryby výborný, zapšklý a nerudný starý chlap, lehce uvěřitelný.. A prší a prší a prší.. Nová přehrada je v ohrožení, voda se nezadržitelně valí, kmeny stromů se nekontrolovatelně plaví.. A prší a prší a prší.. První půlka filmu téměř k nepřežití, druhá polovina výrazně lepší.. ()
Akčný, dynamický a aj mimo katastrofických sekvencií náležite dramatický snímok, ktorý potvrdzuje to, že v minulosti sa točili atmosférickejšie a remeselne oddanejšie ( old school triky ) filmy, ako dnes. ()
Hlavnymi pozitivnymi atributmi su vyborna rezia, atmosfera na urovni a super dialogy. Skoda no, film musi ostat v sedivom priemere, kulisy su az prilis okate a ten pribeh je tiez jeden z tych slaboduchsich : 66 % ()
Povodeň, to je zuření vodního živlu jako příležitost k filmovému hymnu o nesporných přednostech komplexně kolektivního úsilí, se kterým se účinněji čelí katastrofickému nebezpečenství. Martin Frič si předlohu nuceně spolupracujícího prozaika Jiřího Muchy vyzdobil dramatickým mámením, nakrojil niterně působivé emoční výjevy zarputilého střetu mezi snachou a tchánem, ale zůstalo jen u střetů, které bez povšimnutí pominou. Obrazy Václava Hanuše pořvávají ve znamení nadvlády rozdivočelé dynamiky vodního elementu a mezi kapkami se pak objevuje ideologická výzva o soudržnosti kolektivu, afekty moralizování a zpěvná óda k výstavbě přehrady. Na správnou kolektivní cestu uvědomění přivedeným hříšníkem je Josef Ryba (zajímavý Otomar Krejča st.), bývalý převozník, stojící uprostřed hromování tvrdohlavého otce, vydírajícího naléhání manželky a vytrvalého bičování živelné bouře. Spásou se stává pochopení smyslu lidově kolektivní víry a aktivní zapojení ke společnému prospěchu celé komunity. Důležitou postavou dramatu je Josefův otec, starý Ryba (pozoruhodný Zdeněk Štěpánek), bývalý převozník s nadobro zakořeněným pocitem intimní zrady, neboť jeho lidská důstojnost zhrzeně zmizela společně se zánikem jeho dědičné pracovní pozice. A s tím stojí proti celému světu. Hlavní ženskou postavou je Josefova manželka (zajímavá Slávka Budínová), žena s panickým strachem o zdraví malého dítěte i vlastního holého života. A tak ve svém svatém poslání úpěnlivě hrozí. Z dalších rolí: mladá a na náruč milence dychtivě čekající Zuzka (Ivanka Devátá), povinná hrdinská oběť a Zuzančin milenec Marko Kristev z Plovdivu (Karel Fiala), Josefův mladší bratr a ctěně zasloužilý budovatel přehrady Karel (Gustav Heverle), profesionálně spolehlivý lékař Vladimír Slehák (Jan Pivec), vývojem událostí ustaraný vedoucí inženýr přehrady Netoušek (Václav Lohniský), lékařova služebná (Jiřina Bílá), či ten odstrašující příklad a chronický ulejvák Havelka (Rudolf Deyl ml.). Film Povodeň není dobrým dramatem, byť dokáže konflikty vystupňovat a včas podchytit. Nesporná převaha dynamiky obrazů slouží kolektivnímu poslání společné věci s titulem veřejného zájmu. Zasloužilé, nepodstatné. ()
Martin Fric je jednim z nasich nejlepsich reziseru v historii. Povoden se svymi triky a destivou atmosferou jest toho dukazem. Libilo se. ()
Budovatelské noir...😇Budeme li ignorovat nutnou přítomnost dobového balastu,máme tu na svou dobu nadprůměrný dramatický film. Exteriéry: Praha - Hlubočepy Praha - Velká Chuchle Ze Štěpánka šla hrůza.. Viděno 2018 po druhé a stačí... ()
