Chlapčenstvo

I já musím ocenit tu práci, kterou si s tím tvůrci dali, dělat se s filmem 12 let, točit dospívání, to já bych vzdala a utekla k něčemu jinému. Ráda bych šla s hodnocením výš, ale tady mi ten unikátní koncept nestačí, to je totiž všechno, čím je tenhle film nějak zajímavý. Už dlouho se mi nestalo, že bych se u nějakého filmu tak moc nudila. Stačila hodinka a počet časových skoků mi začal připadat nekonečný. Nejhorší to bylo, když byl skoro dospělý, asi třikrát jsem si myslela, že bude konec a pak se skočilo zase dál a k tomu mě začal sužovat pocit, že to beztak nikam nevede. Asi co pět minut jsem kontrolovala hodinky nebo pohledem uhýbala na monitor svého počítače, že si k tomu otevřu PDFko R.U.R. Dost možná to bude znít krutě, ale ta simpsonovská parodie mě bavila daleko víc. 6/10 (26.01.2019)

Film neni zivot a zivot neni film. Tahle prochazka vsemoznymi klise filmu o dospivani je pochybna uz svym konceptem, jehoz nedostatky se ale vylozene projevuji az v samotnem zpracovani. Jaky smysl ma sledovat 160 minut nesourodych scen, jejichz povedomost (at uz z vlastniho zivota nebo z jinych filmu) je premenuje v banality bez vyznamu a emocionalniho naboje? Zadny dej, zadna zapletka, nic a nic. (21.07.2014)

Obrovské vítězství formy nad obsahem, přesto je možná právě v tom, jak Linklater dokáže balancovat na hraně absolutního ničeho, největší moc Chlapectví. Čistě pragmaticky bych tenhle film musel odsoudit jako na vlně senzace se vezoucí příběh nesympatického kluka s nejnudnějším a nejobyčejnějším životem, s postavami, co jsou chodící klišé a dějem, z něhož mi neuvízlo v paměti vůbec nic. Na druhé straně ale je ta časová hodnota a to, že Linklater absolutní průměrností vlastně dokáže vytvořit prostor, do nějž se mohou promítnout masy a znovu si prožít pár okamžiků dospívání. V takovém případě ale úplně jasně nechápu, co na tomhle filmu Linklatera bavilo, kromě očividného uspokojení vypravěčských choutek. Oceňuju jeho schopnost zahrnovat do scénáře i nesmyslné myšlenky a vzdávám mu hold za nesporně významný příspěvek do truhlice kinematografie, jinak jsem ale přišel z kina takřka nepoznamenán. P.S.: Pro mě osobně tvoří zajímavější linii charaktery, které si během let vybíral Ethan Hawke. Od zahořklého teenagera z Bolestné až hořkosladkému vystřízlivění v Před půlnocí. (28.07.2014)

Je to jako bych se dívala na něčí život a prožívala s hlavním hrdinou všechny jeho vzestupy a pády. Unikátní myšlenka sestavit si seznam herců, kteří se na jakou roli hodí a nabídnout jim, že budou natáčet každý rok pár dní kousek filmu. Nikdy totiž nevíte zda už ten kluk povyrostl a co vše se mu za tu dobu mohlo přihodit. Život každého člověka potom dává mnohem hlubší smysl a význam. Je to zase jen příběh a prožitky, které dělají život životem - jak jednoduché a přesto originální. Dlouhou dobu jsem neviděla nic tak zajímavého. Když přijde doba, kdy budou všechny filmy takto geniální, tak snad asi přestanu chodit do práce a budu jen sledovat filmy... Život je vlastně o přítomnosti - žijeme teď a každá chvíle na této zemi a na tomto světě je příležitost. (19.09.2014)

