42: Zrod legendy

Nejsvětlejším momentem filmu je rasistické provokování Alana Tudyka. Hlavní hrdina je poměrně sympatický herec a dalším zjištěním pro mě je, že Harrison Ford už opravdu hodně zestrárl. Opět se jedná o další nadprůměrně natočený sportovní snímek, které Američani zvládají kdykoliv si usmyslí, že je potřeba postavit někomu pomník. Tentokráte je tou osobností první černoch v profesionálním baseballu. Jak vše skončí myslím není potřeba prozrazovat. (07.08.2013)

Tak si vravím prečo si toto ja kurva robím... Prečo si púšťam film, o ktorom viem, že ma nasere. Máme tu krásny príklad toho ako sa Američania zas a znova pchajú do riti čiernym aby ukázali svoju toleranciu. Všetci biely vo filme sú zlí, zákerní a všetkým trčí slama z topánok, zatiaľ čo všetky "gorily v hmle" sú dobré, spravodlivé a je im neskutočne krivdené. Jasný príklad toho ako sa dá zaujímavý životný príbeh, ktorý sa mal poňať športovo, sprasiť na idealistickú pičovinu plnú pátosu, klišé a humanistických sračiek. Miesto toho aby sa čierni pchali do zadku nám za to, že sme ich vytiahli z pralesa a dali im možnosť vstúpiť do civilizácie (a aj do tej nudnej hry zvanej "bejsbol"), tak čierni za pomoci bielych "nadčasových" tupcov dostali do rúk rasovú kartu, ktorú nám budú otĺkať o hlavu až kým nevymrieme... Well fuck you very much USA... (29.11.2013)

američania sa fakt hanbia za svoju rasistickú minulosť, súčasnosť a budúcnosť a snažia sa to mnohými filmami ospravedlniť, no všetkého veľa škodí; tento patetický odvar pozliepaný z tých najtrápnejších, najopozeranejších a najvylúhovynejších filmových a žánroých klišé tlačí na pílu od začiatku do konca, je neskutočne neživotný, nekonliktný a pozlátkový, plytký a neskutočne politicky korektný a family friendly užívateľský, že strčí do vrecka aj súčasné hrané disneyovky; starý harrison, baseball a rasizmus - ideálna kombinácia, aby sa to ľuďom, ktorí majú mozog vyžratí hollywoodom, páčilo, no pozor - je to jed; bezduchá vražda všetkého, čo na filme máme radi, zaváraná blbosť z odrezkov a zbytkov všetkého, čo je vo filmovom umení zbytočné, zastaralé, okaté a neúnosne otravné; totálna strata času (02.04.2014)

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil. (03.05.2019)

Podobné športové drámy majú čo do seba. Sú divácky atraktívne, majú silné herecké obsadenie a dobrý príbeh. Tentokrát je príbeh okorenený rasizmom, ktorý bol po druhej vojne zasiaty v amnerickom baseballe a celej spoločnosti. Rozbiť sa to pokúsil majiteľ tímu Dodgers v podaní vynikajúceho Harrisona Forda, ktorý si svoju postavu náramne užil. (29.08.2013)