Réžia:
Benedek FliegaufScenár:
Benedek FliegaufKamera:
Zoltán LovasiHrajú:
Katalin Toldi, Gyöngyi Lendvai, Lajos Sárkány, György Toldi, Gyula Horváth, Franciska Törőcsik, László CzifferObsahy(1)
Dráma, inšpirovaná rasistickými vraždami Rómov v Maďarsku. Jeden deň v živote rómskej rodiny, žijúcej na okraji malého mestečka. Otec je v zahraničí, matka sa stará o svojho chorého otca, dcéra chodí do školy, a syn sa túla. Všetkých však zožiera trýznivé napätie spôsobené narastajúcim počtom rasistických útokov. Vonku sa ozývajú čudné zvuky. Je to len vietor? (STV)
(viac)Recenzie (115)
Fliegauf našel správný klíč k pohledu na citlivou problematiku a tím nabídnout nezkreslený pohled na romskou komunitu v ohrožení. Film jsem bohužel neviděl v kině, tudíž na mě možná nepůsobil s takovou uhrančivostí a podpovrchovým napětím. Jeho nekompromisně nevzrušivé vyprávění si i tak zaslouží úctu, jelikož vytváří velmi otevřený efekt přístupu k postavám, jejich vztahu k hrozbě a k samotnému útoku. Maďaři opět dokazují, že jejich kinematografie ani po nedávných problémech nehyne na úbytě a jsem velmi zvědav jak si v sousedství tohoto díla povede Petr Václav s filmem Cesta ven, který rovněž cílí na každodenní život romské rodiny. ()
Bohužel se v tomhle případě přikláním na stranu barikády, která se nudila. Jednotlivé scény, jednotlivé detaily mi nic neříkaly a já jsem se na ně díval bez toho, abych v podstatě cokoli cítil. Nemyslím si, že jsem rasista, nedělá mi problém komunikovat s kýmkoli, ale nějak jsem pořádně netušil, co je vlastně na téhle rodině zajímavého. ()
Největší síla Fliegaufova filmu je v jeho nestrannosti a nemanipulativnosti. Zatímco devět z deseti režisérů by tlačilo na emoce, Fliegauf nikoho nesoudí, nikomu nic nepodstrkuje a hlavně nikoho nezesměšňuje. Na půdorysu jediného dne, kdy se zdánlivě nic neděje, vytváří hutnou atmosféru strachu, která je všudypřítomná a bezvýchodná. Tak nějak tušíme, že něco přijde, ale ani zdaleka nedomyslíme, co to bude. Naprosto uchvacující je použití ruční kamery, díky které jsme postavám, co nejblíž to jde a je to dost působivé. Podobně je tomu i se zvukem, s nímž se pracuje úchvatně a také působivě. O hercích nemá cenu mluvit, protože jde asi o autentické příslušníky komunity a neznámé tváře, tudíž autenticita jako blázen. K plnému počtu mi přesto něco chybí, možná je to přece jen někdy nudné a fádnost denního režimu prostě ubíjí. Původně jsem chtěl dát 70%, jenomže ten film ve mně pořád rezonuje a hned tak mi z hlavy nezmizí. Proto dávám silné čtyři hvězdy a 80%. ()
Môžete ma ukameňovať ale aj tak budem tvrdiť, že Maďarský tvorcovia od roku 1990 strčia Slovenských aj Českých režisérov spolu do toho najmenšieho zadného vrecka.Keď sa s nimi porovnáme, mali by sme sa od hanby prepadnúť. Nová vlna Maďarských filmov na čele s kultovým režisérom menom Béla Tarr ma ešte ani raz nesklamala. Takáto, dajme tomu, nezávislá umelecká škola ma neskutočne baví. Lepší od nich sú už hádam iba Dáni a Francúzi, čo je taká kvázi kolíska a Mekka umeleckých filmov. Benedek Fliegauf , neskutočne nadaný režisér a scenárista ovenčený nejednou cenou ma ani v tomto prípade nesklamal, keďže som od neho naposledy videl film DEALER (2004), ktorý považujem za najlepší film o drogách v dejinách kinematografie (Sorry Strach a hnus v Las Vegas a Trainspotting ale ani vy sa nechytáte), mal som od tohoto veľmi vysoké očakávania, a tie sa veru takmer do bodky naplnili. Snímka zachytáva konfliktné obdobie v Maďarsku