Hunter x Hunter

Kdo mě alespoň trošku zná, tak ví, že nemám úplně v lásce nekonečné šóneny. Není to tak, že by mi přímo vadily, jen jsem nikdy nepochopil tu velkou popularitu, kterou si získaly. Ať už je to Naruto nebo Fairy Tail, vždy mi takové série přišly maximálně průměrné a nemůžu říct, že bych si jejich sledování nějak zvlášť užíval. Proto se mi původně do Huntera vůbec nechtělo, ale po stálém doporučování jsem se do toho pustil. Teď už je to ale nějaká doba od chvíle, kdy jsem sérii dokončil a můžu říct jen jediné. Neudělal jsem chybu. Mohl bych tu vyjmenovat vše dobré, co série skrývá, ať už by to byl zajímavý svět, skvělé a různorodé postavy, systém síly. Nejdůležitější je ale jen jedna informace. Hunter není jako ostatní šóneny. Vše, co mi na tomto žánru vždy vadilo tady prostě není. Žádné fillery, žádná síla přátelství, žádné random zesilování postav a porušování pravidel (ano, koukám na tebe Fairy Tail), žádné černobílé postavy (absenci přímo záporných postav si nemůžu vynachválit). Už je to několik měsíců od doby, co jsem Hunterovi dal těch 10/10 a už jsem jen čekal, zda mé nadšení opadne. Ne, neopadne, vlastně se čím dál tím víc zvyšuje. Na mou top 10 zatím nemá, ale rozhodně se jedná o nejlepší šónen, který kdy vznikl a také o jedno z nejlepších anime současnosti. 10/10. (16.07.2021)

Nový HxH je podobný případ jako nový Fullmetal Alchemist. Poté co původní seriál vyšuměl do jakéhosi závěru navzdory tomu, že manga vycházela dále, dostavila se o několik let později u pánů a dam ze studia Madhouse potřeba příběh dovést až do zdárného konce podle předlohy a eliminovat fillery, respektive trochu volnější epizody, jimiž byla napuštěna původní verze. Výsledek? Seriál od začátku ubíhá stylem „to, co v původním anime trvalo dvě epizody, tady dáme do jedné, ať tu nezadaptovanou část příběhu co nejrychleji doženem”, což znamená, že tvůrci na začátku leccos vypustili, značně zrychlili nebo pozměnili. Ať už návrhy postav, množství krve (značná cenzura) nebo dabéry postav. Proto si myslím, že člověk, jenž mangu nebo původní anime nezná, si úvod s hunterskou zkouškou tolik neužije. Chyběla mi tam ona napínavá, hutná atmosféra z původního seriálu, chybělo mi tam více prostoru na představení postav (skoro mi přišlo, jako by je tvůrci představili stylem „čau, já jsem Kurapika a chci se mstít” nebo „nazdar, jsem Leorio a budu tu hrát roli šaška”). Po Zkoušce a výpravě za Killuou ovšem tempo zvolňuje, postavy dostávají více prostoru na získání sympatií a i té krve začíná přibývat (nezměnili náhodou čas vysílání?), díky čemuž se v mých očích celková kvalita začíná blížit kvalitám původního seriálu, v novoyorcké části se mu téměř vyrovnává a v Greed Islandu jej dokonce překonává (byť i u tohohle remaku považuji Greed Island za jednu z těch slabších částí seriálu). Na onu očekávanou část se zmutovanými hmyzáky jsem si musel nejdřív trochu zvykat, ale po několika dílech jsem se na tu správnou vlnu chytil a dokázal si i tuhle část užít díky krásně hutné atmosféře a sympatickým záporákům (Neferpitou ftw!). Právě postavy jsou jednou z hlavních předností HxH, díky nimž seriál stavím mezi špičku šónenu. Postavy sice do jisté míry naplňují nepsané tradice postav šónenu, ale zároveň nejsou jasně kladné nebo záporné, nestojí pořád na jedné straně barikády, nepůsobí dojmem tvorby přes šablonu a umí překvapit. Líbí se mi Togašiho nápady, odhodlání zabíjet klaďase a nešetřit násilím. Líbí se mi, že v seriálu nejsou ani fillery, ani roztahané souboje s mnoha flashbacky na několik dílů. Je mi proto opravdovou záhadou, proč si třeba takový Fairy Tail získal o mnoho větší popularitu než HxH. (01.04.2012)

