Hej rup!

Budovatelslá veselohra z dob hlubokého kapitalismu, který se z té hloubi propadu snažil už druhým rokem vyhrabat. Ústredni dvojka pod taktovkou mistra nad mistry Maca Friče vystřihla komorní opus na sociální problematiku, který už se pak rudým nikde na světě nepovedlo napodobit a snad jen Chaplin by s ním mohl soupeřit. Perfektní humor, hudba, moderní dynamické pojetí. Za mě nadcasová záležitost. Kroupy z Essenu na to! (31.01.2023)

K Hejrupákom ma dostali nekonečné chvály na adresu pána Wericha. Aký je (bol) bystrý, vtipný a podobné ekvivalenty. Al... nie, nakoniec za touto vetou nebude nasledovať žiadne ale, i keď som sa naň predpojato chystala. Pánom V a W to spolu klape, obzvlášť v hudobných scénkach, ktoré som tu ani nečakala. Je tu pár skutočne vydarených momentov a dojem kazí iba zlá kvalita zvuku, ale to 83-ročnému filmu nemôžem veľmi vyčítať. Ani ten trošku naivný sociálnodemokratický podtón, ktorého som sa značne bála. Čo musím vytknúť je rozhodne dĺžka, ktorá by sa dala osekať pokojne o dvadsať minút. Sčítané, podčiarknuté, nebránim sa ďalšiemu počinu Wericha, no ani sa za ním zrovna nehrniem. (07.09.2017)

Naivne ľavicový príbeh reflektujúci obdobie veľkej hospodárskej krízy by bol už dávno zabudnutý, ak by medzi jeho tvorcami nefigurovali mená Frič, Voskovec a Werich. Iba vďaka nim vznikol divácky príťažlivý film, ktorý už dnešnú generáciu asi neosloví, ale má svoje miesto nielen v chudobnej filmografii Voskovca a Wericha, ale aj v domácej medzivojnovej kinematografii. (14.03.2012)

"Jen odejdu, už je tady lyrická scéna. Já vám porád říkám, nechte si něco na happyend!"                                                           Klenot mezi filmy třicátých let. Jednotlivé scény jsou vyšperkované, hlášek a gegů je nepočítaně, ale největší kvalitou je bezpochyby obrovský optimismusum a nadšení pro myšlenku společného hospodaření. Protože myšlenka komunitního života není v dějinách nikterak nová, už pravecí lidé žili v tlupách, prvotní křesťané žili pospolu ... :o) Ale tady je mnohem víc. Právě to, co mnozí kritizují jako příliš levicové vnímám jako to nejcennější.Ukazuje čistotu myšlenky i provedení v praxi. Vidíme tu jak začátek (stavění domu), tak i první nemoci (půl párku na osobu), schůzování (kluci, je nás moc), rozvoj podniku (kráva, co mléko dává), inovace (maslóstroj), ukázka, jak se likviduje konkurence a vstříc lepším zítřkům. To nejlepší na konec - film byl tak plný čisté ideologie, že se ho i soudruzi báli!!                                                                                           Další nespornou kvalitou je ústřední dvojice V+W. A není to tak, že by celý film táhl jen Jan Werich. Voskovcova líbací scéna s parodováním nejprofláknutějších filmů patří k nejlepším scénám ve filmu. Také si poctivě odpracoval fyzicky náročnější scény (běhání s cihlami, vytahování na laně, práci na vozíku).                                                                                   Hlášek bylo tolik že se nedá vybrat ta nejlepší, ale pár si jich neodpustím:                                                                                          "Mám pro Vás překvapení!" "Chcete mě adoptovat, ne?!"                                                                                                       "Haló, slečno, pošlete nám hasiče. My visíme! Kde? No nahóře!" "A kdyby nemohli hasiči, tak pošlete rovnou pohřební vůz!"                                                                                                                                                                                "Tak ti hlásím, kalhoty povolujou" "Mě zase měknou svaly. A ochabujou!"                                                                         "Vy tady někdo těmhlectěm nesmyslům věříte?" "Když je to v novinách ..." (Scéna, při které v roce 1986 tleskalo celé kino.) (02.10.2014)

Kterak snažení jednoho zchudlého milionáře partičku dělníků ke všemu přivedlo... Jak vidno, krize ve třicátých letech samozřejmě inspirovala ty pravé (V+W) a ti dokázali vytvořit zábavu, která se zbytečně neutápěla v patosu, slzách ani melancholii a ukázali, že to jde, když se za to vezme!!! Památná scéna s plotostřižnou a na plošině mluví za vše. (11.08.2002)