kedy sa v rómskych osadách začali znenazdajky vraždiť nevinný ľudia, partia anonymných skinheadov prepadávala domy a rituálne vraždila cigáňov, deti, ženy, všetkých, bez ľútosti, sám si na toto obdobie pamätám. Režisér zaznamenáva kontroverzne ale hlavne autenticky tieto momenty z pohľadu chudobnej rómskej rodiny. Bez prikrášlenia je vidieť, že žijú v podmienkach v akých žijú ale stále ide o relatívne slušnú rodinu kde sa mama dvoch detí snaží pre svoje ratolesti urobiť skutočné maximum. Dcéra je mladučé dievča ktoré sa v škole snaží čo najviac ale okolie jej bráni nejako intenzívnejšie sa presadiť a rozvinúť svoj talent na kreslenie. Ešte mladší syn je klasický vzor lajdáka ktorý nechodí do školy iba sa pofľakuje po vonku, kradne a tak ďalej. Rodina prechádza náročným obdobím. Ich otec pracuje v Kanade a oni iba čakajú na letenky, už zopár dlhých mesiacov, aby začali svoj nový a lepší život. Na snímke sa mi najviac páči to, že je to zachytené tak neskutočne autenticky. Sám pochádzam z podobného prostredia a poznám aj takých ľudí, takže presne viem o čo sa konkrétne jedná. Po pozretí som sa dočítal, že režisér na zachytenie autentickosti isté obdobie žil z Rómami a dva roky zbieral materiál na film. Postavy, ktoré stvárnili cigáňov neboli vyštudovaní herci ale skutočný,pravý Rómovia, jednoducho ide o poctivú a nefalšovanú filmárčinu. Je to z toho cítiť. Jediné čo sa mi až tak nepáčilo bolo to, že snímka má skutočne pomalé tempo čo bolo v jeho filme DEALER famózne, tak tuto mi to až tak nesedelo ale ináč úchvatný film. ()
Měl jsem s kamarádem ve Varech vybrané filmy, které by neměli zklamat, ale i ty, které můžou jen překvapit. A tohle bylo to největší překvapení! Po celou dobu jsem měl oči nalepené na plátně a sledoval jeden den jedné romské rodiny. Opravdový mrazivý zážitek. 47. MFF KV ()
Hm, tak opět mě Fliegauf zklamal. Opět vypráví pomalu, jako vždycky, ale z jeho filmů, co jsem viděl, to fungovalo jenom u Dealera a ani tam ne po celou dobu. Je to jen vítr vypráví o dost kruté události, co se tehdy v Maďarsku stala, ale on o ní vlastně ve finále nevypráví. Místo toho vypráví o jednom obyčejném dni romské rodiny a celé poselství, co by z toho mělo jít, jde do kelu. Mělo to být o rasismu, ale o rasismu se to zdaleka vyhýbá, kromě toho, že občas slyšíme, že se asi něco stane (párkrát to v tom filmu je naznačené), tak se v tom filmu vlastně nic neděje. Jestli vás nechytne natáčení jednoho dne romské rodiny a čekáte od toho to, co by to mělo říkat, bude zklamaní. Mě fakt přijde, že Fliegauf si chtěl opět dokázat, jaký je umělec a artový filmař a tak natočil tohle pomalé vyprávění zdánlivě o ničem, díky čemuž naprosto popřel to, co se stalo, jelikož se o tom dozvídáme jenom v titulcích na začátku a v posledních pěti minutách to (ne)vidíme v akci (všechna akce se totiž odehraje za tmy). No, tohle mě neoslovilo a to jsem na to byl zvědavý dost... 2* ()
Po rumunskej "nadhere" menom Gadzo Dillo zas dalsi film zo zivota Ciganov, tentokrat vsak ako -tak usporiadanej. Reziser Benedek Fliegauf mi fakt nic nehovori. Prva polka filmu Csak a Szel je priserne nudna, dohromady nic sa nedeje, poriadny dej sa rozbehne az v druhej polke. Herecke vykony slabe a mdle, a samotny Fliegaulf odviedol len zrucnu rutinu. Remeselne dobre natocenu, to ano, ale stale len rutinu. 52 % ()