Na podmáčených základech stavěná atmosféra ju kopodivnu pevná a stabilní. Slabší je příběh, který je dost naivní, ale na druhé straně vše vyrovnávají skvělí herci a charakteristická režie Martina Friče. ()
Na rozdil od jinych dobovych budovatelskych dilek profesionalne natoceny film (Mac Fric se nezapre), ze ktereho bohuzel silne cpi spolecenska angazovanost. Standartne vyborny Stepanek coby prevoznik Ryba tu ma silne zapornou roli cloveka "stare doby", ktery je majetnicky, zlostny, zbabely, neprejici, ktery misto pujceni pramu ve chvili nouze lod pousti pryc po vode. Misto aby pomohl, tak se jen modli, dulezity to propagandisticky prvek. Proti nemu stoji samozrejme moderni pracoviti statni zamestnanci, kteri drou jak mravenci a nasazuji zivoty aby blizici se povoden odvratili. Dramaticky nejzajimavejsi je asi Krejcova postava prevoznikova syna Josefa, ktery je nerozhodny, ale kdyz dojde ve finale na lamani chleba, prerodi se v hrdinu stojiciho na spravne strane (ideologicke) barikady. Ve filmu samozrejme nechybi ani odvazny rusky mluvici vzorny pracant - Bulhar v podani Karlal Fialy (alias Limonadoveho Joe). ()
Nemastný neslaný film odohrávajúci sa v krátkom čase a snažiaci sa napínať diváka. Konflikty medzi postavami sú síce zaujímavé, samotné postavy až tak nie a preto ich scény nemajú takú dramatickú váhu, akú by mohli mať. Katastrofický film to tiež nie je, lebo svoju tému podľa názvu film nevyužíva, len ňou napína postavy. Na hudbe sa už podpísal zub času, dnes pôsobí už zastaralo. Zaujímavá akcia sa koná tesne pred záverom, no trvá krátko a priveľmi zdôrazňuje potrebu slovanského bratstva. Martin Frič vedel točiť aj zaujímavejšie. ()
Martin Frič natočil v roku 1958 katastrofický film. Film , ktorý nieje budovateľský , ale ktorý v tej napätej situácii ukazuje charaktery postáv. Filmu dávam 60%. ()
Frič opět osvědčil, že dokáže natočit prakticky cokoli ve slušné řemeslné kvalitě. Zde ovšem bohužel narazil na kvality scénáře a to velmi tvrdě. Štěpánek odříkává své zapšklé repliky v zásadě v sedě (zřejmě to bylo jednodušší) a vůbec celá nefunkční rodina starého převozníka působí velmi "vycucaně z prstu". Selhává i organizace druhého plánu na přehradě (prší, v popředí hlavní hrdinové řeší životně důležité otázky a v pozadí běhá komparz sem tam bez jakéhokoli plánu, a to že něco dělá, poznáme jen podle nářadí či prken, která nosí na ramenou). Kladem je déšť, snad v žádném jiném českém filmu tolik neprší, některé scény se stoupající vodou a relativně zvládnuté záběry s modely přehrady. ()
Minimálně 500letá povodeň, rekordní liják, valící se klády, ucpaná přehrada, zapadlé vojenské Tatrovky 111, kluzký terén, nebezpečné pády herců i komparzu, chaloupka u „Hadího“ přívozu v ohrožení, tesaři z přehrady zachraňující holé životy. Do toho ještě rozhádaná rodinka, malý chlapec v horečkách, ulejváci mezi pracujícími a pokažená taneční zábava. K záchraně přehrady nastupují i důchodci. Osvobozeni jsou pouze osoby starší 100 let. Pokus o velkolepě-dramatickou hudbu. Ani toto nestačí k napínavé podívané. Dosti nezáživné představení odehrávající se komplet celé v noci. Z „klád“ přímo čiší, že to jsou nějaké malé klacíky. Film má za úkol pohanit věřící, kteří sedí doma a modlí se, kdežto soudruzi venku makají. Symbolika: skrytá ruka - Štěpánek 8:30, 11:06; Lohninský 30:10 – krásná a dlouhá skrytá ruka v dešti (cca 20 vteřin), 33:09 – další Lohninského skrytá ruka. ()