Nedotknuteľní

Tak toto bola trefa do čierneho. Filmová dokonalosť, ktorú definujem tým, že sa všetky častice tohto francúzskeho zázraku dostali do vzájomnej harmónie tak, že nič nie je treba prikladať ani odoberať. Asi jeden z najúprimnejších, najprirodzenejších a najdojemnejších filmov, ktorý v sebe nesie silnú dávku čierneho humoru, ktorý zároveň schladia dramatické momenty a vy sa smejete cez slzy. Herecké výkony sú neskutočne prirodzené a uveriteľné. Do ústredného dua charakterov sa zamilujete, Syovo načasovanie každej humornej pointy je chirurgicky presné. Jednoduchosť filmu vyráža dych a je pomerne mätúca, pretože scenár je masterpiece vo svojej kategórii. Stojí to za to, verte mi. 100%! (12.03.2012)

Milé to je, vtipné taky, energické jakbysmet. Jedno hodně nepravděpodobné přátelství mezi ochrnutým, vysoce postaveným milionářem Phillippem a černošským imigrantem z předměstského ghetta Drissem začíná razítkem pro pracovní úřad, končí nenásilnou vazbou, která potěší zejména ty, kteří si mysleli, že kvalitní scénáře postavené na dialogových přestřelkách si dávají hodně dlouhou pauzu. Sociální pohádka o jedné neřízené střele a vozíčkáři, který nestojí o soucit, má ale několik vad na kráse, to si musíme přiznat. Za prvé se tu epizodní situace až příliš vydávají za děj, který jinak rozhodně není nějak zvlášť nosný. Vedlejší dějové linie jsou nedotažené nebo moc nefungují (role matky, linie nešťastně zamilované dcery nebo neposlušného brášky), oba hrdinové si k sobě najdou cestu až překvapivě snadno a jede se na můj vkus až moc na jistotu. Podlehnout se tomu ale dá (třeba když Driss neustále útočí na Phillippovu asistentku), svůj účel to splní, i když napodruhé to už takové terno myslím nebude!! (30.08.2012)

Film, který dokázal to co většina jeho předchůdců ne, a to potěšit a pobavit. Neumím si pro tenhle film představit vhodnější herce, než je Francois Cluzet a Omar Sy, kteří filmu pomohli filmu k výšinám a jako herecké duo byly více než sympatičtí. Scénář skvělý, propracovaný, a měl to co by měl mýt každý film. Z dá se říct smutného příběhu Philippa vytvořil skvělý příklad toho, co se stane, když se střetnou dva protiklady (výsledek je bombastický). Film měl, jak dramatické tak i velice vtipné chvilky a nelitoval jsem ani chvilky stráveného u něj. Nedotknutelní byly pro mě příjemným překvapením, a myslím si, že si zaslouží jak umístění v TOP 10 tak i všech pět hvězdiček. (24.07.2012)

Tradiční schéma opět skvěle naplněno, odehráno, ozvučeno a odrežírováno. Zase tu máme střet dvou rozdílů, naštěstí se ale zbytečně netlačí na dojemnou pilu, a toho faktu je využito spíš pro budování komedie. Vůbec je tu sympatický, že i když by se film mohl víc babrat ve smutném osudu ochrnutého Philippa, tak se omezí sem tam na poznámku, krátkou scénu či pohled, co vyjádří mnohem víc a film díky tomu nesklouzne do slzopudné záležitosti. Tenhle poměr mezi citlivostí a odlehčením je tu výborně vyváženej. Ovšem že velkou zásluhu mají i oba herci, mezi kterými je chemie už od jejich prvního společnýho záběru. Některým bude film zřejmě i tak připadat příliš hřejivý, ale to jednak bylo záměrem a pak je to skutečně šikovně a kvalitně odvedená práce ve zcela jiném duchu než jsou vyumělkovaný "filmy co pohladí." Mít CSFD větší bodovací rozpětí dala bych 8/10. (19.03.2012)

Francouzská kinematografie rozhodně není mým šálkem čaje. Jejich humor obecně mi nikdy nepřišel moc vtipný a že by mě někdy francouzský film upřímně dojal, to si taky zrovna nevzpomínám. Intouchables jsou ale trefa do černého (NE, nenarážím na afroameričana v hlavní roli) a pro mě alespoň nástinem znovuobjevené důvěry ve francouzský film. Neskutečně příjemný snímek o nevyzpytatelné cestě životem v doprovodu vskutku lahodných melodií - 90%. (01.05.2012)