Fliegaufův snímek je bezesporu originální počin, přesto je nutné být opatrný a nevkládat do něj něco, co v něm není. Něco se rozpíná v divákově duševním prostoru mezi obavami, přáními, úžkostmi, přesvědčeními. Svěžím větrem bychom mohli nazvat formální stránku snímku, kde je atmosféra tím hlavním tahounem a Fliegauf moc dobře ví, jak si diváka podmanit. Repetitivní a všedně ušmudlaný svět nabízí lehce divákovi pomocnou ruku k identifikaci nebo alespoň k sympatiím s hlavními představiteli. Problém je, že děj až moc ustupuje atmosféře bokem do stínu. Tma a stín je tu všeobecně dominantím prvkem a nepamatuji si, kdy naposled jsem tolik času zíral do tmavého plátna. Fliegaufovo poselství není nikterak komplikované a sledovat jeho myšlenkové pochody v oparu vycizelovaných obrazů má své kouzlo. Bohužel díky téměř naprosté absenci děje (který se v nejlepším případě ukáže v posledních 5 minutách, ale i tak tu zůstává více otázek jak odpovědí) je po většinu času Je to jen vítr nuda k uzoufání. ()
socialne okienko na jeden života v cigánskej rodine. S prapodivným zvukom s čudnou kamerou a koncom ktorý sa dal tušiť už na začiatku. Ten zvuk siel akosi samostatne a kamera tiez ako ked je dvojkolajka a na jednej ide jeden a na druhej druhy ale nedrzia sa za ruky. V Maďarsku je to vraj moderné, mne tam ta vzájomna harmonia chýbala . Amatérskosť hercov , prekrývala skutočnosť, že hrali samých seba, placho až bojazlivo, ale snaživo.. Smutný ale hrozne studený záver filmu ponecháva v divákovi pachuť nedojedeného koláča aj to zo zlezpečeného cesta. Pán režisér, ako sa píše , strávil v rámci prípravy dlhý čas medzi maďarskými cigánmi. Neviem ako v Maďarsku ale tu u nás sa cigáni medzi sebou vždy rozprávajú rómsky, ešte aj keď sa vadia a bijú v krčme. tá chýbajúca rómština ubrala na autentičnosti prostredia ()
Nic proti nametu. Jako divaka me to ale vubec nebavilo, postradal jsem atmosferu i autenticitu. Tak tiche cikany jako tito snad svet jeste nevidel. Typicky festivalovy film, ktery neni urcen pro obycejne divaky z lidu. Za me zklamani. ()
Must see. Chápu ale, že audience se omezuje jen na artové nadšence a humanistické jedince. Čas od času není od věci na jiné kultury nahlížet nejen z pohledu exotiky, ale i prosté existenční roviny. Lidi jsou schopní pořádných hnusů. A ti, co jich nejsou schopni, nebo si to myslí, velmi neradi připouštějí, že i jejich slova a tichý souhlas tyto odporné skutky vlastně podporují. To není jen vítr, to je bolestivá autenticita tiše a klidně vyprávěného bolestného příběhu... ()
U tématu a obsahu není o čem debatovat, tam je to za jasných pět. Přímá jízdenka na rubovou stranu naší současnosti, expres a bez přestupů; tentýž pocit, jako když jsme se na gymnaziálním výletě do Vysokých Tater někdy v 80. letech octli u jejich osady-ghetta (takhle v téhle době na tomhle konci světa žijí lidé? – tenkrát šok z toho zjištění, dnes už „jen“ trvalé mrazení z toho vědomí) a pak s partou odtamtud chvíli čutali do mičudy (vždyť jsou to kluci jako my, jak se octli oni tam a my tady?). Mnoho bodů za neidealizování a neromantizování stavu věcí (viz též mi_X_oův komentář), za to, že koukáme na skutečné lidi a ne chodící stereotypy à la Marian. — Co se týká formy, „kontaktní“ (= neustále nalepená v rozkývaných polodetailech na záda toho či onoho hlavního protagonisty) ruční kamera mi připadá občas přece jen zbytečně únavná (i když vím, kam tím básník mířil, a uznávám, že účelu bylo dosaženo); ze začátku mě navíc rušily dialogy v přece jen ne úplně přesvědčivém nehereckém podání (ale zase – s uplývajícím časem slov chytře ubývá a moje námitka se stává irelevantní). Naopak potěšil vymazlený zvuk odvádějící spoustu nevtíravé práce s podvědomím diváka; takový cit pro míru a načasování věcí typu bzučení much nebo osamělé údery na cimbál – na pomezí hudby a zvukové atmosféry – se málokdy slyší. Takže tam těch pět nakonec nejspíš vrazím. ()
