Cisárov pekár a pekárov cisár

,,Ty nevěříš na elixíry?" / ,,Ne... protože je vyrábím."               . . .  Výpravná historická hříčka s oživením zajímavé legendy o Golemovi a alchymistech, s patřičnou dávkou humoru, krásnou ukázkou lidských charakterů v souboji o jistou moc a (bohužel také) přidanou budovatelskou hodnotou v (ne)slavně proslulé písňové vložce. Při celkovém nadšení z téměř dvou a půl hodinového filmu nakonec přivírám oči nad těmi pár minutami a závěrečním vyzněním a sahám po plném počtu. Martin Frič díky několika osobitým filmům zůstal pro mne filmovým průkopníkem i v rámci poválečného období, Císařův pekař je jedním z nich. Ve spolupráci s hvězdným obsazením a scenáristy vytvořil celou řadu nezapomenutelných hlášek, komických scének, z nichž některé milo zavánějí takovým hodně lidovým humorem prvorepublikových veseloher, v jiných jsem zase vnímal tak trochu předvoj legendárních crazy komedií nasledující dekády. Frič si dokázal zde do hlavních i vedlejších rolí prosadit celou plejádou prvorepublikových herců, velkým přínosem pro film byl zejména návrat Nataši Gollové, která ani po sedmi letech od posledního filmu z doby Protektorátu neztratila svoje kouzlo a zhostila se roli Kateřiny / Sirael s velkým šarmem sobě vlastním. Úžasně jsem se bavil i nad jedinečně sehranou čtyřkou záporáků bojující o získání šému, z nichž v překvapivě komediálním výkonu vyčnívá zejméne Zdeněk Štěpánek. Tentokrát zde patřičně doceněný ČS. film, i když osobně v něm vidím daleko víc, než pouhou konzumní vánoční pohádku, za jakou Cisařova pekaře má dnes asi většina televizních stanic. 85% (21.12.2018)

Na tomto filme sa podieľalo niekoľko velikánov, takže som koketoval s možnosťou pridať štvrtú hviezdičku. Veď Werich bol skvelý a aj nahrávači sa snažili. Ale to, že sa umelci prepožičali k propagácii utopického socializmu mi vždy zadrží ruku. Chápem tie trápne ospravedlnenia typu - vtedy sa inak nedalo - nikoho za kolaboráciu s vtedajším režimom neodsudzujem, ale štyri hviezdičky nedám ani keby ma o to požiadal ÚV KSČM. (28.12.2018)

Si představte, že soudobá cenzura téhle perle mezi českými filmy vyčítala nedostatečnou budovatelskou atmosféru a nadšení... A nadšení ze světlých zítřků tam přitom je, i samotná rovina příběhu je nepokrytě sociálně citlivá, ale přesto nám to nevadí. Má inteligentní výraz, důstojnost Jana Wericha a formální Fričovo mistrovství. Takové výborné triky patří jedině velkofilmu, stejně jako davové scény a věčná tvář Nataši Gollové. Mezi snahou o fantasy u nás jasný král, který není prakticky vůbec tendenční. Pokud byla daň za vznik agitační písnička a několik rozervaně sociálních scén, tak se jednalo o zanedbatelnou věc. (18.03.2006)

První polovinu veskrze ovládá bravurní Werichovo ztvárnění dekadentního, rozmazleného a dětinského císaře, skrze které mimojiné jakoby mimochodem skvěle oživuje archaickou slovní zásobu ("fedrpuše nebudou"). Polovina druhá, narvaná budovatelským kafráním street-wise pekaře, už trochu na nervy místy leze. Ne třeba proto, o čem káže (doba taková žádala si to prostě zkusit), ale jak to dělá připitomněle a průhledně. Dá se to přejít ale tím, když čistě zobjektivníme scény typu "protagonista se zmatlá červeným a slivkou, načež začne, aniž by se někdo ptal, zpěvně hlásat o utopických krásách socialismu." Ruku na srdce, komu z vás se to nikdy nestalo? (27.12.2020)

Werichův humor nutně okořeněný budovatelskou agitkou. Dějově rozmanitý, snad každému Čechoslovákovi známý film, který dokázal navodit atmosféru tehdejší doby v každém záběru. Rudolf pomatený II jako groteskní postava a proletářská filosofie. Lidé si nakonec budou muset vládnout sami, ten bude dělat to, ten zase ono a budeme všichni, všechno mít do hro ma dy. Werich se dokáže poprat i s touto nutností. Skvostné herecké obsazení i výprava. (13.09.2011)