Výjimečné dílo Linklatera, který dokázal celých 12 let sledovat osudy malého chlapce, kterému život utíká skrz prsty. Dokonalé to není, ale za srdce Vás to chytne přímo strašlivě. Je to takový ten druh filmů, u kterého máte pocit, že sledujete milník kinematografie, i když tomu pořád k dokonalosti něco chybí. Hlavní hrdinové vyrůstají, a vy chcete u toho být každou sekundou, každý den, každý rok jejich života. Kdy se z hravých dětí postupně stávají zodpovědní dospělí, kteří jdou za svým cílem. I přes pořádně rozháranou pubertu, nešťastné lásky, i řadu dalších "drobných" problémů. Jo, jsem rád, že jsem mohl být na dvě a třičtvrtě hodiny součástí života Masona. Děkuji těmto filmům. Děkuji... 95% (01.11.2014)

Pro mě asi film roku. (17.11.2014)

Jedno velké, krásné je ne sais quoi stejně jako život sám, abych se nevyhnul klišé (29.07.2014)

Režisér Richard Linklater, jehož tvorby jsem si poprvé všiml u konverzačky Před půlnocí, má jeden dar, který mu mohou mnozí jeho kolegové závidět. A tím darem je specifické vnímání časové roviny s nebývalým smyslem pro detail. Chlapectví je důkazem, že i v dnešní době (naštěstí) existují filmy, kde by byly veškeré filmové efekty zbytečné, neboť život sám vytváří ty nejkomplexnější příběhy. Oceňuji pomalejší tempo vyprávění, oceňuji, že žádná z hlavních postav (4 členové rodiny) nebyla vyloženě vykreslena kladně ani záporně.(Alespoň pro mě. Není postava, kterou bych zcela pochopil, ale zároveň není postava, kterou bych nepochopil částečně).Zajímavý snímek, který inteligentně znánorňuje běžnost, stereotypy, následky lidských rozhodnutí a smysl pro životní směrování. Doporučuji všem a zejména příznivcům Ordinací, VKV a podobných slátanin, co si hrají na příběhy ze života. I když tuším, že je tento film nebude bavit, a to možná právě z důvodu, že chlapectví život popisuje mnohem reálněji. Nenajdete zde absurdity. Film prostě plyne... :-) (11.09.2014)

Bal jsem se, ze me to nebude bavit, ale tou totalni prirozenosti si me to ziskalo. Jsem rad, ze do toho necpali nejake zasadni udalosti a scenaristicke blbosti, protoze by to pusobilo moc strojene a pro divaky, takhle ackoliv se jednalo o film to pusobi jako naprosto prirozeny dokument zivota, resp. jeho 12ti let, kde sledujete vsechny zucastnene jak starnou a transformuji se vam pred ocima. Starnuti se da sice imitovat make-upem, nebo CGI viz. Benjamin Button, ale tady mate primo real deal. Je super, ze se tvurci zavazali na celych 12 let aby mohli natocit takto ambiciozni projekt. 8/10 (10.11.2014)

Jako nápad dobrý,ale jako umělecký kousek už o něco horší! Normálně by si to v nominacích ani neškrtlo, tak proč najednou takovýho zájmu? Děj je nesouvislý, když už to vypadá,že se konečně začne něco dít, tak to rázem poskočí a nějaký ten pátek dopředu a jede se zase na novo. Ale i přesto všechno to překvapivě až tak nenudilo a dalo se na to koukat! (24.03.2015)

Jo. Teď, přesně o jednu kapitolu napřed, je asi nejlepší doba na reflexi uplynulých let. Těch několik styčných bodů možná podpírá úplně jinak naplněný život, ale přesto jsme na chlup stejní. Ale. Protože pokračování nikdy nepřijde, já se teď cítím, jako by někdo přestřihl šňůru. Jak na sebe budu vzpomínat za třicet let? A jak pak dopadne repríza Chlapectví? A bude mě to vůbec zajímat? To je ve hvězdách, nicméně začít takový projekt a nedotáhnout ho do konce právě teď beru jako podpásovku. Ne. (Pocitově naprosto nekritické absolutní hodnocení, protože jsem film viděl přesně ve chvíli, kdy jsem měl, a čert vem, že byl vlastně o ničem.) (30.11.2014)