No, nakonec jsem to celé konečně dokoukal a musím říct, že je to určitě jedno z těch horších anime. Rovnou začnu tím špatným, co v tomto seriálu je a to je hlavní příběh, který je prostě úplně o ničem. Seriál má 148 dílů ve kterých se objeví, takové množství postav, které v jednu chvilku dostanou velký prostor a člověk si je i oblíbí. Bohužel uběhne pár dílů a už je tam nikdy neuvidíte, maximálně se jen na pár minut v nějakém díle mihnou. Nejzajímavější příběh, byl až s mravenci, kde jsem upřímně čekal, že se konečně objeví ty nejlepší postavy celého seriálu a dojde na pořádný souboj. Nestalo se tak, místo toho se tam objeví nové postavy, které už jsou dost nezajímavé a celkové zakončení s mravenci, bylo prostě divný a upřímně jsem myslel, že si ze mě někdo dělá srandu. Celkové hodnocení 50% (29.05.2021)

Hunter x Hunter (2011) by sme mohli označil za vrchol anime tvorby. Už pri čítaní predlohy mi bolo jasné, že animovaná verzia by materiálu mimoriadne prospela najmä kvôli rozsiahlym vysvetleniam jednotlivých taktík a schopností, ktoré mnohokrát zaberajú celé strany a uberajú tak istej dynamickosti deja. Anime sa s týmto problémom v mange vysporadúva priam bravúrne, keď okrem epických sekvencií nadpozemského soundtracku Yoshihisu Hirana aplikuje postavu rozprávača, ktorý interpretuje širokú škálu fenoménov od jednotlivých schopností až po aktuálne rozpoloženie postáv. Tu by sme sa mohli pozastaviť a vzdať hold neuveriteľne prepracovanému svetu Yoshihira Togashiho, ktorý ani po tristo kapitolách stále neprestáva očarovať. Ak by som mal vybrať najlepšie obdobie (arc), zrejme by som sa priklonil k väčšine a teda ukázal na Chimera Ant Arc, kedy okrem hŕby zvratov, taktických metód a predstavenia hádam najobávanejších schopností vo svete Hunter x Hunter sú predstavované témy ako hegemónia potravinového reťazca (Keď sa Meruem pýta ľudských tanečníc prosiacich o milosť, či aj oni ušetria kravu alebo prasa, keď prosia aby boli ušetrené), filozofia vládnutia (Meruem sa pýta Poufa prečo niktoš bez schopností vyhlasuje, že je kráľ a Pouf mu odpovedá, že toto je bežné fungovanie ľudského sveta), alebo napokon samotná otázka, kto je horší: ľudia alebo mravce? alebo sú zákerní a bezcitní ľudia vôbec ľuďmi? Týmto by som však nechcel zhadzovať žiadne z predošlých období. Každé jedno má totiž pre príbeh individuálny význam a vždy je nadštandardným dobrodružstvom. Pokiaľ svoju pozornosť upriamime na jednotlivé postavy seriálu, máme možnosť nájsť jedny z najzaujímavejších charakterov v anime vôbec, ktoré konajú na základe logiky, inštinktu, či vlastného presvedčenia, ktoré je mnohokrát odôvodnené oveľa šľachetnejším úmyslom, než sme si mohli myslieť. Otázkou ale naďalej ostáva, ako je niekto vôbec schopný zachovať stanovenú úroveň po dobu sto štyridsiatich deviatich epizód a vložiť do nej dovolím si tvrdiť viac, než samotný tvorca predlohy? Navzdory tomu, že nepoznám odpoveď, štúdiu Madhouse sa to v oboch prípadoch nepochybne podarilo. (21.12.2015)

Jednoznačne zatiaľ najlepšie shonen anime aké som videl. Ma to spád, akciu, napätie, je to vtipné miestami odviazané a pritom si seriál dokázal zachovať patričnú vážnosť, krásne naanimované, epické (+OST no.1), sympatický hlavný hrdinovia, niekedy na zamyslenie, niekedy seriál nedovolí ani dýchať, že sa jedná o anime čo má už nad 130 dielov a pritom je tu badatelná absencia filerových dielov (oproti vraj pôvodnému seriálu) je veľké plus. Po 70 dieloch vôbec nenudí, vždy sa tam deje niečo čo núti človeka siahnuť po ďalšom dieli. Skvelo napísaný, vymyslený a prepracovaný počin ktorý budem v rámci žánru uznávať už naveky. 90% (10.06.2014)