Réžia:
Richard CurtisScenár:
Richard CurtisKamera:
John GuleserianHudba:
Nick Laird-ClowesHrajú:
Domhnall Gleeson, Rachel McAdams, Bill Nighy, Lydia Wilson, Lindsay Duncan, Tom Hollander, Margot Robbie, Will Merrick, Vanessa Kirby, Tom Hughes (viac)VOD (4)
Obsahy(3)
Tim (Domhnall Gleeson) je úplne obyčajný, nesmelý 21-ročný Brit, ktorý má starostlivú matku, šialenú sestru, úžasného otca (Bill Nighy), ale žiadnu priateľku. To sa má čoskoro zmeniť, pretože Tim práve dospel do veku, keď mu otec prezradí rodinné tajomstvo. Všetci muži v ich rodine totiž môžu tak trochu cestovať v čase. „Tak trochu“ v tomto prípade znamená, že sa môžu vracať len do minulosti, k udalostiam, ktoré oni sami prežili. Stačí nájsť tmavý kút, zavrieť oči, zovrieť päste a ste tam, kde ste si priali byť. Tim sa okamžite rozhodne využiť túto schopnosť na to najdôležitejšie, čo človek v jeho veku potrebuje. Teda na získanie dievčaťa, pokiaľ možno pekného, múdreho, dobrého a lačného po sexe. To Timovo sa volá Mary (Rachel McAdams) a ich vzťah je dokonalý, pretože všetky nedokonalosti Tim okamžite napraví. Ale ani s takouto schopnosťou nemôže život do nekonečna klamať, obzvlášť, keď je to podliak, ktorý vám pripravuje jeden neľahký problém za druhým. S každým návratom totiž prídete o všetko, čo ste do tej doby prežili. A to niekedy dosť zamrzí... (TV Doma)
(viac)Videá (31)
Recenzie (1 315)
Venku nám pomaličku přituhuje, děvčata přišívají sukýnkám spodní patra, zato v kinech teď nastává hřejivý lásky čas; to Curtisův zve ku smíchu hlas. Lidi lidi, kdyby bylo na tom našem popleteném světě všechno stejně tak příjemné, jako tyhle dvě hodinky v Atlasu, do večera bych se roztekl slastí. Pokud mě do včerejška zajímalo, jestli je možné zamilovat se do filmu, tak dneska mě zajímá, jak ten film pozvat na večeři. Z toho vyplývá, že šťourat se v tomhle gejzíru krásy hnidopišským prstem je stejný nesmysl, jako si po nejskvělejším rande v životě stěžovat na to, že mohlo být lepší počasí. Rachel a Domhnall jsou tak sympatičtí lidi, že bych nejradši chodil s oběma najednou (i když Domík by na noc musel k tatínkovi), v povaze, pohledech a úsměvech Mary jsem pak naprosto jasně viděl střípky všech holek, které mi kdy buď samy vkročily do života anebo těch, jejichž vstup jsem si tak trošku umínil. To ve mně samozřejmě vyvolalo úvahy, jak bych naložil s tou kouzelnou schopností já sám. Nepřišel jsem na nic konkrétního, jen mám takové tušení, že by se výrazně zvedl počet katastrof. Zůstaňme tedy raději u "prožij každý den tak, jako by byl tvůj poslední." Že je to klišé říkají jen ti, kteří to neumí. ()
Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. ()
Už jsem si zvykl, že Richard Curtis točí super filmy, které jsou pozitivně naladěné a mají v sobě řadu myšlenek, za které stojí bojovat. Lásky čas mi byl doporučován ze všech stran a jelikož mám Rachel McAdams rád, dlouho jsem si říkal, že bych se na něj měl podívat. No a můžu Vám říct, že takovou radost ze života jsem po shlédnutí filmu dlouho neměl. ()
V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. Tam to vyšlo, tam nikoliv, tam to skončilo s otazníkem. Lásky čas na to jde vyčuraněji. Což může být i na škodu. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) ale dorazila i tentokrát. Jen se přidal fantaskní prvek cestování v čase. Což v rodině elegantního (a opět naprosto spolehlivého) Billa Nighyho u mužského pohlaví prostě tak nějak jde. Funguje to naprosto přirozeně a roztomile, i když samozřejmě někoho může naštvat, že tu někdo opravuje sám sebe, své zlomové životní scény i své přehmaty (rozepínáním podprsenky to jen začíná). Na druhou stranu nepodvádí v sázení, nepáchá trestnou činnost. V případě režiséra a scenáristy Richarda Curtise to je prostě osudově příjemné oživení. Výsledek je spontánní, vtipný, chytrý, milý i originální (potěšila kupříkladu návštěva restaurace pro nevidomé nebo sestříhané rozlučky v metru). Potěší to navíc o to víc, když víme, jak kvalita v daném žánru schází. Curtisův humor naštěstí není primitivní, nelže, neklame, i když se chce nejednou zalíbit. O tom žádná. Odpustíme mu také to, že jeho svět tentokrát zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. A tím řešením upozorní na nelogičnosti, které v druhé polovině snímku přeci jen přicházejí. Škoda je také v případě toho, že romantická linka se „vyřeší“ už v půlce filmu, a pak se jen šourá kupříkladu okolo vztahově „problematické“ sestry. Ale jsou to jen malé skvrnky. My se totiž chceme hlavně bavit a dojímat. Domhnall Gleeson, nejstarší syn slavného irského herce Brendana Gleesona (Statečné srdce, V Bruggách), je neokoukaný, oddaný své roli a na plátně předvádí neskutečnou živelnost. Svou postavu s lehkostí přivedl k životu a film překvapivě dokáže utáhnout. Samozřejmě i díky dalším ostrovním tvářím a jedné Kanaďance s roztomilým obličejem Rachel McAdams. Nighy je excelentní, dramatik Toma Hollandera jakbysmet, sklerotický strýc si také urve svých pár minut slávy. Díky za ně. Po dobrých třech letech je dám. Přijít to muselo. Sice s přivřenýma očima, ale za pět hvězd!! PS: Soundtrack už mám!! ()
A co na tom, že je to prosté jak bulharská striptérka, mně se to líbilo. Mohl bych tu psát moudra o tom, že jedinečnost okamžiku je právě v jeho neopakovatelnosti, ale proč, to si každej snad v hlavě srovná sám, že vzpomínky mu nikdo nevezme, až na toho zlýho Němce Alzheimera. Tak ať je na co vzpomínat. ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (21)
- Premiéra filmu v USA bola na deň narodenín Richarda Curtisa (8. november). (TheRoller)
- Podľa producentky Nicky Barnes je Lásky čas svojráznou autobiografiou Richarda Curtisa: „Akoby sa črepiny jeho života poskladali do nádherného prepracovaného príbehu. Dospelí chlapi sa nad scenárom striedavo lámali od smiechu a plakali. Je to ako kúzlo. V príbehu sa síce cestuje v čase, ale každý vám povie, že život je presne taký." (kacer4)
- Rory (Joshua McGuire) ku koncu filmu číta knihu Andyho Mulligana "Odpad", ktorú pre film práve adaptoval Richard Curtis. (TheRoller)
Reklama