Fliegauf si vybral etnikum, ktoré sa už toľkým režisérom vymklo z rúk. Idealizovaných rómov, neustále sa zabávajúcich, šťastných, žijúcich pre daný moment (atď...), konečne niekto dokázal zachytiť v reálnej každodennosti, strachu, neistote...V podstate observačnou metódou sleduje jeden deň, jednej rómskej rodiny z jednej osady. Bez ružových okuliarov, bez osobných stanovisiek (a bez Gorana Bregoviča či Tonyho Gatliffa !) divákom ukazuje čo je to strach. ()
Jestě dnes se mi o tom zdá (viděno v Karlových Varech). Naprosto pohlcující... ()
V tomto prípade ani reálny námet a dôležitá téma nemali šancu zachrániť pre mňa neprijateľné spracovanie. Aj keď som mala zhasnuté, nič som nevidela (okrem iného) ()
No jasně, že je to v poslední scéně jen vítr. Co jiného by to taky bylo, když v tu chvíli nikdo z diváků samým napětím ani nedýchá. ()
Výrez zo života maďarských Cigánov. Celý film sa nesie v takej neistej, úzkostnej atmosfére a postupne sa dozvedáme niečo zo života hlavných postáv. Niekedy mi to predstavovanie prišlo trocha povrchné a monotónne, ale záver vo mne zanechal hlboký dojem. 70-75% ()
Tento film mi absolútne nesadol. Respektíve z neho nie som nadšený tak, ako boli všetci v mojom okolí. Musím uznať, že miestami je vytvorená naozaj mrazivá atmosféra a pravdepodobne dosť autenticky tu vidíme smutné fragmenty jednej rodiny. Tu ale vidím najzásadnejší problém. Primárne sa pozeráme na jednu rodinu a ako teda môžeme hovoriť, že tento film mapuje celé etnikum ? Alebo, že prináša nejaké ťažké celospoločenské a univerzálne posolstvo ? Jedna rodina, jeden príbeh a bodka. Nič viac, nič menej a v tomto kontexte tento film nepriniesol nič navyše. Vytiahol iba jeden problém, ktorý v Maďarsku svojho času žiaľ bol a pravdepodobne aj stále je a aplikoval ho na vcelku sympatickú rodinu, ktorá sa ale správa oproti väčšine minimálne trochu neštandardne. Toto zasadenie je tak z môjho pohľadu čisto účelové, aby bolo divákovi hrané na city. Ak sa od tohto zámeru divák odosobní, sleduje len nič nehovoriacu nudu s niekoľkými zaujímavými scénami. 40% IFF Bratislava 2012 ()
Sledujeme jeden deň slušnej rómskej rodiny od ranného vstávania po večerné zaspávanie. Teda skoro. Úplne obyčajné činnosti, chodenie z miesta na miesto, a keď nestačí chodenia, tak sa presúvame autobusom. Mal som pocit silnej nudy, nič sa nedeje. Stane sa to až na konci a keďže mi tá rodinka s obyčajným až fádnym životom prirástla k srdcu, tak je koniec silnejší, ako keby sa to stalo na začiatku filmu. Pocity sa dostavili, ale akýkoľvek prínos filmu nevidím. Možno len tí policajti, ktorí si zafilozofujú k cigánskej otázke, mali symbolizovať bezzubosť spoločnosti k problému. ()
Film má rozhodne výpovednú hodnotu. ++++ Tu si môžete uvedomiť i to, že nie každý má rovnakú štartovaciu čiaru do života. Téma rasizmu natočená uveriteľnejšie.. Avšak človek musí porozmýšľať. Nedostane naservírovanú poučku, či múdru vetu ako v iných tuctových, "medom" ulepených kúskoch. Nakoniec +++. Nevýhodou JtW je to, že film nie je moc vizuálne, či dynamicky atraktívny pre bežnejšieho diváka. Až takmer do konca filmu som si myslel, že tvorcom išlo o to, vykresliť život v napätí.... "Je to len vietor..." ()