Je to pocit, jako když dočtete dlouhatánskou knihu. Uvědomujete si, že něco skončilo, definitivně se loučíte s postavami, které se postupně staly vašimi důvěrnými přáteli. Jste šťastní a vděční za to, že jste mohli být u toho a zároveň vám je teskno a smutno. Hodně zdaru, chlapče. (05.01.2015)

Ve filmech bez děje je Linklater nepřekonatelný. Malým paradoxem je, že nejzajímavější postavou filmu je otec v podání Ethana Hawkea. A velké plus za Family of the Year a celý soundtrack. (01.02.2015)

Tak jsem si od filmu s tak vysokým hodnocením hodně sliboval. Hned první minuty filmu mi však napovídaly, že se mé očekávání nesplní. A k tomu ještě ten příšerný dabing dětských postav. Copak už české děti neumí mluvit normálně? Děj filmu se potácí od jedné párty k druhé, od jednoho stěhování k dalšímu a od jednoho zpackaného manželství k jinému. Po celou dobu sledování jsem si jen lebedil, že jsem nevyrůstal jako dítě v USA. Tak příšerně nudné dětství bych nikomu nepřál. Že by děti chodily třeba do hudební školy na zájmové kroužky nebo měly nějaké rozumné koníčky, to ne! V podstatě bych mohl opsat komentář uživatelky Capinka. O trochu lepší to bylo v poslední třetině filmu; proto ta jedna hvězdička. Je mi to divné, že se v hodnocení neshoduji ani s těmi, s kterými mi to celkem běžně vychází, ale nemůžu si pomoct. Při sledování jsem se nemohl ubránit srovnání s časosběrnými snímky Heleny Třeštíkové. Ty jsou na rozdíl od Chlapectví jedinečné. (02.03.2015)

Luxusni! MFF KV (08.07.2014)

Je pravda, že po filmařské stránce tomu filmu nelze moc vytknout. Richard Linklater je neskutečně skvělý po stránce dialogů a toho, jak natočit scény, které by jinde neuspěly. Na první pohled jsou moc obyčejné. Ale v tomhle případě prostě sledujete, jak se z kluka stává muž, co ho ovlivňuje, jak se vyvíjejí lidé kolem něj. Je skvělé, že si dal Richard čas a natáčel v rozmezí deseti let, protože zachování herců a sledování jejich skutečného stárnutí a změn v průběhu let pak přispívají uvěřitelnosti. Zajímavý způsob, jak podat krásný a uvěřitelný příběh o životě. (19.08.2014)

Na to, ze je to vlastne konverzacni film, to paradne vodsejpa. Vlastne, tady se povedlo uplne vsechno. Paradni pocin! (19.08.2014)

Oslava obyčejnosti, obyčejného života tak, jak jej svět přináší. Měl jsem obrovské nutkání být negativní už před začátkem filmu a i v rámci jeho první hodiny. Pak jsem ale zjistil, že tahle "obyčejnost" je báječně zpracovaná a sympatická. Sláva Linklaterovi, který takovýhle projekt napříč 12 léty zpracoval a sláva těm, kteří u toho tak dlouho vydrželi. Nenajdete tu zvláštní momenty, jen ty obyčejné, co nám život denně přináší a přinášel. Až budu starej německej důchodce, budu nad tím plakat a budu vzpomínat. Díky filmu snad bez patosu, protože obyčejný život dokáže být neobyčejný. Život si totiž člověka vždycky najde... Jestli na to budu vzpomínat bez výčitek, ukáže až sám život... Věřím, tomu, že tenhle film mě změnil. Měním svůj top žebříček :-) (16.02.2015)

Nechápem…. Aký je význam tohto filmu? Nekonečne dlhý film tvorený obyčajnými momentami zo života obyčajného chlapca. Možno aj niečo v živote zažil, ale vo filme to určite nebolo. Bola to len ukážka všedného života – dialógy s matkou, sestrou, otcom, nejaké to spievanie, omša, bowling – nič, kvoli čomu by sa oplatilo pozrieť si to. Možno len preto, aby člověk videl starnúť postavy. Pokial si ale dali tolko práce, aby tento film točili v priebehu 12 rokov, mohli z toho vytrieskať oveľa viac! (02.03.2015)