MINDHUNTER: Lovci myšlenek

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)

Je v zásade zvláštne, že toto funguje. Strašne mi to pripomína Zodiaca, čo je asi jediný film of Finchera, ktorý naozaj nemusím. Nie sú tu žiadne násilné ani vypäté scény. Nie je tu žiadna akcia, vzťahy majú realistický podtón a tým, že sa jedná o inteligentných ľudí, tak aj vzájomná interakcia a komunikácia je podávaná sofistikovane a nedramaticky. Celé je to založené na konverzačkách, na riešení prípadov, neťahajú nás k tomu ani slávne mená hercov, ani scény, ktoré by v televízií nikto nikdy nevidel. Čo je ale to, vďaka čomu je seriál taký perfektný je odkrývanie ľudskej psyché v tom najlepšom scénaristickom móde.Nefunkčnosť spoločnosti produkuje vrahov. A tím z FBI sa snaží týchto vrahov klasifikovať. Objaviť príčinu toho, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. Niektoré výpovede sú silné. Iné divácky uspokojivé. A hlavne je ponorenie sa do tohto sveta neuveriteľne pútavé. Kašľať teraz na Freuda. Fincher vytvoril seriál, ktorý je civilný, atmosférický, skutočný a nepríjemný. Celú sériu som zhltol na jedno pozretie a chcem viac a viac. Pretože som si hlavných hrdinov zamiloval. A tiež preto, lebo sofistikovaných seriálov, ktoré rezonujú máme naozaj strašne málo. 1.séria - 100% Vysoko návykové. V zásade sa tvorcom podaril podarený kúsok. Dôvod prečo pozeráme seriál je jednoduchý. Chceme vedieť viac o sériových vrahoch. O tom ako uvažujú, ako veľmi sú zvrátení. Seriál nám ale nemá potrebu nikdy nič explicitne znázorňovať. Prečo aj. Dôležité je, že funguje naša myseľ. Že si dopĺňame potrebné informácie z rozhovorov a dávame im subjektívne silnejšie nuansy než by tomu bolo v prípade vizuálnych podnetov. Pretože uvažujeme tým jednoduchým spôsobom - hovorte nám o hrôzách čo sa dejú. A vždy keď hlavné duo Ford a Tench prídu do spoločnosti - všetci tí papaláši sa stávajú nami. Povedzte nám viacej o Kemperovi. Povedzte nám viacej o Mansonovi. Ako zabíjali? Prečo to robili? Druhá séria je dôležitejšia. Je silnejšia v medziľudských aspektoch a snaží sa o také množstvo presahov - či už morálnych, ľudských alebo partnerských, že sa vám to dostane pod kožu. Nepríjemne a takým spôsobom, že tá atmosféra a ten pocit, čo vám po tom zostane sa nebude dať len tak ľahko zabudnúť. A o tom to je. Z mindhuntera si berieme vždy niečo negatívne. Nie je to idealizovaný seriál. Je tu veľa papierovačiek. Nevyriešených vecí. Zlí sú väčšinou v obrovskej výhode. Dobrí tápajú. Ničia sa im životy. Strácajú podporu a priateľov. A ľudia stále zomierajú. Chcem čo najrýchlejšie tretiu sériu. Toto by som dokázal pozerať v kuse. 2. séria - 100% (04.11.2017)

Po dlouhém odkládání jsem se konečně vrhl na Mindhuntera a sjel jsem obě série během pár dní. 1. série mě upřímně až tak nestrhla, chvíli mi trvalo si zvyknout na pomalé tempo, absence násilí i jakékoliv akce mě rozhodně mrzela, ale čím rychleji se blížil ke konci, tím víc si mě seriál postupně získával. Finále 1. série je rozhodně našlapané a donutilo mě pustit si okamžitě druhou a tu jsem sjel za jeden den. Pohovory s různými sériovými vrahy jsou rozhodně znepokojivé a patří k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. Vyloženě unešený jsem byl když se děj přesunul do Atlanty, kde se odehrávala půlka 2. série kde se odehrával hon na Atlanta Monster, vrah 25 dětí a policie téměř bez důkazů. Tam byl Fincher nejsilnější v dusné a nekompromisní atmosféře. Oba představitelé FBI hrají výborně a Anna Torv mě vyloženě pila krev svou nesympatičností a chladností. Výborná je i znepokojivá hudba. Seriál rozhodně utkví v paměti a zamrzí, že další série nebudou. Příběh*****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost*****, Hudba*****, Vizuál*****, Atmosféra*****, Napětí*****. 9/10. (16.02.2021)

SPOILERY! Rovnako ako vo svojom komentári spomína ScarPoul, tiež úplne nerozumiem, že kriminálka bez jedinej akčnej scény dokáže fungovať ako zábava pre masy (a tiež mi to pripomína Zodiaca, hlavne ten záver vs Zodiacova kultová pivničná scéna). O dialógoch, úspornom herectve, tam kde by si 90 percent tvorcov spravila emocionálne orgie, Fincher to ustrihne, než príde najlepšie (asi iba raz mu to ušlo; rozchodová scéna na verande je asi najznámejším pozitívnym, divácky obľúbeným klišé a la Sherlock, Sheldon a ďalší). Spätne rozmýšlam, kedy presne sa mi dostali pod kožu. Prvý impulz bola asi hneď prvá škaredá fotka, potom možno tie tuniakové konzervy? Hodne pomáha postava Debbie. Zvláštne pocity. Viem prečo zaberajú u mňa, nie som si istý ako to poberá klasický seriálový divák, v prestávke medzi 19.tou sériou Walking Dead a Simpsonovcami. Fascinácia bude správne slovo. Ps: Napadlo niekoho, prečo dostala hlavná postava meno Holden? :) (29.03.2019)

Dobre, bolo to jasné dopredu - Fincherom produkovaný a čiastočne aj režírovaný (prvé dve a posledné dve časti) seriál o FBI v 70. rokoch a počiatkoch psychologického profilovania sériových vrahov bol v podstate "odsúdený" stať sa televíznou udalosťou roka. A... je to tak. Tento rok už sa Mindhunterovi sotva niečo vyrovná. U mňa je to aj zápis do osobnej TOP 10 (a možno TOP 5). Ale asi to nesadne každému. Nie je to žiadne Sedem s kopami červivého mäsa a krutými zvratmi, "tichou" atmosférou sa to skôr podobá na Zodiaka. Dvojica agentov chodí po Štátoch, prednáša miestnym policajtom, popri tom robí analytické rozhovory s uväznenými vrahmi a sem-tam pomôže s nejakým aktuálnym prípadom. A popri tom za pochodu vymýšľa základy moderných vyšetrovacích metód (čarovná je hlavne scéna, v ktorej akoby mimochodom vymyslia termín "sériový vrah"). Je to BRILANTNE napísané, každý dialóg (hlavne tie s vrahmi) je scenáristické veľdielo. Každý herec presný (hlavne tie neznáme tváre, ktoré hrajú vrahov - každý z nich je na Emmy). Dobová atmosféra perfektná. Vie to byť napínavé a (čuduj sa svete) aj vtipné. Je tam množstvo nezabudnuteľných scén (nákup topánok, konzerva v pivnici, rozchod z poslednej časti). No a je to Fincher, samozrejme. Celý seriál je pekne kvalitatívne kompaktný, ale šéfove časti sú proste režisérska extratrieda. Mrzí ma len príliš otvorený koniec, nuž ale aspoň sa budeme viac tešiť na druhú sezónu. (24.10.2017)