Zachráňte pána Banksa

Žít v USA, nebála bych se prohlásit Walta Disneyho za národního hrdinu. Milovníkovi života a vizionáři se podařilo změnit svůj osud a s ním i osudy dětí po celém světě. Jen málokdo z nás nevyrůstal na Myšákovi Mickeym, Rychlé rotě či Nás z Kačerova. A jen málokteré dnešní děti si dokážou svůj život představit bez Jacka a Pirátů, Princezny Sofie, Phinease a Ferba či Mickeyho klubíku. Zachraňte pana Bankse nádherně a s citem zobrazuje, jak se Walt nevzdal Myšáka Mickeyho, nevzdal se svého snu a nevzdal se ani pana Bankse. A za to mu patří věčný dík! (Světová premiéra v Londýně, 20. října 2013) (19.02.2014)

Studio Disney (samozřejmě) nemůže natočit opravdový film o produkci studia Disney ani o Waltu Disneym, to je zcela mimo hranice možností. Je ale zajímavé sledovat tuhle sebeprezentaci a přemýšlet, proč zrovna tahle konkrétní kýčovina byla zvolena zrovna teď. Co mi vadilo nejvíc, že se celým filmem nese takový nádech "kdo nemá rád Mickey Mause, musel v dětství utrpět děsivý šok a je potřeba ho vyléčit". Každopádně střídání rovin a emocí zcela nahodilé, vše okázale přetažené. Nerad, ale musím připustit, že přes to všechno mně ten sentimentální nesmysl vlastně nevadil, je zkonstruovaný s tak nechutnou přesností a sebejistotou, že na nějaké té základní úrovní funguje. EDIT: No jestli to má být jako v červených barvách, tak to musím snížit na dvě. Jo, trochu pózuju. (29.01.2014)

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli. (01.07.2014)

Mary Poppins jsem nečetla ani neviděla a nemíním to měnit, nikdy mně totiž nebyla sympatická, avšak příběhu o jejím vzniku, zejména inspiraci pro její knižní podobu, nebylo proč se bránit a nelituji. Od prvních záběrů především díky kousavě věcné Emmě Thompson, kouzelné v každičkém hnutí tváře a parádní konfrontaci amerického slunečna s anglickým sychravem, postupně i pro hořko-sladkou rovinu dětství s otcem (skvělý Colin), který vykupuje vinu alkoholika říší fantazie, při mimořádné pozornosti věnované nejstarší ze svých dcer, i když tím, kdo nejvíce ovlivnil její osobnost, nakonec nebyl on... Největší pnutí nastávalo ve společných scénách Walta Disneye a P. L. Traversové, které byly s každou další více vyumělkované, až vygradovaly do jakéhosi mravokárného patosu, což tento dojímavý, ironický, vážný i směšný snímek stálo hvězdu v mém hodnocení... Co se to stalo Tomu Hanksovi s obličejem - botox, problémy s pitím, animace? ;-) (05.03.2014)

Už od počátku jsem měla problém zjistit o co v tomto filmu vlastně jde. Co je hlavní záměr. Až postupně mi došlo že je především o lásce malé holčičky ke svému tátovi, který, i když žil neustále s hlavou v oblacích...Byl přesto svojí dcerou milován a až do dospělosti se nesmířila s tím, že její táta brzy umřel. A Walt Disney ji přiměl k tomu, aby po letech odpustila sama sobě. Neboť doopravdy neměla žádnou vinu. (29.11.2017)