ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Velmi milé překvapení, srovnatelné s Tropa de Elite. Čekal jsem klasický plochý akční snímek, kde tolik nejde o děj, ale nečekal jsem, že tam budou postavy tak hezky vykresleny. Každý policajt tam má svůj příběh, který se odehrává na pozadí fotbalových "hooligans" a problémech s rasismem a přistěhovalci, který trochu přesahuje do politické roviny, ale vždy se pak vrátíte dějem na jednu policejní stanici, kde už ideály o policejní práci zmizely.... (08.01.2013)

Zkrátka asi film s poselstvím, které jsem neměl šanci pochopit. Italské politické situace jdou zcela mimo mě a přijde mi, že tenhle snímek byl určený primárně těm, kteří se s tamním režimem, tamními konflikty splodin z nižších vrstev s neohroženými strážci spravedlnosti potýkají dnes a denně a jsou jim oproti mně dobře známy. V souladu s výběrem 'Souvisejících' dole pod filmem to akčním nářezům jako je Serbuan Maut nebo Expendables ani trochu nedýchá na záda. (06.10.2017)

Film, který nedisponuje plnohodnotným příběhem, přibližuje dokumentární formou každodenní práci policie na jihu Itálie. Se členy týmu těžkooděnců se dostaneme mezi demonstranty, fotbalové fanoušky i nenonacisty a skinheady. Snímek připomene italskou vlnu neorealismu a sociální dramata o praktikách mafie ze 70.let. Problém je, že všechny postavy jsou vpodstatě záporné, a tak není komu fandit a jejich osudy mi byly jedno. Hlavní hrdina - zelenáč má sice dobré úmysly, ale současně se nebojí přistoupit na malé lži a násilí mu není cizí, ba co víc, dokáže si ho užít naplno. Nejde s ním proto soucítit ani v momentě, kdy je přesvědčen, že dělá správnou věc. Pro ostatní se totiž stává krysou... Potěšila mě hudba - White Stripes, Clash, Pixies, Kasabian a samostatnou hvězdu bych nejraději přilípnul za božské Joy Division. Poněkud kontroverzní mi přišlo, že v určitých momentech není zcela jasné, zda je film protiraistický, či rasistický...celkově je hodně bezvýchodný, zobrazuje svět, kde téměř nic nefunguje tak, jak by mělo... (24.10.2013)

Příjemné překvapení, až nečekaně promyšlené. Konečně film, kde je pravda o multikulturalismu a zdegenerovaném politickém systému. Těžko hledat v současnosti větší protipól k Intouchables. Správné bylo zařadit i případ Gabriela Sandriho. 75%. PS: Byla sobota odpoledne 11. listopadu 2007, na dálničním odpočívadle poblíž toskánského Arezza, se potkala skupina fanoušků Juventusu a Lazia Řím. Během dopoledne si pro šestadvacetiletého mladíka přišla smrt. Průběh, jenž předcházel úmrtí Gabriela podle vyšetřovací komise vypadal nejpravděpodobněji takto: Při setkání na dálničním odpočívadle došlo na ostré výměny názorů a konflikt mezi oběmi "fans". Byli značně hlasití, čehož si všiml náhodný policista a dav se snažil rozehnat varovným výstřelem do vzduchu. Strážník se následně pokusil dohonit partu fanoušků Lazia, prchající do auta. Při rozjezdu z odpočívadla však zanechal běhu a z namiřené zbraně, kterou po varovném výstřelu nezajistil, nechtěně vyslal nábojnici mířící do zadního sedadla auta. Kulka zasáhla Gabriela Sandriho do krku. Během okamžiku na místě umírá. Spekuluje se, zda zásažení do krku Gabriela "nepomohl " odraz náboje, jenž se mohl otřít o plot. Gabriel Sandri se živil jako DJ, pocházel a bydlel v hlavním městě Itálie. Pro širokou veřejnost byl jeho nedobrovolný odchod z tohoto světa velkou ranou. Jakmile se informace o zastřelení fanouška policistou rozkřikly, začli ve velkých italských městech nepokoje. Tifosy napadly policejní stanice, kolem Olympijského stadionu v Římě. V Bergamu se málem nedohrálo střetnutí, nejdrsnější jádro fanoušků demolovalo skleněnou zeď, pod tribunou, aby na případ, který se u Arezza stal brali protagonisté utkání Atalanta-Milán ohled a zápas odložily. Stalo se tak pouze v případě Inter-Lazio, kam Gabriel Sandri měl namířeno a Parma-Juventus. Italští tifosy vyhrožovali válkou mezi nimi a policií. Carabinieri musely proti těmto chuligánům používat donucovací prostředky nejtěžšího rázu, aby potlačily ničení ve městech. Došlo k vysokým škodám na majetcích. Před policejními stanicemi se schromažďovalo velké počty "ultras" a provolávali hesla jako: "assasini,assasini " (vrazi) a podobně. Radikálním fanouškům v celé zemi vadilo, že na rozdíl od února, kdy byl po střetech zabit policista, vedení soutěže v tomto případě nezrušilo celé ligové kolo. (zdroj: www.sslazio.cz) (10.07.2012)

Další z řady povolání, který mě nerajcujou. Ale v tomhle případě si dokážu představit, že to mají někteří borci úplně, úplně jinak, a že by dali nevím co za to, aby mohli skočit do uniformy, do ruky si vzít obušek a tím pak mlátit lidi hlava nehlava. Tady měli tvůrci tendenci dělat z policajtů chudáčky, kteří kvůli mrzkýmu platu nasazujou životy, a nemají v podstatě možnost volby. Třeba někteří jsou ve vleku nepříznivých okolností, ale mlátiček pro potěšení mezi nimi bude určitě víc, než trpitelů, kteří se nemají kam jinam vrtnout. Tolik k mému pohledu na věc. Co se týče filmu, ten se mi líbil, mělo to grády, na Taloše to bylo neobvykle syrový. V pozitivním slova smyslu to podtrhl i výběr hudby. I ten hodnotím velice pozitivně. Nevím o tom filmu lautr nic, ale mám z něj pocit, jak by se jím Italové chtěli zalíbit v Hollywoodu- snad už jen kvůli tomu názvu. Ale to je vedlejší. U mě každopádně zabodovali. (27.03.2013)