Vlčí děti

Film jsem nezhlédl s lehkým srdcem, neboť jsem neustále očekával, kdyže se to hlavní hrdinka sesype. To přece normální křehká dívka nemůže vydržet, jen tak se odstěhovat kamsi na samotu, opravit si vlastními silami dům, žít z toho, co si vypěstuje na poli a ještě držet na uzdě dvě rozjívená poloděcka-polovlky. Naštěstí až takhle tahle pohádka realistická nebyla. Po skončení filmu mi zůstaly nezodpovězené mnohé otázky, jako např.: kolik se tihle polovlci dožívají let? Jako lidi, jako vlci, nebo něco mezi? Co když vlčí muž oplodní vlčici, znamená to, že se jim narodí vlčata, které se sem tam mění v lidi? Je lepší mít obyčejné děti, nebo takovéhle polozvířátka? Dost možná, že to druhé. Když moc zlobí, jednoduše se jim řekne, ať se promění a švihají se vyběhat ven do přírody, kde vlk v podstatě nemá přirozené nepřátele. Svačina se jim dávat nemusí, ať si cestou uloví nějakého toho hraboše (to když už jsou větší) nebo žížalu či plže. Taky bych řekl, že stojí člověka míň peněz. Před jídlem se jim vždycky řekne, ať se promění, a pak se jim naservírují vynikající levné psí granule. Taky na oblečení se ušetří, když se bude hlídat, aby byli často ve své (vlčí) kůži, neb ta se jen tak neošoupe. Taky se nemusí kupovat pes-hlídač před barák, stačí dětem ustlat na noc ve stanu či v boudě, určitě to přivítají s nadšením. No, abych to neprotahoval, vzhůru do lesa najít nějakou vlčici! A když nebude, nevěšet hlavu a zkusit něco jiného, třeba medvědici! Ono to půjde! (03.11.2013)

Jednoduchý, ale emocionální příběh, místy dost krutá realita mísící se s fikcí, příroda, nádherné scenérie, romantika, zajímavé postavy a jejich plynulý, uvěřitelný vývoj, pěkná animace a hudba. K dokonalosti mi ale ždibec chybí, takže u mě z "trilogie" pořád vede Toki wo Kakeru Shoujo. 9/10 (23.02.2015)

Absolútne nádherná záležitosť, ktorú by som sa nebál postaviť vedľa toho najlepšieho z dielne Ghibli. Tvorba Mamoru Hosodu mi dokázala učarovať už viackrát, týmto nečakaným klenotom ma však totálne odzbrojil a definitívne tak v mojich očiach potvrdil status jedného z najtalentovanejších tvorcov japonského animovaného filmu súčasnosti (10/10)! PS: Vôbec by som nebol proti, ak by sa Hosoda nakoniec skutočne chopil nedokončeného animáku Dreaming Machine od zosnulého génia Satošiho Kona. (13.04.2020)

Hosodův styl mě velmi baví a již v pořadí 3. filmem dokázal potvrdit své kvality. I když v pár ohledech mě mohlo vytáčet chování Yuki a pak spíše Ameho, tak právě ta lehkost celého příběhu s momenty, které jsou doslova pro mě meditační, mě na Hosodovy a animé obecně baví. Tenhle film sice nedosahuje kvalit předchozích dvou filmů, zvláště Dívky, která skákala v čase, tale i ak jde o nesmírně krásnou podívanou. (21.06.2013)

Presťahovať sa z rušného moderného megapolisu na horskú samotu, prečo nie? Lenže v tomto prípade nejde ani tak o voľbu ako o nutnosť utiecť pred všetko vidiacimi očami obyvateľov mesta. Skryť pred doternými zrakmi modifikované deti. Uprostred prírody sa divák dozvie niečo zo zásad pestovania zemiakov a iných plodín, kochať sa môže na záberoch prírody. pritom dostane alegorickú bájku o rôznych spôsoboch a možnostiach osamostatňovania sa ľudských jedincov od svojich rodičov. A o prežití v komunite viac či menej roztrúsených susedov - lazníkov. Krásna animácia, trochu alegórie a dojímavé zábery uprostred prírody si nejaké tie hviezdy zaslúžia. No zďaleka nie absolutórium, pretože tentoraz všetka ta prírodná motivácia a celý príbeh neboli podané prirodzene, ale bol trošku cítiť kalkul. Vypočítavosť na efekt dávkovaných scén spontánnej radosti, dojímavej zamilovanosti, trpkého smútku, spoločnej radosti v rodine, srdce zvierajúcich scén slzivého smútku. Bližšie skôr priemeru, no ó hory, ó horská a srdcu blízka kopaničiarska scenéria tentoraz vyzdvihla hodnotenie hore. (21.01.2015)