MINDHUNTER: Lovci myšlenek

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

There´s a tension. Zodiac goes Mad Men. Precizně vycizelovaný (ve všech ohledech; od každého jednoho záběru přes každou jednu větu až po každého jednoho herce bez ohledu na rozsah role/štěku) distingovaný pomalu plynoucí procedurální analytický thriller postavený čistě na dialozích, který oplývá stejně působivě znepokojivým podprahovým pnutím a mrazivou atmosférou jako právě Zodiac. Pod kůži se to však zadře nejen atmosférou, ale i ambivalentností činů "těch dobrých". Autoři vás totiž nechají tápat v morální šedé zóně ohledně toho, kdy, kde a jak se z dobrých úmyslů stává pověstná cesta do pekel. Pokud tedy „svého Finchera“ máte rádi v utlumeném odosobněně chladném módu žádajícího si trpělivého diváka à la Zodiac/House of Cards, tak tenhle majstrštyk nesmíte (a především nechcete) minout. Škoda snad jen (ne)konce úvodní řady. | S1: 5/5 | | S2: 4/5 | (13.10.2017)

Moje očakávania neboli naplnené. Od projektu, na ktorom sa zúčastňuje pán Fincher očakávam maximálnu kvalitu a ten pocit, že sa nedokážete odtrhnúť od obrazovky. Tu to za celý čas neprišlo, okrem vyslovene dobrej poslednej časti prvej série, ktorá naozaj navnadila na sériu druhú. Ale hodnotenie prvej je len priemerné, ako by tých 10 častí bolo len rozbehom k niečomu väčšiemu, čo len príde. Najlepšími pasážami boli scenáristicky vybrúsené debaty so sériovými vrahmi v base, ale dej sa posúva len pomaly. A tie psychologické kecačky ako v Mlčaní jahniat nemusia byť každému po chuti (mne nevadili). Šancu pokračovaniu ale dám. (22.11.2017)

První řada: Chytré​ konverzační drama čerpající ze skutečnosti a které se snaží odpovědět na jednu z mnoha variací otázky proč... Fincherova jistá režie ukotvila styl mezi Zodiacem a Mad Meny a přidává brilantní konverzace s tehdy ještě sekvenčními vrahy. Analytické dialogy pitvají ty nejhorší z nás jen abychom s děsem sledovali, že nenormální nejsou jen oni. Fantastické obsazení i (nebo vlastně především) vrahů dělá z Mindhuntera skutečnou lahůdku letošní sezóny. Děs zde nenahání vizuální zobrazení zabití, ale vyprávění o něm. Druhá řada: Velice specifický typ strachu je divákovi servírován na sříbrném podnose. Děs zde vychází z běžných, pochopitelných situací, které se mohou stát hned ve vedlejsím domě, nebo právě vám (pozdě vystavený procesní příkaz). Minulá řada byla především o Kemperových rozhovorech s Fordem, zde se dostává do popředí McCallanyho Tench. Linie o miminku na kříži, podbarvená Hillovým rozpadajícím se hludebním tématem, místy zpomalí tep za únosnou míru. Je až nepříjemně hmatatelná a často zastiňuje pro úřad klíčové pátrání po černých dětech v Atlantě. Pohovory jsou tentokrát mírně stranou hlavního dění, o to jsou ale ty opravdu důležité hutnější. Mansonovo sólo je samozřejmě vynikající, ale rozhodně není jediné. Nejlepší kriminálka za několik posledních let, navíc v dokonalém fincherovském kabátku. (27.11.2017)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)