Cisárov pekár a pekárov cisár

Dokonalý velkofilm ve všech významech tohoto označení. Celá herecká elita své doby, v čele pochopitelně s dominujícím Janem Werichem, který svou dvojroli zvládl bezchybně, stejně však nezastiňuje zbytek, a to hlavně dvořanskou kliku, kde se nádherně vyřádil František Filipovský. Právě kvůli těmto scénám film navždy zůstane tím, čím je, protože je pravda, že budovatelské a pracovně-nadšenecké tendence už mohou někomu lézt krkem. Mně začaly vadit až poté, co jsem se na ně vyloženě soustředil, předtím film neměl kazu. Snad jen ten závěrečný pohled na pražské panorama, barokní kostel svatého Mikuláše rudolfinskou Prahu zatím ještě nekrášlil. (26.12.2004)

Císař Rudolf II. by sice rád vládl, ale nějak na to neměl čas. Bylo nutné věnovat se svým koníčkům, zvlášť když chtěl být věčně mladý, zjevování krásky Sirael ho také z vědeckého hlediska zajímalo a touha získat do svých služeb golema byla ohromná. Intriky se kolem něj jenom kupily a mne přitom nejvíce zaujaly oči intrikářů sledující rotující sklenky s vínem, z nichž jedno bylo otrávené, při vysvětlování Kopernikovy heliocentrické teorie. (08.12.2008)

Barevný dvoudílný film režiséra Martina Friče o císařově pekaři je dalším dobrým krokem na cestě k české filmové veselohře. Film ve formě satiry vtipně odhaluje snahy hrstky lidí, kteří se zmocnili tajemství ovládání velké energie. Této energie chtějí použít k uskutečnění svých sobeckých a velikášských tužeb, k ničení a zkáze, místo aby ji využili k ulehčení práce a zlepšení životních podmínek všech lidí. Je to přímá obdoba současné situace, která zavládla ve světě po uvolnění atomové energie. Již touto aktuálností řešeného problému si vydobyl film své oprávnění a velmi dobré herecké obsazení a výkony, stejně jako jeho satirické pojetí, jej ještě více přiblíží našim divákům. Filmu jako celku by prospěl vetší dějový spád, jemuž je na závadu rozdělení filmu do dvou dílů. Film se vtipně dotýká celé řady problémů, které jsou v současné době velmi aktuální a s těmito problémy se také částečně vyrovnává. Je to zejména využití velké Golemovy energie a charakteristické vykreslení tábora stoupenců světovlády a převážné většiny prostých lidí, kteří tuto energii začlení do mírové výroby. Vtipné filmové konfrontaci minulosti s dneškem se podařilo dokázat, že podobnost mezi Golemem a atomovou energií skutečně není náhodná, nýbrž čistě úmyslná. Filmový přehled 2/1952 (25.11.2007)

Jedni tuto klasiku vyzdvihují do nebes, jiní ji zase nesnášejí a to nejen zde na CSFD, ale i v mém blízkém okolí. Já zůstávám někde uprostřed. Líbí se mi samotný příběh, Golem i vynikající Jan Werich, který se se svou dvojrolí popasoval opravdu excelentně, spousta vtipných situací i dialogů, stejně jako alchymistické hrátky, jenž dopomohly k vytvoření nezapomenutelné atmosféry. Klady jasně vítězí a tak i v tomto případě dávám nadprůměrné ohodnocení… (31.12.2018)

Na tomto filme sa podieľalo niekoľko velikánov, takže som koketoval s možnosťou pridať štvrtú hviezdičku. Veď Werich bol skvelý a aj nahrávači sa snažili. Ale to, že sa umelci prepožičali k propagácii utopického socializmu mi vždy zadrží ruku. Chápem tie trápne ospravedlnenia typu - vtedy sa inak nedalo - nikoho za kolaboráciu s vtedajším režimom neodsudzujem, ale štyri hviezdičky nedám ani keby ma o to požiadal ÚV KSČM. (28.12.2018)