Starletka

Průměrné, stereotypní BL, pouze s vyšším rozpočtem než bývá zvykem. 5.5/10

Hodnotit po první epizodě, klidně dám i 4*. Protože začátek je takový šílený, zábavný chaos. Jenže pak jakoby si tvůrci najednou s hrůzou uvědomili, že musí vymyslet nějaké pokračování, s čímž očividně při tvorbě prvního dílu nepočítali, a kvalita jde naráz s každou další epizodou brutálně dolů. A já hlavně a především absolutně netuším, o čem tento kousek měl vlastně být. Příběh to nemá žádný, postavy jsou prázdné, jednodimenzionální, neuvěřitelně nudné archetypy, každý s jednou charakterovou vlastností (včetně hlavních hrdinů, kde ten nejhlavnější je většinu času vyloženě nesnesitelný) a je jich tam přehnaně moc (paradoxně jediná aspoň trošililinku zajímavá a originální postava mi vychází Mahoro), všichni se mezi sebou pořád bezdůvodně mlátí ... a proč? Jaká je pointa? Co je cíl? Proč tento seriál vznikl? Co si z něj mám odnést? Kromě nekonečné nudy a obracení očí ve sloup pokaždé, když přijde další neoriginální "dějový" zvrat vykradený z nějaké levné telenovely. Klady? Rozhodně skvělý ED a hezká animace, ale ani jedno nemůže tuhle hrůzu zachránit. 4/10

"GL/comedy/parody? Cover teda vypadá dost debilně, ale ok, řekla jsem, že vyzkouším všechny GL, tak to vyzkoušíme a dropnout to můžu vždycky." - optimistická Starletka na začátku sezóny. Ale ejhle, ono je to jenom prosté hentai. S dívkami druhého stupně základní školy. Takže jsem dala asi půlku prvního dílu, u které mi velice rychle docvaklo vo co go a kudy ne. Normálně nehodnoceno, ale v tomto konkrétním případě udělám výjimku. A je mi upřímně úplně jedno, jestli je zbytek ten úplně nejlepší seriál, jaký kdy vznikl. Sorry. 0/10

Čím bylo Kill La Kill pro mahou shoujo žánr, tím je Bravern pro mecha. Tanky, letadla, roboti, invaze mimozemšťanů, milion různých zbraní a útoků, vesmírné lodě, čím dál absurdnější fúze a vylepšení, hrdinové a padouši, řvaní z plna hrdla, macho řeči, svaly a pěstní souboje, homosexuální podtext i text, velký teplý Bravern, který si při soubojích hraje svou vlastní znělku, a k tomu pořádná dávka humoru, emocí a plot twistů, za které by se nemusel stydět ani Evangelion (ano, zazní i "congratulations"). To vše někde na pomezí parodie a upřímné poctě mecha žánru jako takovému. A ač nejsem divák, který by tento žánr vyhledával, opravdu jsem se bavila. Jo a ještě jen tak pod čarou, ED jsem upřímně nebyla schopná zpracovat do teď, neb to je něco fakt nepopsatelného, hudebně i vizuálně. Rozhodně největší překvapení sezóny, ne-li rovnou roku. 8.5/10

Dospělé romance s propracovanými, lidskými, nedokonalými postavami a snahou o realistické zobrazení vztahů mají ode mě už z principu vždycky velký palec nahoru. Jen tempo děje mi tady přišlo kolikrát až moc pomalé, neb na můj vkus bylo až příliš mnoho času věnováno interním monologům, flashbackům a obecné vatě. A taky vedlejšímu páru, který tam nemusel být vlastně vůbec a nic by se nestalo. Na druhou stranu oba hlavní hrdinové jsou skvělí (hlavně Adachi je velmi relatable - sžitelný? nemáme český ekvivalent) a kdykoliv se oba objevili na scéně zároveň (což se bohužel nestávalo zas až tak moc často), fakt jsem si tento kousek užívala. Kolem a kolem, mělo to své mouchy, ale buďme rádi za každé BL tohoto typu. 8/10

Vzdělávací program o psech, jejich majitelích, cvičitelích, doktorech, kadeřnících, milovnících i náhodných kolemjdoucích. Jakožto kočkomil si z něj do svého vlastního života moc neodnesu, ale na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých věcí (a teď si mimo jiné všímám např. jak drží lidé vodítka). Animace a jednotlivé epizodky jsou různorodých kvalit, ale emocionální momenty na mě fungovaly (hlavně ten díl se starým pánem a jeho nemocným psem), takže celkový dojem je kladný. Kočky každopádně pořád vedou. 6.5/10

