Réžia:
Martin FričKamera:
Václav HanušHudba:
František ŠkvorHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Otomar Krejča st., Slávka Budínová, Gustav Heverle, Karel Fiala, Ivanka Devátá, Jan Pivec, Václav Lohniský, Zdeněk Řehoř, František Vnouček, Rudolf Deyl ml., František Holar (viac)Obsahy(1)
Stavba nové přehrady připravila převozníka Rybu o živnost. Nová hráz totiž nahradila přívoz. Rybovi předkové však byli převozníci a starý muž by byl nejraději, kdyby se stejnému povolání věnovali i jeho dva synové. Jenže Josef je nerozhodný slaboch a Karel si našel práci právě na přehradě. Proto ho starý Ryba vyhnal z domu. Škodolibou radost přinese Rybovi vytrvalý déšť. Muž dobře ví, že nenadálá záplava může nedokončenou přehradu ohrozit. Ve fanatické nenávisti zapomíná, že voda z prolomené hráze by smetla v první řadě jeho dům i se snachou a nemocným vnoučetem...
Filmové drama režiséra Martina Friče je soustředěno do jediné noci, během níž se na pozadí hrozící katastrofy vyostří vztahy uvnitř jedné rodiny. Navzdory námětu vznikla většina filmu v ateliérech s pomocí modelů a jiných triků.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (27)
Ačkoliv jsou pod filmovým scénářem podepsány takové osobnosti jako Martin Frič a Jiří Mucha, vyšel z toho jen hodně zploštělý příběh, kterému vdechlo život snad jen Fričovo režijní umění. Snímku tak nelze upřít kromě až přehnané ponurosti jistou dávku napětí, které naštěstí průběžně udržuje divákovu pozornost, čemuž hodně přispívá i dramatická hudba, Žádné veledílo ale ani tak nevzniklo, vyznění snímku je poměrně rozpačité. ()
Velká část filmu se bloncá od ničeho k ničemu. Až to začne nudit. Musím uznat, že studiové záběry na velkou vodu a přehradu jsou velmi dobré, ovšem u některých lze „švindl“ až nehezky poznat. Dá se na to dívat, ale žádné terno to není. Nevím co jsem na tom kdysi dávno viděl. ()
Asi první cs katastrofický film a vůbec ne špatný. Jednak v černobílé to mělo dobře zvládnutou vizuální atmosféru a i triky byly na svou dobu dobře udělané. Trochu tam probleskovala schematičnost 50.let a soudružské táhnutí za jeden provaz, samozřejmě až na pár zlých kazisvětů, koukat se na to ale dalo, navíc stopáž je snesitelná. ()
Hrozí přetečení přehrady a tím následné zatopení převozníkova domku. Jenže ten ho nemůže opustit, protože má nemocné dítě a to by přemístění nepřežilo... Český katastrofický film - dalo by se skoro říci. Navíc už z roku 1958. Opravdové katastrofě je sice na poslední chvíli zabráněno, záběrů valící se a vše sebou beroucí vody se ale dočkáme. S ohledem na dobu vzniku překvapí takové scény svou poctivostí a přesvědčivostí. Ačkoliv v pozadí příběhu je cítit trochu agitka, nemusel by se za takovou zápletku stydět ani dnešní americký televizní film. Drama se sice rozvíjí velmi pozvolna - začátek filmu by se dal označit i jako nudný - ale jak se ocitneme mezi dělníky na přehradě, začne děj napínavě gradovat a zastaví se až na konci. ()
Je to plně srovnatelné s filmovými adaptacemi románů Arthura Haileyho. Ostatně, kdo ví, třeba se Hailey u podobných děl soc. realismu inspiroval :) ()
Škoda nevyužitého námětu a hereckého potenciálu. Mohl to být s přimhouřením oka první český katastrofický film, ale výsledkem bylo jenom nesmyslné pobíhání nejapných postav ve tmě a dešti. A jediný, kdo zařval, byl chudák Limonádový Bulhar. ()
Film jsem neznal. Překvapilo mne, kdo je podepsán jako režisér. Očekával jsem horlivost a budovatelské nadšení a v duchu se obával tendenčnosti. Napadlo mne, jak se k takové práci postaví předválečný režisér takového jména. Musím uznat, že atmosféra nekonečného deště je masakr. Tolik vody v jednom filmu, pokud pominu Titanik, jsem neviděl. Neprší jen v kantýně. Štěpánek je morousem na ránu motykou. Otomar Krejča zase neslano, nemastno, nerozhodno. Zapojení armády je něčím, co už málo kdo pochopí. Fakt je ten, že některé záběry by bylo těžké točit reálně a i na svou dobu by stály balík. Každopádně je to jiný druh filmu té doby. ()