Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (560)

plagát

Semantic Error (2021) (seriál) 

Docela chudý a nicneříkající trailer na manhwu, který mě osobně moc nenalákal, na čemž má dozajista podíl absence jakéhokoliv děje a stereotypní postavy. Aspoň animace je příjemná. 6/10

plagát

Lupin III: The First (2019) 

Další příjemné Lupinovské dobrodružství se vším, co k němu patří. Navíc ještě tentokrát s přenádhernou animací plnou tolika detailů, že je nemožné je všechny pochytit napoprvé. 7/10

plagát

Wataši no oši wa akujaku reidžó (2023) (seriál) 

Jako středoškolské drama/komedie taková shoujo klasika, na poli GL rozhodně nadprůměr. A na tom má podíl hlavně konec třetího dílu, který mi svou upřímností vskutku vyrazil dech a nepamatuju si, že bych někdy něco podobného kdy v anime viděla. Ovšem ve druhé polovině se pak bohužel objeví taky spousta nepříjemných podpásovek, jako například přirovnávání homosexuality k incestu nebo všemi oblíbený sesterský fetiš, jež nesmí za žádných okolností nikde chybět. A je to škoda, protože jinak se mi seriál líbil. Bavily mě postavy, bavil mě humor, celkově mi to přišlo svěží (i přes zasazení na střední školu) a i audiovizuál byl fajn (super design postav - žádné mimina s obřími melouny - opět, na GL obrovský nadprůměr). 7.5/10

plagát

Dekoboko madžo no ojako džidžó (2023) (seriál) 

Takový jeden velký barevný mišmaš. Obsah prakticky neexistuje, neb každá epizoda je jen snůška náhodných gagů a obzvlášť na začátku je humor spíš trapný než vtipný a taky Viola je šíleně otravná. Pár scének se mi líbilo (tsundere bitva v parku, víly v růžích...), ale drtivá většina mě bohužel nudila. 4/10

plagát

Kimi no koto ga dai dai dai dai daisuki na 100 nin no kanodžo - Season 1 (2023) (séria) 

Průměrná ecchi harémovka, která nabízí pouze dva originální prvky - vysoký rozpočet (neboli krásnou a konzistentní animaci od začátku do konce) a hlavního hrdinu, jež není standardní hovado ani prázdný self-incert bez povahy, ale opravdu hodný, citlivý a zajímavý kluk, který se ke všem svým přítelkyním vždy chová hezky a s respektem a člověk mu to jeho štěstí pak musí chtě nechtě přát. Já být na jeho místě se pravda asi zastřelím, protože co se samotných dívek týče, už to zas taková hitparáda není. Každá z nich totiž zastupuje jeden jednoduchý žánrový archetyp (tsundere, stoická, nadržená, loli...) a tak je většina z nich vyloženě otravná, místy až do extrému (hlavně číslo pět a šest). Prakticky jediná normální je Shizuka a je to taky ona, kvůli které jsem se nakonec na tento kousek rozhodla dodívat do konce, protože ještě na konci druhého dílu jsem byla přesvědčená, že víc nedám. Ani humor mi nesedl, respektive tam podle mě skoro žádný nebyl (pod pojmem parodie si hold představuju něco trochu jiného než "podívej, tohle je klišé a tohle je taky klišé, tohle je klišé - a hele tady, obří melouny!" - ok, ale kde je ten vtip??). Možná ale zkusím i pokračování. Uvidíme. První řada každopádně not great, not terrible. 6/10

plagát

Atarašii džóši wa do tennen (2023) (seriál) 

Kachou No Koi, family edition. Tak přece jen se léta páně 2023, po 600+ viděných anime, ještě najde i takové, kterému budu moci s čistým svědomím napálit úplně plné hodnocení. Opravdu mě totiž nenapadá ani jedna jediná věc, kterou bych mohla vytknout. Nejen, že se jedná o kousek zobrazující každodenní radosti i strasti pracujících dospělých, kteří se chovají a vypadají jako dospělí a řeší problémy dospělých dospělým způsobem (samozřejmě po japonsku), ale přitom každá epizoda ještě působí jako nádherné pohlazení na duši, až se mi často až draly slzy do očí (ano, mně, tomu člověku, který má cit kusu kamene). Chcete-li další superlativy, je to vtipné, roztomilé, kouzelné, léčivé a naprosto ideální dílko pro zlepšení dne a i přes pomalejší tempo vyprávění tam nebyl jediný moment, který by mě nudil. Všechny postavy jsou sympatické, dabéři super (Sugita vždycky válí), animace příjemná, dokonce i PTSD hlavního hrdiny je realistické a na rozdíl od ostatních anime ani nikdy nedojde do bodu, kdy by působilo otravně nebo rvaně na sílu. Jasně, úplně každého diváka to asi nenadchne stejně, ale já za sebe nemůžu jinak než dát 10/10

plagát

Migi to Dali (2023) (seriál) 

