Príbeh môjho syna

Příběh je sice dosti přitažený za vlasy, ale konečně život píše i neuvěřitelnější scénáře. Pénelope Cruz je herečka, která je výbornou představitelkou žen, které jsou - jak říkala Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje - na tragickej život pes. Ale tady se mi líbili spíše mužští představitelé. Válka v pozadí osobního příběhu dodala filmu na naléhavosti. (21.05.2018)

Ve finále bohužel spíš jen plytký rodinný melodramat, kdy si několikrát musíme v duchu předříkávat, že kýč je tu a tam potřeba. Už dříve mnohokrát a lépe natočený příběh o snaze získání potomka začíná pozváním dávného přítele do Sarajeva. Na cestu plnou vzpomínek se tak vydává svobodná matka i její frackovitý syn, jehož otec kdysi padl právě v bosensko-srbském konfliktu. Série flashbacků následuje, stejně jako manipulace a povrchní snaha o dramatické situace i dialogy jakoby opsané z červené knihovny. Nějaká zásadní myšlenka mi scházela, naopak znovu velmi potěší soustředěný výkon Penélope Cruz. (14.05.2013)

To poslední, co bych z toho snímku cítila, je poznání síly lásky (měl si pravdu, normálně mi uniklo 10 minut filmu). Nicméně, ačkoli námět je srdcervoucí a na pozadí bosenko-srbské války se vás snaží přesvědčit, že má co nabídnout, obávám se, že se někde mezi plátnem a divákem stala chyba. Film obsahuje spoustu silných momentů, které v zásadě najdou svůj smysl až na konci, ale ani konec vlastně nenabídne tu správnou sondu do odpuštění, vysvětlení a celožitovního utrpení, o kterém se vás snaží přesvědčit. A tím vlastně ztrácí body. (15.05.2014)

Příběh mého syna mi přípomněl Saviora - Zachránce (český komerční název Ve službách legie) a Grbavici jak občanskou válkou v Bosně, tak tématem těhotenství a mateřství v ozbrojených konfliktech. Podobnost s Grbavicí je pro časový odstup, kdy i přes značnou dobu po válce ovlivňuje osudy lidí. Válka dokáže strávit lidské bytosti, ale spousta lidí nedokáže strávit válku. Překlad, že Pietrův (nevlastní) otec je četník místo karabiniér je možná nechtěným paradoxem. Bohužel nejen paradoxy k válkám patří. (12.06.2016)

V určitých momentech (a není jich málo) krásný film, jímž zpracovávaná témata jsou mému srdci velmi blízká, stejně jako ústřední herecká dvojice + zajímaví, méně známí herci ve vedlejších rolích. Po okouzlující asi první půlhodině ale začne film více a více upadat do vod monotónnosti, postavy se plácají od ničeho k ničemu a samotná válka hraje oproti osobním životům protagonistů podružnou roli. Což je škoda, protože právě scény, ve kterých jim válka zásadním způsobem ovlivní život, patří mezi ty nejlepší. Jinak by filmu neuškodilo trochu víc špíny na úkor přehnané estetizovanosti, která se s příběhem trochu tluče. Přes řadu výtek jsem si ale film oblíbil. Chvílemi mě iritoval, trochu i nudil, ale jakmile začala hrát Nirvana, odněkud vykouknul optimistický Emilův kukuč či byl na plátně charismatický medvěd Gojko, vyloženě se mě Příběh mého syna dotýkal. Za to ty slabší čtyři hvězdy dát musím. 75 % (25.05.2013)