Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrajú:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Legendárna historická veselohra, v ktorej Jan Werich exceluje v dvojúlohe cisára Rudolfa II. a pekára Mateja, ktorý sa cisárovi veľmi podobá, len je o 25 rokov mladší. Cisára viac ako vládnutie zaujíma umenie, krásne ženy a najmä jeho alchymistická dielňa. Kým robí všetko preto, aby našiel legendárneho Golema a elixír mladosti, dvorania pripravujú spiknutie, v ktorom ho chcú pripraviť o trón. Vďaka náhode sa však vládnutia ujme pekár Matej... (RTVS)
(viac)Recenzie (615)
Čím více těchto starých, "zlatých" pohádek zhlédnu, tím více si uvědomuji, že asi nejsem prostě pohádkový typ. A nikdy jsem snad ani neměl tendenci trávit vánoční svátky od rána do večera připoutaný ke králům, drakům a Hloupým Honzům... Pekařovu císaři (90%) se nedá snad nic vytknout, ten je kouzelný a zábavný od začátku do konce, ale první díl (60%) mne, podobně jako spousta jiných pohádek, jednoduše nudil... 70% ()
Za každé doby, za každého režimu, a vůbec stále má tento vynikající film národu co sdělit. Pan Werich byl prostě geniální na dialogy a příměry vtipů na dobu, ve které se zrovna něco dělo. A národ vždy pochopil ! Úžasný film s úžasným hereckým obsazením - prostě nezapomenutelný. Máte-li smutnou náladu, pusťte si tento film. Vím, že přežije i moje pravnoučata. ()
Padesátá léta u nás filmu nic dobrého nepřinesla a ani tento film není výjimkou. Že je tu všudypřítomná agitka, to se dá pochopit, v roce 51 to jinak ani nešlo, ačkoli mi leze na nervy hrozným způsobem. Co je však naprosto neodpustitelné, jsou dehonestující proletářské vtipy vůči šlechtě a císaři samotnému. Lid nikdy v dějinách nic neznamenal: když ano, bylo z toho akorát krvavý vraždění, veškerý dějinný a národnostní posun vždy představovala aristokracie. Werich si s Rudolfem taky není fyzicky až tak podobný, jak jsem se tu dočetl, nemluvě o tom, jakej je tu z něj rozmazlenej ukřivděnej hloupej chudáček - ve skutečnosti šlo o císaře velmi chytrého, s širokým kulturním a vědeckým rozhledem (samozřejmě své doby). Tento film je jen strašná komunistická slátanina. ()
Vynikající dvoufilm s - na svou dobu - neuvěřitelnými triky. Kdysi v televizi kameraman vysvětloval, jak točili scénu, kde se Jan Werich setká sám se sebou, jak neskutečné kousky museli s kamerou dělat a co nastavovat, aby se tuhle scénu povedlo natočit, a už jen samotný výklad mi přišel natolik magický, jako rudolfínská Praha sama. ()
První polovinu veskrze ovládá bravurní Werichovo ztvárnění dekadentního, rozmazleného a dětinského císaře, skrze které mimojiné jakoby mimochodem skvěle oživuje archaickou slovní zásobu ("fedrpuše nebudou"). Polovina druhá, narvaná budovatelským kafráním street-wise pekaře, už trochu na nervy místy leze. Ne třeba proto, o čem káže (doba taková žádala si to prostě zkusit), ale jak to dělá připitomněle a průhledně. Dá se to přejít ale tím, když čistě zobjektivníme scény typu "protagonista se zmatlá červeným a slivkou, načež začne, aniž by se někdo ptal, zpěvně hlásat o utopických krásách socialismu." Ruku na srdce, komu z vás se to nikdy nestalo? ()
Galéria (133)
Fotka © Československý státní film
Zaujímavosti (111)
- Na začiatku tridsiatych rokov v pôvodnej divadelnej verzii stvárnil rolu golema Václav Trégl, ktorý stvárnil vo filme Císařův pekař – Pekařův císař rolu cisárovho osobného sluhu. (Raccoon.city)
- Cisár Rudolfa II. (Jan Werich) nemohol vlastniť pravý obraz Mony Lisy. Ten bol z určitosťou počas celého života cisára vo francúzskom paláci vo Fontainebleau, kam ho dal umiestniť samotný kráľ František I., ktorý obraz odkúpil po smrti Leonarda da Vinci a zotrval tam od roku 1519 až do roku 1694. V roku 1695 sa celá kráľovská zbierka, vrátane Mony Lisy, presúva do novovybudovaného zámku vo Versailles. A pravdepodobne by nevlastnil ani jej 12 alebo 13 kópii, nakoľko bol obraz v tej dobe umelecky bezvýznamný a prakticky bezcenný a nebol ničím zaujímavý. Mona Lisa začala zaujímať širšie publikum až okolo roku 1858. (Raccoon.city)
- Možná proto, že zhotovení kostýmu hraběnky Stradové (Marie Vášová) – černé šaty s bílými květy – bylo velice náročné, nezůstalo u jeho použití pouze v jednom filmu. Objevuje se také například ve snímku Byl jednou jeden král (1954), a to ve scéně „první historické neslané vepřové hody“, kde jej měla na sobě nejmenovaná rusovlasá dvorní dáma. (MagyG)
Reklama