Příjemná, často roztomilá, vyloženě odpočinková záležitost s velmi sympatickým hlavním hrdinou. Není to ten typ komedie, u které by se divák válel smíchy, ale často jsem se při sledování usmívala a vždy jsem si odnesla příjemný pocit pohlazení na duši. Děj to sice žádný nemá, ale občas chce člověk po práci prostě jen vypnout mozek a dívat se na pandy, protože si bohužel na rozdíl od někoho nemůžu uprostřed dne v kanceláři roztáhnout kotatsu a jíst mandarinky. 7/10

"If I said that I loved him, would you laugh?" Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by asi vypadalo spojení původního scénáře Pretty Woman a Blade Runner? Já taky ne, ale asi by to bylo něco jako hetero Ai no Kusabi. Výsledkem je velmi atmosférické dílko se silným (a stále aktuálním) sociálním komentářem, v jehož centru se odehrává tragický milostný příběh dvou lidí uvězněných v neférovém systému, ze kterého není úniku. Iason má moc, peníze, postavení a ještě je geneticky modifikovaný k dokonalosti, jinými slovy má všechno, co by si jen člověk mohl přát. Za zavřenými dveřmi ale žije osamělý život, neboť všechen luxus musí být vykoupen dodržováním přísných pravidel předepisující chladný život bez emocí nebo jakýchkoliv skutečných, trvalých mezilidských vztahů. Riki má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou a žije ve slumech jako prostá krysa na okraji společnosti, bez jakýchkoliv reálných prospektů ke zlepšení životní úrovně, ale zato je obklopen věrnými přáteli, má právo na vlastní myšlenky a touhy a může si dělat, co se mu zlíbí. Když se těmto dvěma jednoho dne náhodně zkříží cesty a Iason je do Rikiho jednostranně zamiluje až po uši, rozehrají spolu nebezpečnou hru, ve které nemůže vyhrát ani jeden, a tak je jen otázka času, kdy to všechno praskne. Když jsem o tomto dílku před mnoha lety v prvopočátcích prozkoumávání BL slyšela, bylo mi kulantně sděleno, že je to jen prachsprosté explicitní a nechutné gay fetišporno a tím jakýkoliv další zájem z mojí strany úspěšně odpadl, ale teď je mi jasné, že tohle může říct jen člověk, který se nedostal přes úvodní scénu. Hambatých scén je tam za skoro dvě hodiny dohromady možná tak max 10 minut a ještě jsou všechny (snad kromě jedné) hodně decentní až cudné (porovnejte prosím s kterýmkoliv průměrným ecchi). Prakticky to nejvíc pohoršující můžou být leda letmé necenzurované polibky. A tak nějak se proto nemůžu zbavit dojmu, že být Riki žena, stal by se tento melancholický snímek opěvovaným undergroundovým kultovním klenotem, tak jako třeba Ghost in the Shell. Protože je opravdu až po strop narvaný hromadou metafor a zajímavých filozofický otázek o životě, osamělosti, svobodě, sebeobětování či lásce. A já jsem velmi ráda, že jsem si na něj mohla konečně udělat vlastní názor. Mrzí mě snad jen velice rychlé tempo vyprávění a častá zkratkovitost děje (neb knižní předloha je očividně vydatná), ale nedovedu si představit remake, protože bez stejného depresivního raného devadesátkového hávu by musel být zážitek poloviční. Každopádně teď budu mít minimálně ještě následujících pár dní o čem přemýšlet. 8.5/10

Původní komentář z 18.08.2020: Brutální násilí v kombinaci s působivou animací a občasným humorem, kde děj představuje pouhý spletenec jednotlivých (ne vždy na sebe navazujících) scén. Možná proto mi to tak strašně připomíná Kekkai Sensen. První dva díly mi přišly nic moc, ale od třetího mě to chytlo. A nejlepší postava je rozhodně Shin. Vůbec celý Enův gang je bavil milionkrát víc než Caiman s Nikaido. Opening jsem upřímně přeskakovala, zato endingy byly všechny super. 8/10 a druhou řadu prosím

Moc příjemná a na malý prostor překvapivě dost emotivní jednohubka. 8.5/10