Seriál, který VELICE klame svým začátkem. Ještě první dva díly jsou podobný typ komedie jako autorčin předchozí Sakamoto, kde jsou běžné každodenní momenty přehrávány do absurdních výšin a člověka samozřejmě napadne, že se vše bude jen opakovat, ovšem od třetí epizody dál se teprve rozjede ten pravý wtf fest a kolotoč emocí, kde každá další epizoda přichází s něčím naprosto nečekaným a překrucuje jakákoliv očekávání. U takové páté epizody jsem si kontrolovala čaj, jestli jsem si náhodou omylem nevylouhovala veselé houbičky. V druhé polovině se pak z komedie dokonce zdařile přehoupneme do thrilleru (místy až hororu), ale komediální prvky přitom stále fungují. Animace je na tento styl vyprávění skvěle vybraná, postavy jsou taky velmi zajímavé (hlavně oceňuji, že dvojčata jsou už od začátku povahově úplně jiná). A ve výsledku mě strašně mrzí předčasné úmrtí autorky, protože bych ráda viděla, s čím dalším by přišla. 9/10 a nejlépe by se celkový zážitek dal shrnout asi takto

plagát

Odžó to banken-kun (2023) (seriál) 

Svým vybraným tématem kontroverzní a tím pádem už samo o sobě velmi těžko hodnotitelný kousek. Nejrychlejší a nejjednodušší hodnocení (které zvolila drtivá většina mých spolu-sledovatelů na AP) je po pěti minutách konstatovat, že je to nechutné groomer anime a tím pádem odpad, což nepopírám má něco do sebe, ale za sebe každopádně pevně doufám a věřím, že cílové publikum nemají být dospělí, kteří sní o tom vychovat si vlastní budoucí nevěstu od plenek, ale náctileté dívky, které sní o svém princovi na bílém koni, a ten větší věkový rozdíl tomu dává trochu jiný rozměr "zakázaného jablka", než kdyby byli oba stejně staří, a z tohoto pohledu se pak dá pár věcí odpustit (ano, taky jsem před 500 lety jako teenager často četla dost ... ehm ... pochybné shoujo záležitosti, které by mě jako dospělou odpuzovaly). I tak by mi osobně určitě nevadilo, pokud by tam ta romantická linka vůbec nebyla, respektive kdyby byla hlavní hrdinka klidně zamilovaná, ale její city nebyly opětovány. Isaku mi totiž přišla docela fajn a na začátku se mi i celkem líbilo sledovat její strasti, jak se s nulovým sociálním skillem zapojit do normálního života mezi své nové spolužáky. Bohužel postupem času začal děj těžce stagnovat a opakovat se (kolik bylo jenom únosů naší protagonistky, kolik bylo flashbacků) a stejně tak začala být s každým dílem horší a horší animace, až to ke konci připomínalo spíš slideshow. Ale nějak jsem se na to přece jen dodívala. 4.5/10

plagát

Góruden kamui - Season 4 (2022) (séria) 

Já tomu asi fakt nerozumím. První tři série jedeme brutálním tempem, přeskakujeme snad půlku obsahu předlohy, většinu postav redukujeme na jednodimenzionální panáky (kdybych nečetla mangu, tak opravdu u dobré poloviny osazenstva netuším, kdo to je - už je tam těch postav moc), abychom ve čtvrté sérii dupli vší silou na brzdu a začali animovat pomalu každý panel (a to prosím včetně flashbacků na ty části příběhu, které se v anime vůbec neobjevily)? Na to už je v této fázi, nezlobte se, dost pozdě. Čili série číslo čtyři s ohledem na série předchozí pak z pohledu diváka-nečtenáře z větší části působí jako takový jeden velký filler a v ději i v postavách začíná být guláš (aspoň tedy moji spolu-sledovatelé, kteří mangu nečetli, se v nekomediálních dějových pasážích často ztráceli a pak padaly dokonce i otázky typu "Kdo je to Ogata?"). Upřímně netuším, jak se podaří velké finále, protože na něj absolutně není připravená půda, každopádně vzhledem k tomu, jak malý prostor měla manga na konec, mě minimálně zajímá, jestli nedojde k nějakým větším změnám. Kdybych nečetla mangu 7.5/10