Zachráňte pána Banksa

Najvykalkulovanejšia biografia v dejinách filmu ... ale nie je sa čomu čudovať. Film vyprodukoval štúdio Disney, ktoré námet o patáliách s nakrúcaním Mary Poppins využilo k obyčajnej propagácii svojej „rodinne zameranej“ spoločnosti a vlastných atrakcií (Disneyland). Saving Mr. Banks tak nie je možné chápať ako plnohodnotnú biografiu, na tú aj až nadmieru prikrášlená. Všetky atribúty sú prispôsobované potrebám rodinného filmu. Naivný príbeh vynecháva kontroverzné témy (bisexualitu hlavnej hrdinky - spisovateľky) a postavy si prikrášľuje po vzore všetkých klišé tabuliek (Walt Disney ako typický, oslavovaný, americký biznisman). Charakteristika sa obmedzuje na vykreslenie len tých najzákladnejších, navyše maximálne skreslených povahových vlastností (konzervatívna viktoriánska žena v stredných rokoch – slušná, ale až priveľmi umiernená Emma Thompson VS podnikavý Američan, ktorému ide o „blaho“ všetkých navôkol – v tomto prípade prekvapivo ničím nevynikajúci Tom Hanks), kde v závere následne dochádza aj na predvídateľné „osvietenie“, kde vplyvom radostných gýčovitých Disney piesní obmäkne aj tá najviac zatrpkla osoba (spisovateľka Traversová). Príbeh je tak jeden obrovský gýč, ktorý nemá jeden prekvapivý a v podstate ani úprimne pravdivý moment (vynútené hľadanie paralel medzi reálnymi postavami – rodina Traversovej z flashbackoch a fiktívnymi postavami z knihy Marry Poppis). Nadmerná dávka sentimentality len, aby sa vytvoril „family-friendly feeling“ je už od Disneyho očakávaná. Napriek všetkej kritike je však film až tak prehnane prívetivý a ľudomilsky napísaný, že tento celý gýč ani nemá čím naštvať. Áno, je to neskutočne naivné, vykonštruované, ale celá tá sentimentálnosť nejakým zázrakom neprekáža a je od Disneyho už vopred očakávaná. Zrežírované to je následne s tak prekvapivou sebaistotou, že ani otravne zdržujúce rozdelenie deja do dvoch paralelných príbehov (Traversová a Disney VS flashbackové rozprávanie z jej detstva s pomerne nevýrazným Collinom Farrellom) neruší a vo finálnom výsledku film vlastne ako celok v základnej rovine funguje. Má to však až príliš veľa ale ... CELKOVO: 2,5* (28.03.2014)

Byl jsem očitým svědkem toho, kterak nejeden filmový fušer dokázal na motivy vynikající knihy natočit cosi žlutohnědého, lepkavého a zapáchajícího. A proto se paní Traversové vůbec nedivím, že nechtěla Waltovi dovolit zprznit svou Mary Poppins. Walt Disney je však hrdina tohoto snímku, sympaťák, který, stejně jako všichni čeští multitutimilionáři, zbohatl díky své dobrotě, ochotě a snění, což z něj pro mne činí postavu zcela nevěrohodnou. Když se k tomu přidala mimořádně protivná paní Traversová, tak pro mne bylo lehkým utrpením sledovat některé pasáže tohoto snímku. Naštěstí hodně zachránila optimistická nálada, dětinská radost a zejména skvělý Paul Giamatti, kterému bych za odměnu dovolil vozit mě v limuzíně klidně celý den. (17.07.2014)

Patrí Tom Hanks do starého železa? Ešte nenastal jeho čas,snaží sa,čo mu scenár stačí,aby sa previedol ako za starých čias,keď mu v 90-tych rokoch plátno bolo naklonené pre vynikajúce charaktery,ktoré mu prinášali úspech... Zahrať oscarového velikána Walta Disneyho s viac ako 20 oscarmi na čele, nie je jednoduché aj pre herca formátu Toma Hanksa s dvomi oscarmi na konte.Možno,ak by bol projekt o životopise Walta Disneyho v podaní Hanksa,mohol by sa viac ponoriť do postavy,tak by to mohlo vyzerať inak?Kto vie,či by sa na to hodil,Hitchcock s Hopkinsom nedopadol tak ako sa na jeho fyzickú podobu patrilo... Walta hrá určitú chvíľu,nie je mu venovaný veľký priestor,sily si rozložil na Kapitána Phillipsa,kde sa snaží až,až,ale filmové ceny výraznejšie nezaznamenal,maximálne pár nominácii... Pozornosť strháva na seba Emma Thompson,ktorej P.L Travers začína byť neoblomnou autorkou známeho románu Mary Poppins,ktorú pozvú do Hollywoodu,aby im predala práva na sfilmovanie do podoby muzikálu s budúcimi oscarmi v talóniku. P.L.Travers má samozrejme svoju minulosť,ktorá ju ťaží na duši z príhod v detstve s fotríkom Traversom Golfom,ktorej bol oporou,no nebol oporou samému sebe,podľa neho má v skutočnosti meno Ginty Golf, z čoho si spravila pseudonym,ktorý spomínam pár viet vyššie. Colin Farrell je vo flashbackoch Emmy Thompson pripomínaný v rôznych scénach,ktoré jej ho pripomínajú v nadvädzujúcich,kde sa dohadujú ako by mala vyzerať podoba filmu... Autorka je tvrdohlavá osobnosť,ktorej sa takmer vždy niečo nepozdáva v konceptoch návrhoch scenáristu Dona Dagradiho a dvoch autorov hudby,bratoch Shermanovcov... Pokiaľ dospejú k záverečnému zhodnoteniu,utečie pomerne veľa času,že medzitým nie je nič extra zapamätania hodné,alebo jej osobný šofér v podaní Paula Giamattiho je určitou oporou v konverzáciach,pri ktorých sa môže vyrozprávať flashbacky sú spravené s noblesou a citom a s kvalitným vizuálom. Doba,kostýmy,kamera,hudba a výprava je vynikajúco zachytená,nič by som nevytkol. Saving Mr.Banks pôsobí ako knižka s obrázkami pre najmenšie deti,ktoré v celosti neprinášajú niečo prínosné,čo by som si vzal za ponaučenie,takto je lepšie si pozrieť klasickú Mary Poppins so všetkým,čo prináša filmové ovocie,teraz bol zámer dobre vymyslený,ale horšie spracovaný,kde sa mi páčila konečná scéna,kedy Travers konečne pochopí situáciu z tónov skladateľov hudby Shermanovcov,ktorá mi vykúzlila úsmev na tvári po dlhšej dobe. Snímok je v podstate o tom ako sa zvádza súboj v prevedení na plátno pod dohľadom Disneyho,ktorý je takisto neústupný s aktivitou jej minulosti v tom ako vlastne prišla na nápad napísania Mary Poppins a má to grády. (02.05.2014)

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli. (01.07.2014)

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)